Záminka ramadánu

Existuje něco absurdnějšího než náhlé zastavení izraelské války proti Hamásu, aby se muslimům umožnilo dodržovat ramadán? No, odměnit naše útočníky nezávislým státem, aby se usnadnil další masakr, je stejně absurdní, ale i tak. Předpokládá se, že naši nepřátelé využijí ramadán tak, jak bylo zamýšleno, jako měsíc půstu, dobročinnosti, modliteb, lítosti a rozjímání. Jistě, mnoho zbožných muslimů tak činí, ale stejně tak je pravda, že ramadán byl často slaven nárůstem násilí.

Ti, kdo mají dlouhou paměť, si jistě vzpomenou, že Egypt a Sýrie zahájily překvapivý útok na Izrael na Jom Kippur 1973 – během měsíce ramadánu. V mnoha kruzích se tomu dodnes říká „ramadánová válka“. Modlitby, kajícnost a rozjímání nějak nezabránily tomuto zákeřnému útoku, který si nakonec vyžádal asi 2700 židovských životů. Nepomohl ani půst; jak si z té doby pamatuji, muslimští vojáci jsou zřejmě během ramadánu od půstu osvobozeni, protože se pravděpodobně věnují náboženské povinnosti zabíjet nevěřící.

Ti, kdo mají krátkou paměť – což vylučuje mnohé jedince v Bidenově Bílém domě a na ministerstvu zahraničí – mohou snadno zjistit, že naši nepřátelé již dlouho využívají ramadán k tomu, aby vraždili Židy.

• V roce 2016 Hamás radostně označil vražedný útok na trh Sarona v Tel Avivu za „ramadánovou operaci“ a oslavoval „první útok ramadánu“. Brzy následovaly další teroristické útoky na Židy, takže tento ramadán byl v Izraeli obzvláště krvavým měsícem.
• Neomezuje se to ani na Židy. V letech 2016 a 2017 ISIS během ramadánu dvakrát vybombardoval oblíbenou ulici v Bagdádu a zabil stovky muslimů.
• Během téhož ramadánu v roce 2016 zaútočil radikální muslim na noční klub Pulse v Orlandu na Floridě a zavraždil 49 lidí.

Nejedná se o ojedinělé příklady. Arabové proti sobě v minulosti během ramadánu vedli kruté války.

Před několika lety vydal Institut pro studium národní bezpečnosti zprávu s názvem: „S blížícím se ramadánem se obáváme eskalace“ s odkazem na zvýšený počet teroristických útoků v Izraeli před ramadánem a během něj.

Dokonce i náš současný ministr obrany věnuje ramadánu příliš velkou úctu. Již léta jsme tedy běžně varováni, abychom byli během ramadánu mimořádně opatrní, protože emoce muslimů jsou v tomto měsíci velmi citlivé, jsou ještě náchylnější k násilí a neměli bychom je ničím provokovat…

Židům samozřejmě takové pocity znějí bizarně, protože bizarní jsou. Nevzpomínám si, že bych se někdy na Roš ha-šana nebo na svátek Aseret Y’mei tešuva či Jom kipur rozrušil natolik, že bych pocítil nutkání vyběhnout a napadnout nevinné nebo dokonce provinilé nežidy. Nikdy jsem také neslyšel, že by taková vášeň postihla nějakého Žida.

Ostatně je nepředstavitelné, aby jakýkoli Žid – nebo jakýkoli normální, morální, pravicově smýšlející člověk – křičel „Bůh je veliký“ jako předehru k vraždění, znásilňování, rabování, stínání hlav, výbuchům, bodání nožem, střílení nevinných lidí – nikdy.

Možná by dobří muslimové měli tento ramadán využít k hledání duše a k tomu, jak nejlépe vykořenit toto divoké zlo ze svého středu. Problém je v tom, že v těch částech světa, kde by toto hledání duše bylo nejpotřebnější, žijí všichni nenásilní muslimové ve strachu, protože se bojí, že se tito radikálové obrátí proti nim, jak se to stalo po celém světě.

Nicméně, řečeno výstižnou frází George W. Bushe, je to „měkký fanatismus nízkých očekávání“, že takzvaní bezpečnostní experti, politici, diplomaté a státníci pokyvují hlavami a říkají: „no, samozřejmě, během ramadánu je napětí vždy vysoké, a proto by se Židé měli držet při zemi, protože je třeba počítat s muslimským násilím.“ A tak je to i v tomto případě. Takový názor uráží většinu muslimů na světě i naši inteligenci. Je to samotná definice toho, že se vzdáváme tyranům, místo abychom se jim postavili a porazili je.

Proto je těžké brát vážně Bidenovy požadavky na „ramadánové“ zastavení palby. To se rovná souhlasu s přežitím Hamásu a s tím, co by pro něj znamenalo vítězství v tomto konfliktu. Hamásu by prošla vražda.

Žádný člověk, který si skutečně přeje zničení Hamásu a vymýcení zla, které představuje, by dnes nemohl naléhat na zastavení palby. Je důležité si uvědomit, že dohodu o rukojmích a příměří ze své podstaty nic nespojuje. Izrael by mohl souhlasit – pošetile a nebezpečně, jak se mnozí domnívají – s výměnou nevinných židovských rukojmích za vraždící, krvežíznivé usvědčené arabské teroristy, ale takovou výměnu nemusí doprovázet příměří, které by trvalo déle než několik hodin, které jsou potřeba k uskutečnění výměny.

Nátlak má jediný cíl, a tím není umožnit všem v klidu oslavit ramadán. Je jím připravit Izrael o vítězství a zachovat Hamás. To je opak zdravého rozumu, slušnosti, morálky a stability.

Někteří se budou hájit tím, že chudí civilisté v Gaze si zaslouží důstojně slavit ramadán. Jedním z problémů je, že mnoho gazanských civilistů je k nerozeznání od členů Hamásu, protože dost často jsou členy Hamásu. Většina teroristů Hamásu nenosí uniformy (což je hrubým porušením tolik vzývaného mezinárodního práva, které má za cíl nás pouze brzdit), a proto vypadají jako civilisté. Když jsou vykouřeni ze svých tunelů, jeskyní a děr a zabiti, umírají v civilním oblečení, což umožňuje našemu nepříteli tvrdit, že jsou civilisté.

Je to jistě chytrý podfuk, který zafungoval na Bidena a další, ale ještě hůře na naši vládu, která opakovaně nedokáže zdůraznit rovnost teroristů Hamásu a mnoha civilistů, jimž je neustále poskytována tzv. humanitární pomoc. Je to chyba, za kterou platíme strašlivou cenu a kterou je třeba okamžitě napravit.

Nevinní civilisté v Gaze nejsou všichni tak nevinní. Naše srdce pro ně nemusí krvácet. Jejich nově objevený odpor vůči Hamásu se nevyvinul proto, že by byli náhle zděšeni masakrem Židů ze strany Hamásu, ale proto, že jsou zděšeni důsledky, které pro ně masakr Židů ze strany Hamásu má.

Žádost o ramadánské příměří je jen další trik, jak zmařit naše válečné cíle, obnovit status quo ante a opět nás učinit zranitelnými. Než budou podobné návrhy brány vážně, bude zapotřebí pořádné zpytování muslimských duší a náhlá změna chování a hodnot.

Vskutku bychom měli projevit o ramadán stejný zájem, jaký naši nepřátelé projevili o náš letošní Simchat Tóra nebo třeba o náš Jom Kipur v roce 1973. Je to lest a jako s takovou by se s ní mělo zacházet a měla by být odmítnuta.