Velký třesk |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Bizarním způsobem znovu zažíváme už jednou zažité, když zohledníme fakt, který se záměrně ignoruje, nelze srovnávat materiální úroveň osmdesátých let s přítomnou dobou bez zohlednění přirozeného vývoje minulého režimu. Komunističtí technokraté nebyli neschopni řídit ekonomiku, za pětatřicet let by pravděpodobně našli cestu k adekvátnějšímu vývojovému modelu ekonomiky a společnosti, než který dnes zažíváme, ten je tak mizerný, že horší jde mimo představivost. Je směšné tvrdit, že žijeme v ráji, když nám tu nic nepatří, od fabrik až po baráky třeba v Rybné, jak se dá okamžitě dohledat v nahlížení do katastru zadarmo. Tvrzení tohoto typu jsou běžná v bohnických pavilonech, v Česku to na nás dennodenně sypou české a americké televize a podařilo se jim zaslepit velkou část populace.

Zažíváme režim, který se zdaleka neblíží liberálnějším obdobím komunistického režimu, ale stalinským obdobím nebo dobám bilakovských čistek. Hrozným aspektem těchto totalitních typů režimů je posedlost absolutnem: nikdo, kdo jen náznakem nesouhlasil se sovětským vpádem, neunikne trestu vyloučení z partaje, žádný žid neunikne nacistickým katům atd. V první polovině sedmdesátých let neexistoval v Praze jediný kiosek se západním tiskem, v městské knihovně se člověk mohl “potěšit” Granmou nebo Volksstimme, který byl naštěstí daleko lepším čtivem než dnešní české noviny, Pravda byla extra nudná, L´Humanité brežněvovské až do nečitelnosti. Naštěstí to režimu vydrželo jen pár let a v druhé polovině sedmdesátých let se situace změnila. Dnes stejný typ absolutní totality proti všemu ruskému, pokud se zeptáte v nádražním kiosku po ruských AiF, máte obavy, že na vás pošlou režimní StB.

Jak degradoval duch doby – v sedmdesátých letech nás režimní mediální totalita popuzovala, nikdo neztrácel čas naslouchání režimních argumentů. Dnes dospěla režimní totalita do takových vrcholů, o kterých se nesnilo ani stalinské nebo nacistické epoše, režimní faktografické falzifikace a realitu negující interpretace jsou vepsány do nejinternější argumentační struktury celých generací. S tím se samozřejmě nedá nic dělat, navíc když tento režim má pevně v rukách otěže moci. Jako vždy v historii, záchranu přinese velký třesk, který zničí tuto politickou strukturu moci a pak generace budou muset rychle vystřízlivět nebo jim budou hrozit bohnické pavilony. Např. v 1945 víc než pětadevadesát procent vojáků Wehrmachtu bylo pevně přesvědčeno o pravdě Adolfa Hitlera a o lidstvu škodlivé židovské rase, po vítězství Rudé armády toto procento rychle spadlo a nakonec tu máme “pokrokové” Němce a jejich potomky.

Dalším aspektem totalitního absolutna je argumentační a politická negace skutečné opozice až do anihilačního stupně. V minulé epoše nebyl myslitelný jeden opoziční poslanec v parlamentu, komunisté likvidovali i opozici ve vlastních řadách, tím umrtvili politickou debatu a systém degradoval. Je patrná velmi silná paralela mezi tvrdými obdobími minulých totalit a dnešní dobou, systém zvolí prostředky, která jsou v té či oné době nejefektivnější, systém nebude dnes posílat lidi do koncentráku, protože mediální koncentrák je efektivnější. Anihilační tendence režimu k opozici dnes pozorujeme v Německu, ve Francii a v podstatě i v Česku, kde režimní struktury udělají všechno možné, aby zlikvidovaly Babiše. Ve Francii strana téměř s třiceti pěti procenty voličské přízně, nemá až na pár výjimek v rukách žádnou radnici a ani jedno departmentní shromáždění, dlouhé roky se systému dařilo blokovat straně i vstup do parlamentu. V Německu ovládá AfD pár menších měst a i to je pro totalitní mainstream velkým tématem.

Výjimečná je Itálie, Salviniho Lega ovládá několik velkých regionů a kromě často velmi tvrdých metod politického boje se nedá říct, že Salvini bojuje s totalitním režimem. Politická struktura historicky velmi variabilní země Itálie má pravděpodobně mnohem demokratičtější základy než ostatní evropské země. Politický boj má velkou zajímavost, odborní i političtí experti se zohledňují, ale nakonec vždy rozhodne lid. Průměrný Ital zdaleka nepůsobí tak politicky naivním dojmem jako Čech. V minulosti komunisté často ovládali velké italské regiony, občas i většinu italských oblastí a systém se nikdy nezhroutil, dokonce v těch dobách systémová symbióza s antizápadní komunistickou opozicí byla kulturně i ekonomicky pro stát velmi přínosná. Italští komunisté vždy tvrdě preferovali národní produkci, což je asi svatým vývojovým axiomem i dnes.

Totalitní režim vždy riskuje, že proražením absolutního apriori v jednom bodě, se rozloží. V Německu se tato možnost rýsuje v Sasku, v Durynsku a Braniborsku, před zářijovými zemskými volbami průzkum veřejného mínění favorizuje AfD a stranu Sahry Wagenknechtové BSW, rýsuje se možnost, že s 32% a 15% ovládnou saský parlament. Zeleným, socanům a liberálům, kteří dnes ovládají spolkovou vládu, hrozí, že ze saského parlamentu úplně vypadnou. Podobná situace v Durynsku (30%, 19%) a Braniborsku. Politici BSW sice říkají, že koalice s AfD není pro ně myslitelná, ale není to tak jisté, jedním dechem dodávají, že umožní vládnutí CDU jen v případě, že zemské vlády vyvinou mírové aktivity a nedovolí americké rakety na svém území.

Politická diva Sahra Wagenknechtová v Bundestagu požaduje vytvoření speciálního parlamentního výboru, který by vyšetřil teroristický čin, kterým bylo vyhození do povětří Nord Streamu, jak se ukazuje ukrajinskou stranou. Režim jímá hrůza z nějaké formy společného vládnutí AfD a BSW.

Journalistenwatch píše, že saského ministerského předsedy Kretschmera z CDU zničehonic přešel jeho proslulý antiruský rasismus a proti míru na Ukrajině taky už nic nemá, nebude mít jinou možnost než vládnout s BSW nebo AfD. Bild lamentuje, že Sahra Wagenknechtová požaduje radikální (až na nulu) snížení vojenské pomoci Ukrajině a žádnou podporu kyjevskému režimu, který považuje za polonacistický, žádné americké rakety na území Spolkové republiky a okamžité jednání s Rusy o míru a ekonomické spolupráci. Zajímavá situace, pokud CDU nevyjde vstříc Sahře Wagenknechtové, je velká šance, že na území bývalé NDR vzniknou proruské vládní koalice, což bude určitě velkým třeskem v evropskounijním totalitním absolutnu.