Změna tónu |

Sdílet článek:

V BVoltaire Frédéric Lasses vypozoroval, že oficiální Washington pozvolna mění rétoriku k ukrajinsko-ruskému konfliktu. Minulý týden např. Biden na otázku žurnalistů opustil válečnickou rétoriku proti Rusku: “Zdá se mi, že přišel čas dojednat řešení..”. Daleko jsou doby, kdy prezident tvrdil, že Putin musí přijít o moc, podle francouzského žurnalisty evropskounijní tisk jednostranně prezentuje americkou politiku, když akcentuje americké dodávky zbraní Ukrajině. Prezident před pár dny v New York Times (NYT) glósoval americkou zahraniční politiku: “Nedovolíme, aby Ukrajina našimi zbraněmi útočila mimo své hranice… Nesouhlasím s prezidentem Putinem, ale USA se nesnaží ohrožovat jeho mocenskou pozici v Moskvě… Nechceme prodlužovat válku jednoduše jenom z toho důvodu, abychom profitovali z ruských problémů…” Americký tisk, na rozdíl od Evropy, otevřeně referuje o pomalém postupu ruské armády, která se regeneruje tváří v tvář rozkládající se ukrajinské. Podle žurnalisty je druhým důvodem změny amerického tónu alarmující perspektiva hladu ve světě, z tohoto zřetele je rychlé dojednání míru ve východní Evropě velmi žádoucí. Velmi zajímavá věta amerického prezidenta v NYT: “Nebudu tlačit na ukrajinskou vládu – veřejně nebo v soukromí – aby přistoupila na územní ústupky.

Podobné signály se dají najít i v prohlášení generálního tajemníka NATO Stoltenberga, který v Helsinkách připustil ukrajinské územní koncese v mírové dohodě: “Mír na Ukrajině je možný, otázka je, jaká bude cena. Kolik území a demokracie jsme ochotni zaplatit. NATO hodlá pomáhat Ukrajině, aby měla co nejsilnější pozici ve vyjednáváních s Ruskem….”.

Americký prezident naznačil možnost územních koncesí, na druhé straně působí prohlášení estonské ministerské předsedkyně Kaja Kallasová jako pomatená fantasmagorie. Protiruská nenávist bývalých východoevropských republik je součástí problému, kterému dnes čelí Evropa, tento blok, kdysi komunistických satelitů, byl v důsledku politického omylu začleněn do NATO a EU a podařilo se mu vmanévrovat tyto organizace do protiruské politiky. V důsledcích to vzdálilo Rusko od Evropy a znemožnilo ustavení přirozené politické rovnováhy. Tyto země mají lví podíl na tom, že konstruktivní vztahy Západ-Rusko, které se ustavily v devadesátých letech, byly pravděpodobně definitivně zničeny. Příkladem může být i tzv. Evropský parlament, který je tribunou nekonstruktivní demagogie. Kallasová: “Co se týče mírových výzev a jednání, musíme být opatrní”, řekla v Sunday Telegraph. “Naše politika musí vycházet z toho, že ruská hrozba zítra nezmizí. Nemůžeme se vracet ke vztahům, jaké existovaly předtím. V zásadě žádné konstruktivní vztahy s Ruskem nejsou nutné”. Podle Kallasové se západní země nemusí obávat narušení vztahů s Ruskem nebo jejich úplného vymizení. “Plyn může být drahý, ale svoboda je cennější..” Kallasová zaslepena nenávistí dává přednost válce se všemi hrůznými důsledky, Biden nejenže je hovoru v NYT humánnější, pravděpodobně podobný postoj jako vyjádřila Kallasová by protiřečil celé americké tradici a nikdo si něco podobného v USA nedovolí. Samozřejmě, že svoboda je to nejcennější, co člověk má, ale souhlasí s jejím výrokem ruská třetina obyvatelstva země, která právě ji považuje za symbol nesvobody ohrožující jejich národní identitu. Svobodní jsou buď všichni, nebo nikdo.

Šmatlavého Lipavského asi nikdo nebude považovat za symbol nesvobody, ale za symbol hlouposti nebo úpadku národa, který si někoho takového vybral za ministra úřadu, kde exceloval Jan Masaryk a v dávných dobách velký Kaunic. Tento ministr je pravděpodobně v zajetí ještě větší duševní poruchy než Kallasová, v televizi řekl, že Česko, nejspíš jeho ústy, za svého předsednictví bude neustále omílat otázku podpory Ukrajině. Tento český chudák si dokonce dovolil korigovat všemi mastmi mazaného Macrona, který prohlásil, že Rusko se nesmí ponižovat, podle Lipavského nepochopil podstatu problému. Kam jsme klesli, to už jsme úplně národ bez noblesy a úrovně, když se necháme reprezentovat někým takovým! Pokud české ministerstvo zahraničí nemá nic jiného na práci, je absolutně zbytečně, tuto aktivitu už velmi dobře předvádí ČT. Je otázkou zdali ministr netrpí nějakou psychickou poruchou, v psychiatrii nekonečné opakování jedné fráze nebo činnosti, neustálé evokování jedné emoce atd. se nazývá chorobná perseverance.