Úpadek USA, slabost Německa, ukrajinská tragédie. Vše souvisí




Sdílet článek:

PL/IVO BUDIL

Kdysi bohatá Argentina se opět snaží dostat mezi elitní státy světa. Do propadliště ji svrhly mj. Světová banka a Mezinárodní měnový fond. A jde na to poněkud netradičně. Zato Německo zakouší pád amerického impéria, které si jako oběť zvolilo právě Evropu, k nevýslovné radosti arabského světa. Jak uvádí politolog Metropolitní univerzity v Praze, profesor Ivo Budil pro ParlamentníListy.cz, USA nachází v Evropě poslední vykořisťovanou oblast – výsledek vidíme na ukrajinské tragédii. A co premiér Fiala v Indii? Další fraška a politická tragédie.

  • Jak se díváte na aktuální situaci v Argentině? Je nový prezident Milei „dalším Trumpem“? Dramatické rušení ministerstev, úřadů, devalvace měny – a přesto jej obyvatelé až freneticky podporují…

Bude určitě velmi zajímavé sledovat další ekonomický vývoj v Argentině i z toho důvodu, že se v uplynulých desetiletích ukázalo, že neoliberální či libertariánský ekonomický model, který prezident Javier Milei rázně prosazuje, nevedl k trvalému hospodářskému růstu a stabilitě, ale naopak ke stagnaci, deindustrializaci a nadvládě spekulativního finančního kapitálu. Sporná je podle mého názoru rovněž Mileiho snaha o dolarizaci argentinské ekonomiky a rozhodnutí nevstoupit do BRICS. Na druhé straně Argentina skutečně potřebuje zvýšit míru hospodářské svobody a významně snížit etatismus. Argentina náležela v minulosti k nejzámožnějším zemím. Její hrubý domácí produkt na osobu byl před druhou světovou válkou vyšší než ve většině západoevropských států a podle některých odhadů byla Argentina roku 1895 vůbec nejbohatší zemí světa. Za hlavní příčinu dlouhodobé stagnace a pádu do chudoby je pokládána neefektivní korporativní hospodářská politika prezidenta Juana Dominga Peróna v letech 1946 až 1955 a 1973 až 1974, represe a korupce v době vojenských vlád nebo přílišná závislost na jedné komoditě – zpracování hovězího masa. Argentina a další státy Latinské Ameriky byly rovněž do určité míry po roce 1945 obětí mezinárodního hospodářského systému, který se zrodil na konferenci v Bretton Woodu a k jehož pilířům náleží Světová banka a Mezinárodní měnový fond kontrolované Spojenými státy americkými. Uvedené instituce cílenou měnovou a neomalthuziánskou politikou bránily zemím globálního Jihu uskutečnit reformy zaostalého a nevýkonného zemědělství, podporovaly především těžbu a zpracování primárních surovin a v zásadě zmrazily produktivní a intelektuální potenciál uvedených regionů. Globální Jih potřebuje silné, kompetentní a patriotické vůdce. Zda k nim Javier Milei náleží, se teprve ukáže.

  • Předsednictví Rady EU se má v červenci ujmout Maďarsko. To bude pro EU jistě další problém se skřípěním zubů…

Myslím, že Viktor Orbán a další maďarští představitelé si dobře uvědomují, že není v jejich silách zásadně změnit či ovlivnit v rámci předsednictví politiku Evropské unie. Na druhé straně je dobře, že v jedné evropské zemi stále existuje vedení, které si zachovalo zdravý rozum, patriotismus a pud sebezáchovy. Jediné, v co můžeme doufat, je, že se počet obdobných států bude rozšiřovat. Evropa se nalézá na osudové křižovatce. Korunní princ a premiér Saúdské Arábie Muhammad bin Salmán nedávno prohlásil, že evropský kontinent se nachází v natolik těžké hospodářské, sociální a intelektuální krizi, že Blízký východ, jestliže účinně zmobilizuje své lidské a přírodní zdroje, zaujme ve světovém systému místo, které po několik staletí náleželo Evropě. Ještě před deseti lety by pravděpodobně podobný výrok vyzníval úsměvně, ale obávám se, že nyní již ne. Musíme si ale uvědomit, že náš úpadek není dán žádnými osudovými přírodními nebo civilizačními zákonitostmi, a není proto neodvratitelný. Jde o výsledek špatných politických rozhodnutí, které mohou obyvatelé Evropy svými politickými činy zvrátit. Je třeba zbavit Evropu amerického protektorátu, který z ní učinil využívanou a upadající periférii zavlečenou do kořistnické války, jež je v rozporu s jejími existenčními zájmy. Dále musíme obnovit produktivní průmyslové, vědecké a intelektuální síly kontinentu, které jsou vysávány parazitickou globální finanční oligarchií. A nakonec je žádoucí zapomenout na „střet civilizací“ a zapojit se společně se zeměmi globálního Jihu a společenstvím BRICS do budování multilaterálního postamerického světa svrchovaných a rovnoprávných národních států, o kterém snil například Franklin Delano Roosevelt.

  • … a události v Německu, konkrétně protesty zemědělců – a nejen jich — evropské jednotě moc nepřidají.

Slabost Německa je jedním z velkých geopolitických překvapení jednadvacátého století. Margaret Thatcherová a François Mitterrand se obávali, že sjednocení Německa povede k obnovení jeho nadvlády nad Evropou. O nadcházející německé hegemonii byl přesvědčen americký politolog John Mearsheimer nebo francouzský demograf a historik Emmanuel Todd. Ukázalo se nicméně, že Německo zůstalo americkým satelitem bez skutečné svrchovanosti. Spojené státy americké umožnily ze strategických důvodů v době studené války německý „hospodářský zázrak“ a i po roce 1989 dopřávaly Německu relativní volnost, zahrnující například hospodářskou kolonizaci střední a východní Evropy. To se však přinejmenším od roku 2015 změnilo. Úpadek amerického impéria, které rychle ztrácí vliv v zemích globálního Jihu, vedl k jeho zaměření se na Evropu, jež se stává poslední vykořisťovanou baštou, z níž se američtí neokonzervativci pokusili znovu ovládnout Rusko a jeho nesmírné surovinové zdroje. Výsledek vidíme v ukrajinské tragédii. Je zarážející, že němečtí politici a veřejnost, jejichž země navíc trpí důsledky iracionální environmentalistické ideologie, tak pasivně přihlíželi, jak je jejich stát zbaven levných a dostupných ruských surovin, kriticky důležitých pro německé hospodářství, a využit pro cynickou mocenskou hru, která se rozchází s německými národními zájmy. Nyní se zdá, že se Německo probouzí, což je pro Evropu dobrá zpráva, nicméně prozatím jde pouze o hospodářské protesty bez celkového prozření a emancipace.

  • Očekáváte, že návštěva premiéra Fialy v Indii pomůže krachujícím hutím v Ostravě, které patří indickému miliardáři?

Petr Fiala se primárně účastnil regionální konference Vibrant Gujarat, během níž se setkal s indickým premiérem Narendrou Módim. Myslím, že krachujícím hutím v Ostravě to nijak nepomůže, na druhé straně si český předseda vlády vyzkoušel předení na kolovrátku a pražská zoo možná získá vzácné indické lvy. Karel Marx se mýlil, když tvrdil, že poprvé je určitá historická událost tragédií a podruhé fraškou. Petr Fiala prokázal, že správu země lze pojmout jako nekonečnou řadu tragédií. Nemůže řešit problémy české společnosti, protože sám je součástí a jednou z příčin jejích potíží.

PL

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (14 votes, average: 4,50 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*