Vítězství u Moskvy 1941, vítězství západních tanků nad nacismem




Sdílet článek:
„Nikdo nebyl za posledních 25 let trvalejším odpůrcem komunismu než já, ale to vše bledne ve srovnání s podívanou, která se rozvíjí nyní. Každá osoba nebo stát bojující proti nacismu obdrží naši pomoc.

Každá osoba nebo stát pochodující s Hitlerem je náš nepřítel.“ Winston Churchill 22. června 1941 v rozhlasovém projevu na podporu Sovětského svazu napadenému svým bývalým spojencem, tedy nacistickým Německem a jeho spojenci, mezi které patřilo například i tehdejší klerofašistické Slovensko.

Je tomu osmdesát let, co vrcholila bitva o existenci Sovětského svazu. Rudá armáda po sérii katastrofálních porážek, které se jí dostaly díky naprosto neschopnému a diletantskému velení nejvyšších armádních velitelů a představitelů státu konečně dosáhla tolik potřebného vítězství. Vítězství, bez kterého by se Sovětský svaz nepochybně definitivně zhroutil a Deutsche Wehrmacht by dobyla hlavní město Moskvu.

Průzkumný odřad jedné jednotky SS dosáhl konečné autobusové zastávky jedné z linek moskevské městské dopravy a v dalekohledech se na obzoru leskly báně moskevských chrámů a vlastně nic, kromě mrazu, nedostatku pohonných hmot a vyčerpání německých jednotek nestálo v cestě k tomu, aby byla Moskva dobyta z chodu, poté zničena a proměněna v jedno velké jezero, jak to plánoval Adolf Hitler.

Ale díky tomu, že Richard Sorge, komunista a sovětský agent GRU získal v Japonsku, kde působil jako novinář hodnověrné informace, že Japonsko nezaútočí na SSSR a ten tak mohl přisunout čerstvé posily ze Sibiře, došlo k tomu, že oněch čtyřicet divizí o síle 700 000 mužů vychýlilo síly na svoji stranu a Rudá armáda mohla přejít do protiútoku.

Ale jak útočit na německou armádu, jejíž útočné hroty tvořily tankové jednotky, které si během krátkého období prorazily cestu až k Moskvě a zvítězit, když není čím? Protože od června do prosince 1941 přišla Rudá armáda o téměř veškerou výzbroj a její vlastní výrobu vzhledem k evakuaci tisíců závodů produkujících strategický válečný materiál a výzbroj ještě ani zdaleka Sovětský svaz v oné době nezahájil v takové míře a počtech, aby jím mohl dostatečně zásobovat své jednotky.

Naštěstí zde ale byli spojenci, kteří okamžitě těžce zkoušenému Sovětskému svazu přispěchali na pomoc a to jak hospodářsky a dodávkami válečného a jiného materiálu tak i vojensky. Protože pokud by díky britskému válečnému loďstvu nebyla zničena německá invazní flotila směřující do Murmansku, jedinému nezamrzajícímu přístavu v sovětských rukách, nebylo by možné Sovětskému svazu dodávat to, čím bojoval.

Britské letectvo rovněž vyčlenilo své jednotky, které přešly pod sovětské velení, tedy pod operační podřízenost Severní flotily a do října 1941 Britové provedli 365 bojových letů a podle různých odhadů britští piloti sestřelili 12 až 16 německých letadel.

Již 31. srpna 1941 dorazil do Sovětského svazu první britský konvoj, který dodal celkem 25 tisíc tun různých nákladů: asi osm tisíc tun vysoce kvalitního paliva, asi dva tisíce hlubinných náloží a magnetických min na ochranu před německými loděmi a ponorkami, deset tisíc tun gumy a cínu, patnáct set armádních bot a 39 stíhaček Hawker Hurricane.

Aby se následně pomoc pro Sovětský svaz rozjela na plné obrátky a do sovětských přístavů mířily stíhačky, bombardéry, nákladní automobily, potraviny, léky, ošacení, boty a tanky. Těch se Velká Británie a Spojené státy americké zavázaly dodávat měsíčně nejméně 750 a k tomu 400 letadel.

Což byla pomoc pro Sovětský svaz zcela zásadní neboť sovětské ztráty obojího od začátku války činily 20 500 tanků a více jak 21 000 letadel a Rudá armáda tak byla silou, která válčila holým rukama a jejíž vojáci byli zajímáni po statisících, aniž by tito vůbec vystřelili, protože neměli čím.

