Zatím dobrý … ale máme nakročeno k dokonalé bouři




Sdílet článek:
Ozimy úspěšně přezimovaly. Déšť přišel sice na poslední chvíli, ale přišel. Zemědělské sucho se odkládá. V příštím týdnu má docela pršet, takže v této chvíli není úroda ohrožená. Ale… naše zásoby obilovin jsou rekordně nízké. A stále se intenzívně vyváží ven z republiky. Nemám žádný sumář, ale vsadím se, že kdyby to někdo spočítal, tak jsou naše současné zásoby na 50% loňského dubna.

Ceny hnojiv jsou astronomické. V některých případech až pětinásobné. Cena osiv se zdvojnásobila, značně narostla cena agrochemie i nafty. Ale stejně tak se zdvojnásobily výkupní ceny obilovin, takže český zemědělec jen najel na dvojnásobná čísla z hektaru. V této chvíli není zemědělství bezprostředně ohroženo.

Přesto bylo zemědělství touto novou cenovou hladinou vrženo dvacet let zpátky. Český zemědělec totiž dlouhá léta snil o tom, že postupně dá dohromady nějaký kapitál díky kterému nebude tak závislý na podnicích ZZN. Snil o tom, že si nebude muset půjčovat, že bude schopen hnojiva i naftu koupit za své a díky tomu bude mít lepší pozici při smlouvání o cenu úrody. Část zemědělců tohoto stavu už dosáhla. V posledních letech bylo běžné, že si takové tisícihektarové družstvo muselo zasmluvnit třetinu úrody. Dvě třetiny zůstaly volně k dispozici a zpravidla na tom vydělali o něco více, než kdyby měli vše pod smlouvou.

Teď jsme přesně tam, kde se před dvaceti lety začínalo. Cenová hladina se zvedla a zemědělci už teď musejí dávat pod smlouvu úrodu skoro celou. A jsou rádi, protože nikdy neví, jestli před žněmi nebude stát pšenice jako obvykle tři tisíce za tunu a současných jedenáct tisíc. Je prostě rozumnější podepsat smlouvu už teď a vědět, že z prodeje úrody budou pokryty náklady a něco snad i zbude.

Živočišná výroba je na tom hůř. V Německu i Polsku jsou prostě na chov masa lepší dotační (a jiné) podmínky. V Německu například pokrývají dotace dvě třetiny ceny vepřového. U nás je to sotva čtvrtina. Neberte mě zase přesně za slovo, živočišné dotace jsou komplikované a roli hrají i další faktory. A teď matematika pro základní školu… jestliže dotace pokryjí dvě třetiny nákladů a u nás pokryjí dotace jednu čtvrtinu nákladů, kdo na tom bude lépe, když náklady vzrostou na dvojnásobek? Už tak nerovné podmínky pro produkci masa jsou dvojnásobně nerovné. Podle toho to taky vypadá. V mém okolí ukončuje živočišnou výrobu jedno družstvo za druhým.

Vidět to začne být létě. Teď dojíždějí smlouvy z loňska a uzavírají se nové na novou úrodu. Cena potravin půjde hodně nahoru. Cenová hladina obilovin se zdvojnásobila, i cena potravin musí adekvátně stoupnout.

Mimochodem – kdyby si všechny ty Kauflandy přirážely „jen“ dvacetiprocentní marži, tak bychom cenový nárůst nejspíš pocítili jen u velmi specifických druhů potravin. Základní jídlo by stálo stejně jako doposud. Jen Kauflandy by akcionářům nevyplatily šťavnaté dividendy. Ale to je kapitalismus, takhle jsme tomu tleskali, takhle to teď máme. Rohlíky budou stát pět korun. A může to být i víc.

Vzhledem k tomu, že válka na Ukrajině pořád trvá a ukrajinské zemědělství bude mít rapidní výpadek, v této chvíli to vypadá, že na drahém plynu i drahých vstupech zemědělcům vlastně nemusí záležet. Cena za úrodu bude tak vysoká, že na tom i tak vydělají. Všichni to zaplatíme cenou rohlíků.

