(Velmi drahá) ideologická fikce |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Nezvykle velké manifestace v Německu, stávky železničářů, masové protesty zemědělců nebo i politické manifestace organizované režimem, vysoké náklady na energii, utlumování některých průmyslových sektorů – krizové parametry pomalu pohlcují celou německou společnost. Česko si k této zemi dobrovolně vytvořilo tak silnou formu závislosti, že dopady německé krize na českou společnost se nedají ani předvídat, určitě to spustí málo nudné překvapivé procesy. O německé krizi se kupodivu v Čechách až na výjimky moc nemluví, dlouho zde převládá atmosféra, kterou současná totálně nekompetentní vláda všemi způsoby udržuje při životě, neexistuje problém, který by za nás dobře nevyřešil někdo v Bruselu nebo v USA. Tentokrát půjde o vzkříšení reálné ekonomiky a ne o její transformaci do něčeho fiktivního, a tady Brusel selhává. Téma německé krize je na pořadu dne v jižních zemích Unie, možná je v tom trochu škodolibosti, konečně došlo i na ně. Kdy jsou kořeny německé krize a jak z ní? V revue Conflits téma analyzuje profesor Samuel Furfari, bývalý vysoký činovník Generálního ředitelství EU pro energii. Profesor mj. vysvětluje, kde je důvod, že se Češi odřezali od svého důležitého energetického zdroje, o kterém se ještě v osmdesátých letech mluvilo jako o velkém národním bohatství, od uhlí. Žádné klimatické změny, ale bohapustá ideologická fikce.

Podle profesora původ německé krize vězí v ideologii, Německo, i když mělo rozvinuté nukleární technologie, se z ideologických důvodů vzdalo nukleární energetiky. Německo má sedmé světové zásoby uhlí a vždycky je využívalo, pak nastoupila v zemi ekologická linie a začaly se akcentovat technologie obnovitelných energetických zdrojů. To se neprokázalo průchozím, tyto zdroje neprodukují dostatek energie a dnes musí Německo jít s větrnými elektrárnami na moře, protože vhodné prostory na pevnině jsou vyčerpány. Pokud jsou pozemní větrné turbíny choulostivé, na moři je to ještě horší, náklady na údržbu a opravy jsou zde enormní. Čím víc se těchto elektráren postaví na moři, tím větší cena energie. Dnes se německá vláda snaží blokovat růst ceny energie pomocí přímých subvencí, tedy jsou to německé daně, z kterých se zaplatí vysoké náklady na obnovitelné energetické zdroje. Znamená to totální propad a bylo by potřeba otázku obnovitelných zdrojů nově reflektovat, ale politické Německo si nepřizná, že je ve slepé uličce a zabředá čím dál víc do krize.

Idea obnovitelných energetických zdrojů existuje od sedmdesátých let, neměla původ v klimatických změnách, ale byla to odpověď na ropný šok těch let. Teprve od roku 2000 začali Němci tvrdohlavě vyznávat náboženství obnovitelných zdrojů, v roce 2005 Merkelová požadovala na předsedovi Evropské komise vypracování rozvrhu zavádění obnovitelných energií a přinucení všech evropských zemí, aby plán následovaly. Profesor Furfari říká, že sám na tomto plánu pracoval. EU navrhla klimaticko-energetický balíček s podporou obnovitelných energií a snížením emisí CO2. Francouzský prezident Sarkozy, který v obnovitelných energiích viděl především nukleární energii, s Němci direktivu dojednal. Sarkozy byl podveden, protože Němci trvali na obnovitelných zdrojích a do své hry vtáhli celou Evropu.

Dnešní německá vláda totálně zabředla do své politiky. Institut pro energetickou ekonomiku v Kolíně odhaduje potřebné investice do větrné energie na 75 miliard a do solární energie na 50 miliard eur. K tomu třeba přičíst náklady na výměnu a údržbu stávajících turbín v nejbližších letech. Podle profesora ještě důležitější než tato čísla je tvrzení institutu, že v žádném případě tyto nové elektrárny nebudou schopny financovat své investiční náklady z trhu s elektřinou, přitom už tak je dnes na trhu elektřina dost drahá. Němci si začínají uvědomovat, že dopad jejich spotřeby CO2 na planetární klima je zanedbatelný, a pochopili, že se spletli. Od doby, kdy Německo začalo aplikovat svůj plán obnovitelných zdrojů, světové emise CO2 narostly o 61%. Vědomí, že pěkné řeči nemají žádný reálný dopad na planetu, ale politika těchto řečí učiní život mnohem těžší, dovede lidi k tomu, aby se pohnuli. Když vláda zvedla daň z pohonných hmot, do ulic vyšli zemědělci. Vláda se ulekla a odvolala jedno z opatření, kterým zrušila daňové zvýhodnění pro lesnictví a zemědělství.

Zemědělcům to nestačí a trvají na zrušení všech opatření, která se jich dotýkají. Kvůli vysokým nákladům na energii řada podniků začala delokalizovat do jiných částí světa, na což jsou Němci obzvlášť citliví. Začali chápat, že země potřebuje plyn a uhlí, aby vůbec fungovala, a obnovitelné energetické zdroje, které štědře financovali, jsou nesmyslem.