Ale díky spojeneckým dodávkám poskytovaným Sovětskému svazu od samého počátku se mohla Rudá armáda Němcům u Moskvy konečně postavit jakožto rovnocenný protivník. Neboť 75% tanků na straně Rudé armády v této bitvě pocházelo právě z Velké Británie a USA a společně s odhodláním a odvahou sovětských vojáků byly tím, co nacistický nápor zastavilo a co vedlo k ústupu německé armády od Moskvy a k záchraně Sovětského svazu samotného. Přičemž jak samotné sovětské historické prameny uznávají, jejich bojová hodnota se nijak nelišila od tanků sovětských.

Válečné dodávky přicházející jak z Velké Británie tak i ze Spojených států amerických byly tím, co dalo Rudé armádě sílu a moc a také nohy a křídla, protože ta k nám na amerických a britských náklaďácích a tancích také přijela a a na amerických a britských letadlech přiletěla. Stačí pohlédnout na americké tanky Sherman s rudými hvězdami, které osvobodily Brno.

To všechno za cenu strašlivých obětí z řad příslušníků spojeneckého obchodního loďstva, což byli civilisté mnoha národností plavících se jak na amerických lodích Liberty Ship, tak na tankerech, parnících a obchodních lodích pod spojeneckým velením, kterých v těchto bojích a především v bojích o Atlantik zahynulo více než 30 000.

Utopili se ve strojovnách, když do poslední chvíle plnili své povinnosti, uhořeli, když jejich tankery zasáhla německá torpéda, zmrzli, když v ledových vodách severního Atlantiku hledali spásu v záchranných vestách v moři, padli, když na jejich lodě útočila německá letadla.

Jestliže se dnes Vladimír Putin tímto vítězstvím pyšní a na základě Sovětského vítězství ve druhé světové válce vůbec a odvozuje z něj jakási geopolitická mocenská práva na celé oblasti a státy, pak je třeba říci, že ono vítězství a to jak u Moskvy, ale porážka nacismu jako takového, bylo vítězstvím společným, nikoliv pouze Sovětským, potažmo ruským.

Neboť bez 5 218 tanků, 2 550 menších pásových obrněných vozů, 4 343 motorových vozidel, 7 411 letounů, 1 803 radary, 293 sonarů (ASDIC), 4 932 protitankových kanonů, 4 338 rádiových stanic, 2 000 polních telefonních souprav, 48 635 km telefonních kabelů, bitevní lodi Royal Sovereign (v SSSR přejmenovanou na Archangelsk; sloužila v Severním loďstvu a 4. února 1949 ji Sovětský svaz vrátil Britům), devíti torpédoborců, čtyř ponorek, 14 minolovek, 473 milionů nábojů, 32 000 tun hliníku, 40 000 tun mědi, 14 146 tun ropných produktů, 100 435 tun juty, 114 539 tun kaučuku, 3 300 tun grafitu, 28 050 tun cínu, 29 610 tun vlny, potravin v hodnotě 8,2 milionu liber z Velké Británie a 14 795 letounů, 7 537 tanků, 375 883 nákladních automobilů, 51 503 džípů, 35 170 motocyklů, 8 701 traktorů, 8 218 protiletadlových kanonů, 131 633 samopalů, 345 735 tun výbušnin, 1 981 lokomotiv, 11 155 železničních vagonů a plošin, 540 000 tun kolejnic, 1 690 000 km polních telefonních kabelů, křižníku Milwaukee (v SSSR sloužil v Severním loďstvu pod jménem Murmansk; 16. března 1949 ho Sovětský svaz vrátil Američanům), potravin za 1,312 tehdejší miliardy dolarů, 2 670 000 tun pohonných hmot, 842 000 tun průmyslových chemikálií, 3 786 000 pneumatik, 49 000 tun kůže a patnácti milionů párů obuvi z USA a společného boje proti nacismu, by existence Sovětského svazu skončila před osmdesáti lety okolo Vánoc.

Aneb jak napsal A.I. Mikojan, který vedl Lidový komisariát zahraničního obchodu a který byl přímo odpovědný za zásobování Rudé armády, tento charakterizoval roli Lend-Lease v prvním roce války takto: „Nyní je snadné říci, že Lend-Lease nic neznamenal. Ten přestal mít velký význam až mnohem později. Ale na podzim 1941 jsme přišli o všechno, a nebýt Lend-Lease, díky níž nám byly dodávány zbraně, jídlo, teplé oblečení pro armádu a další zásoby, zůstává velká otázka, jak by to dopadlo.“

A jestli se v roce 1945 někde zastavily housenkové pásy tanku s Rudou hvězdou pane Putine, nedává vám vám žádné právo na to, abyste ono území považovali za své. Byl to výsledek spojeneckého úsilí a obrovských obětí vojáků a příslušníků odporu mnoha národů a zemí. Patří pouze těm lidem, kteří na něm žijí a ti jediní rozhodnou jaké uspořádání jejich společnosti bude.

A to jak u nás, v Polsku nebo na Ukrajině či jinde.

To je poselství bitvy u Moskvy v roce 1941.