Já osobně jsem strašně zvědavý na ten plyn… Pokud ho Rusko zavře (a zatím Evropa dělá všechno pro to, aby se tak stalo), tak si nedovedu představit, jak a na čem se bude sušit úroda. Nedaleko od Vidlákova je jedno z největších moderních obilných sil, které vlastní Babišova konkurence. Dvě stě tisíc tun skladovací kapacity. Celý byznysplán je postavený na kukuřici a schopnosti ji usušit… samozřejmě pomocí levného ruského plynu. Pokud bude plyn drahý, prostě se to nevyplatí, kukuřice zůstane na poli do února, kdy kvalita bude sice mizerná, ale bude možné ji udržet v sile alespoň chvíli i bez sušení.

Jenže… na plyn jedou i pekárny. Na plyn jedou mlíkárny, na plyn jede všechno, kde musíte surovinu ohřát. Nikdo ani nezkoušel stavět nějakou jinou variantu na uhlí nebo elektriku. Plyn prostě není v Evropě čím nahradit. Všechny ty LNG budou dobré jen na nouzové zásobování strategicky nezbytných provozů… v Německu. Silně pochybuju, že plyn z Německa vůbec dojde k nám, protože oni tam mají tolik vlastních problémů, že i při maximálním šetření pro nás stejně nezbude.

Vzhledem k tomu, že prakticky všechny suroviny u nás byly z Ruska a prakticky žádnou nedovážíme napřímo, ale vždycky přes nějaké cizí prostředníky, tak to u nás vypadá na naprosto dokonalou bouři ve všem. Skoro mám chuť říci, že teď utíkají Ukrajinci před válkou k nám, ale jestli to takhle půjde dál, budou brzy Češi utíkat před bídou vlastně kamkoliv. Já marně přemýšlím, co tu u nás děláme od A do Z, aby to fungovalo. Ať se na to dívám jakkoliv, tak všechno, co se dělá u nás, se dělá i v Německu a při nouzovém zásobování budeme vždycky na konci fronty.

Tohle samozřejmě žádné domácí zásoby nespraví, protože se můžete připravit na krátký výpadek, ale nemůžete se připravit roční, nebo ještě delší, strádání. Můžete se připravit, že na týden vypadne elektrika. Můžete se připravit, že týden nepůjde nic koupit v obchodě. Můžete se připravit, že pár dní nepoteče voda. Ale nemůžete se připravit na dlouhodobou krizi z nedostatku prakticky všeho, co nám Rusko dodávalo. Na vesnicích samozřejmě lidi vydrží déle než ve městě. Ale i na vesnicích se žije městským životem a nikdo nemyje nádobí v lavoru a pro vodu se nechodí k obecní pumpě. Vesnice má výhodu spíš v tom, že kanalizace většinou ještě teče samospádem a pro vodu nemusíte běhat osm pater schodů.

Řekl bych, že zakrátko zjistíme, jak jsme na tom doopravdy s tou svobodou a suverenitou. O tom se mluví pořád dokolečka, když teď zdůvodňujeme, proč posílat na Ukrajinu granáty. Jsme suverénní, hrdá a nezávislá země. Brzy uvidíme, jestli ta slova něco znamenají. A jsem také hodně zvědavý, jestli my – co o tom dlouho mluvíme a snažíme se připravit, jestli to vůbec k něčemu bude.

Starý čínský stratég Sun´C už dávno radil, že pokud chceme rozložit nepřátelský stát, tak to je vždycky až priorita číslo dvě. Priorita číslo jedna, je nedopustit rozklad své vlastní země. Mám neodbytný pocit, že u nás to naše fialová vláda dělá přesně obráceně. Ve snaze rozložit Rusko zapomíná na to, že naší vlastní zemi rozkládá víc.

Máme nakročeno k dokonalé bouři.

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (3 votes, average: 4,67 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*