Věda jako brzda vývoje |

Sdílet článek:

Současná společnost se vyvíjí chybně. Je to způsobeno zuřivou podporou vědy a výzkumu a podceněním výchovy v zásadním slova smyslu. Nevychováváme odolné jedince, ale hejna neurotiků, slabochů, lidí očekávajících pomoc zvenčí. Západní medicína vnímá člověka jako stroj, který musí být ustavičně kontrolován a chráněn, aby bezchybně fungoval a ne jako člověka, jehož organizmus je schopný samostatného vývoje, získávající odolnost překážkami, neúspěchy a zraněními.

Nedávno jsem četl zprávu lékaře, který poukazoval na to, že starší generace (jako např. moje) měla celé dětství naražená kolena, sedřené ruce, modřiny, jizvy, zlomeniny. Téměř se nenašel chlapec (dokonce i dívka), kteří by neměli strupy na kolenou. (Směšný strup je důkazem normálnějšího způsobu bytí, který lidstvo ztrácí………)

Dnešní dítě je od malička opatrováno většinou staršími, neurotickými rodiči, vláčeno věčnými lékařskými prohlídkami a kontrolami, podrobováno vakcinaci a obklopeno psychiatry i sociálními pracovníky, kteří se snaží hájit práva dítěte, jež většinou něco takového nepožaduje.

Lidé vstupují do života pozdě, často až ve 30 letech a děti rodí až když se blíží 40. To je pozdě pro fungování společnosti a dovolím si tvrdit i nezdravé pro vývoj dětí, které přicházejí do rodin sice finančně stabilizovaných, ale často emocionálně vyčpělých.

Západní medicína se ukazuje jako chybná. Cíl udržet člověka co nejdéle je omyl. Důležité je umožnit člověku silný a plnohodnotný život založený na osobní odpovědnosti. Život třeba kratší, ale hrdý a důstojný, tedy zdravý a ne udržovat stoleté kmety (a kmetky nebo kmetice, abych vyhověl primitivnímu genderizmu) abychom se mohli chlubit ohromující statistikou. (Když se někdo dožije vysokého stáří, je to úctyhodné a je to velká radost, ale není to norma.) Navíc je tu obrovská sociální zátěž. Klasická rodina, které bylo stáří zabezpečováno mladší částí rodiny téměř přestala existovat a veškerou odpovědnost přebírá stát.

Dnes je normální, že člověk žije ještě 25 let po odchodu do penze a penzisti se tak stávají nejsilnější sociální skupinou Přes to všechno (a jaksi proti logice) si společnost neváží starých lidí, kteří odcházejí ze svých pozic a zahazují tak často neocenitelné zkušenosti i notnou dávku životní energie.

Dítě musí mít šanci překonávat překážky, aby se zocelilo a ne mu umetat, uhlazovat cestu a znavovat tak schopnosti se zdravě vyvinout. To je špatná výbava do života. Společnost pod vlajkou falešného humanismu nefunguje. Člověk čím dál víc ztrácí svojí jedinečnost i když současná společnost dává hlasitě najevo, že je tomu naopak.

BÝT SÁM SEBOU – to nelogické a idiotské heslo neznamená posílit svojí osobnost, ale podvolit se stávajícím trendům.

Dobří otcové v našich generacích upozorňovali na nutnost překážek. Čím více překážek, čím méně zbytečné péče při dospívání, tím lépe je člověk vybaven do dalšího života.

Po čem v tomto textu volám? Po zásadní přeměně hodnotového systému, po zbavení se pseudohumanity, po odadoraci (od-zbožštění) vědy. Změnit étos medicíny. Podrobit školství zásadní reformně. Atd. atp. ……… Poněvadž vím, že se z toho nic nestane, nevidím naší budoucnost růžově.