Vrah šéfa pojišťovny stejně populární jako Joker

Když počátkem měsíce zastřelili v New Yorku na ulici Briana Thompsona, bylo zřejmé, že nejde jen o jednu z mnoha amerických pouličních přestřelek. Oběť vedla největší americkou zdravotní pojišťovnu UnitedHealthcare. Násilná smrt někoho takového nebývá náhodná a média se jí nutně věnují. Ale skutečnou senzaci vyvolaly motivy a osobnost hlavního a jediného podezřelého, který byl zatčen na základě kamerového záznamu několik dní po činu.

Luigi Mangione není ani člen gangu, ani osamělý lupič, ani zoufalý feťák, nýbrž mladík z privilegovaného bílé rodiny, vnuk stejnojmenného marylandského realitního magnáta, který se po úspěšných studiích věnoval informatice. Pachatel dal navíc najevo, že vraždil z politických důvodů. A to z důvodů, které mezi Američany silně rezonují. Proto se i mezi veřejně známými osobnostmi a politiky vyrojily reakce typu: „násilí odsuzuji, ale …“. Jiní jdou na internetu dál a Mangioneho oslavují.

Politická povaha jeho činu byla zřejmá už z toho, že do patron, které zůstaly na místě činu, měla být vryta slova „deny, defend, depose“, která lze přeložit jako „popřít, bránit, odložit“. Jedná se o podobnou trojici jak „delay, deny, defend”, tedy „zpozdit, popřít, bránit“, která se dostala do názvu bestselleru Jay Feinmana obnažujícího nevybíravé praktiky zdravotních pojišťoven. V americkém systému soukromého zdravotního pojištění platí, že jakýkoliv náročnější lékařský zásah musí být předem konzultován s příslušnou pojišťovnou, která prověřuje, zda pojištěncova smlouva léčbu pokrývá. Hlavním cílem pojišťovny, za nějž odpovídá akcionářům, není veřejné zdraví, nýbrž maximalizace zisků. Jedná proto jako jakákoliv jiná pojišťovna. Hledá slabá místa a díry v kontraktu, které ji umožní financování odmítnout. Odmítnutí se však pro pacienty může rovnat rozsudku smrti v lepším případě trvalému zneschopnění v zemi, která nedisponuje nijak zvlášť rozvinutou sociální sítí.

K představitelům zdravotních pojišťoven proto míří notná dávka nenávisti. Ať už je na jejich místě kdokoliv a jedná jakkoliv, bude ji nutně sklízet. Někteří jako Thompson si však ještě přisadí: stupňováním tvrdosti vůči klientům a vykořisťováním zaměstnanců, což se promítne do čísel, které akcionáři ocení, dále pak okázalým životním stylem či finančními machinacemi, které akcionáře nebolí. Za Thompsonova tříletého vedení se zdvojnásobil počet odmítnutí neakutní pomoci a ztížilo proplácení i té akutní. Sám byl vyšetřován pro zneužití vnitřních informací při obchodu s akciemi.

Oznámení jeho smrti na firemním Facebooku zvedlo stotisícovou vlnu posměšků. Lidé se začali skládat na Mangioneho advokáta a rozjela se kampaň „Luigi na svobodu“. Do médií se dostaIy úryvky z údajného Mangioneho vzkazu, v němž poukázal na nefunkčnost systému tím, že USA má nejdražší zdravotnictví na světě, ale v průměrné délce života jsou na 42. místě. Vinu klade „parazitům“ ovládajícím systém. To v Američanech rezonuje. I když většina Mangioneho čin odmítá, celá pětina ho vidí pozitivně, mezi mladými dokonce dvě pětiny. Z kriticky laděných politiků se nejvýstižněji vyjádřila demokratická senátorka Elizabeth Warrenová: „Instinktivní reakce lidí z celé země, kteří se cítí podváděni, okrádáni a ohrožováni podlými praktikami zdravotních pojišťoven, by měla být varováním celému zdravotnictví. Násilí není nikdy odpovědí, ale lidi nelze tlačit přes určitou mez.“

Reakce připomíná náladu filmu Joker, který před pěti lety oblétl svět. Vypráví příběh psychicky narušeného mladíka, který je z té části společnosti, na níž bohatí a mocní zapomněli a pokud se jim připomene, tak jí pohrdají. Nejprve v sebeobraně zabije privilegované hejsky, kteří ho v metru šikanují a pak si v klaunském kostýmu vyřizuje účty s dalšími. Ulice se s ním solidarizuje, vypukají orgie násilí. V samotném filmu se objevuje i souvislost s americkým zdravotnictvím: šílenství hlavního hrdiny se prohlubuje v okamžiku, kdy mu z úsporných důvodů zruší léčebný program, který ho psychicky jakžtakž držel nad vodou.

Postava Jokera zaujala různá protestní hnutí v Americe i Evropě. Nicméně nikdo se zatím filmovému hrdinovi tak nepřibližuje jako Mangione, především zvláštní souhrou racionality, psychické patologie, krajního násilí a nenáviděného terče. Filmu odpovídá i veřejná reakce: významná menšina vraždu schvaluje.

Může jít o reakci na rostoucí ekonomickou nerovnost. Desetina nejbohatších domácností drží téměř 70 % soukromých aktiv, zatímco na chudší polovinu společnosti jich připadá 2,5 %.

Přitom nejbohatší se velikostí příjmů a majetků neustále vzdalují zbytku společnosti. Nejvíce trpí střední třída, která se propadá.

Neoliberálové a různí rádoby konzervativci to považují za přirozený vývoj, do něhož vláda nemá zasahovat a veřejnou nespokojenost odbývají jako závist k úspěšným. Dění kolem Mangioneho pak buď nedokážou pochopit nebo ho přičítají společenskému úpadku, na nějž reagují represí. Dnes má být stíhána za terorismus Floriďanka, která po odmítnutí léčby pracovníkům pojišťovny do telefonu v zoufalství řekla: „Zpozdit, popřít, odložit. Jste další na řadě.“

Obránci řádu si neuvědomují, že nositeli úpadku, pokud ne americké společnosti tak zcela jistě americké demokracie, jsou právě oligarchové, kteří ovládli politický systém a kteří budou bránit čemukoliv, co by ohrozilo pozice velkokapitálu. Dobýváním rent žijí na úkor společnosti, vhodnými zákony si chrání svá privilegia a jejich služebníci jako zavražděný Thompson ještě provokují nenasytností. Demokracie samozřejmě snese určitou majetkovou nerovnost, ale nesmí přerůst únosnou míru. O překročení této míry svědčí citované varování senátorky Warrenové. Ve zdravotnictví se navíc tato nerovnost projevuje v nejbrutálnější formě: „s penězi přežiješ, bez nich zemřeš“. Střet mezi velkokapitálem progresivistickým, podporujícím demokraty, a tím trumpovským, konzervativním může otevřít řadu důležitých otázek včetně svobody projevu. Dokáže však politika oligarchů nastolit otázku extrémů majetkové nerovnosti?

Robert Kennedy, který má mít v Trumpově administrativě na starosti zdravotnictví, se o to chce přinejmenším pokusit. Pokud uspěje, americká demokracie obhájí svůj nárok na budoucnost. V opačném případě se tvářemi budoucnosti stanou Mangione a jiní Jokeři.