To je její význam pro člověka 21. století.

Kopírování Adolfa Hitlera, jím pane Putine není.

 

Miroslav Václavek

 

P.S. Pokud by snad někdo namítl, že Sovětský svaz přece za tyto dodávky platil, je třeba říci, že naše země za válečné úsilí spojené s osvobozením naší země ze strany Sovětského svazu také zaplatila. Stejně jako Sovětskému svazu uhradila náklady na 1. československý armádní sbor a to v US Dollars, jakožto i válečnou kořistí, kterou si Sovětský svaz na našem území přisvojil.

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (16 votes, average: 3,13 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

4 Comments

  1. 1. Británie a později USA nebyly pouhými pozorovateli ani kouzelnými dědečky, kteří nezištně podporovaly dobro. Sověti bojovali i za ně, každý němec bojující a padlý na východní frontě byl zároveň němcem nebojujícím na frontě západní.
    2. Nikdo neví zda by pád Moskvy skutečně způsobil pád celého SSSR.
    3. Materiální pomoc ze západu možná skutečně zapříčinila, že němci nedobyli Moskvu v roce 1941, nicméně dodané tanky za to nemohly. Ze západních tanků té doby mohly německým PzIII a PzIV konkurovat jen vz. Matilda II britské provenience, které byly sice mohutně pancéřované a obstojně vyzbrojené, ale velmi těžké a pomalé a v členitějším terénu se daly snadno objet a napadnout zezadu. Zmíněné Shermany, které snad již snesly srovnání s německými lehčími tanky začali USA vyrábět až o rok později (1942) a bitvy o Moskvu se zúčastnit nemohly..
    4. Prostředky investované do SSSR byly prostředky investovanými do vlastní budoucnosti, pokud by se němci zmocnili surovinové základny SSSR, pomníky jaderné katastrofy by patrně měly podstatně povědomější jména než Hirošima.
    5. Němce u Moskvy zastavila jako vždycky zima
    Ps: jsem zapřisáhlým antikomunistou, Rusku ani Putinovi nefandím

  2. Autor zde oslovuje pana Putina, ten s ním ale zřejmě diskutovat nebude. Zkusím tedy položit jednu otázku já. Autor píše: „(Ono území) patří pouze těm lidem, kteří na něm žijí a ti jediní rozhodnou jaké uspořádání jejich společnosti bude.“ Pane autore, přiznáváte toto právo i obyvatelům Krymu?

  3. Pocházím z rodiny, kterou komunisté neměli rádi. Dlužno dodat – byla to oboustranná „láska“ na první pohled. Přesto jsem dnes nad pomyšlení rusofil. Tolik na úvod a vysvětlení…

    Rusko bylo, je a bude velmoc. Základy Ruska jsou tisícileté. Rusko v historii prohrálo nejednu bitvu, ve válce však v podstatě vždy Rusko zvítězilo – i když to někdy trvalo. Dnes již mám sježděn a poznán snad dostatečně jak východ Evropy (včetně Ruska), tak i Západ (včetně USA). Pokud někdo hodnotí podle vymyšlených čísel HDP, měl by krom skutečně značné fiktívnosti příslušných dat zemí Západu brát ohled i na skutečnou reálnou hodnotu jednotlivých ekonomik. Chtěl jsem tím říci, že z rozemletých papírových akcií a dolarových papírků se dost blbě peče chleba, o jeho stravitelnosti pak pochybuju zcela.

    Hitlerovo Německo bylo do války proti Rusku natlačeno Západem, přesněji řečeno pak hlubokým státem Západu. To samé by se chtělo i dnes po Ukrajině. Tehdejší Sovětský svaz stejně jako dnes Ruská federace totiž jsou tím hlavním nebezpečím pro finanční kryptovládce světa.

    Sovětský svaz ze zahraniční vojenské pomoci vytěžil, toť pravda, zvláště pak v počátcích. Ovšem objemy dodávek zbraní, techniky a surovin ze Západu dosahovaly pouhého zlomku potřeb sovětského průmyslu a Rudé armády. Mám to docela nastudované a nemyslím si, že by mě bavilo se s někým o tom hádat.

    Dnes je na tom Západ skutečně již velmi mizerně. Je to na dlouhou diskusi.Je jasné, že za svou zločinnost zaplatí měrou vrchovatou. Jestli válka bude nebude – toť jedno ! Jestli válka bude – bude Západ zničen rychle, jestli válka nebude – Západ prostě vyhnije sám od sebe. Je to prakticky karma …

  4. Trefa do černého…. přiznání práva na uspořádání se aplikuje stylem – JAK SE HODÍ. A Krym se tedy rozhodně nehodí, zrovna tak i Katalánsko. Naopak Kosovo se hodilo až moc.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*