Novinář, který Darju Duginovou znal, naznačuje, že atentát mohl být namířen i na ni

Různá média nabízejí různé verze – či spekulace – o pachateli atentátu, případně o tom, na koho byl namířen (většinou se upozorňuje na jejího otce). Spekulací je ovšem mnoho a většina kalkuluje s tím, že obětí měl být její otec nebo oba.

Jen ve stručnosti připomínám, že Alexander Dugin odjel se svou dcerou Darjou Duginovou na festival „Tradice“ a poté se s ní chtěl vrátit do Moskvy, ale na poslední chvíli se rozhodl necestovat na palubě Toyoty Land Cruiser, která poté explodovala 20 kilometrů západně od hlavního města. Při výbuchu zahynula Darja Duginova.

Výbušné zařízení mělo být umístěno v autě, které patřilo Duginovi, což vede ke spekulacím, že měl být obětí přímo on. Ovšem některé zdroje si myslí, že cílem byli oba, tedy Dugin i jeho dcera, která byla velmi aktivní novinářkou a politoložkou. Asi nejlépe mohl vše zhodnotit někdo, kdo dceru politika znal osobně a věděl vše o jejích politických aktivitách.

Celkem dobře ji – a zejména její názory – znal německý novinář Thomas Röper, který si myslí, že i ona mohla patřit k těm, na koho byl ve skutečnosti atentát namířen. Duginova totiž patřila dokonce k těm novinářům, jimž osobně Zelenský pohrozil….

Dále již vyprávění Thomase Röpera, který Duginovou velmi dobře znal:

Kdo byla Darja Dugina, co se o vraždě ví a jsou západní obvinění jejího otce oprávněná?

Otcem Darji je Alexander Dugin, který je na Západě označován jako „fašista“, Putinův „našeptávač“ nebo „mozek“ ruského prezidenta Putina. To rozhodně není pravda, Dugin rozhodně nemá na Putina takový vliv a dokonce ani přístup k němu. Sám jsem Dugina neznal, ale mnohokrát jsem hovořil s některými jeho kolegy a především se samotnou Darjou. Všichni jsou bezpochyby ruští vlastenci, ale ne nacionalisté, kteří nemají rádi jiné národy. Pro svou velkou lásku k Francii a hluboké znalosti Francie a její politiky byla Darja vyhledávanou expertkou na Francii v ruských médiích.

Darja a její kolegové, stejně jako já, kritizovali politiku Západu – a zejména Majdanu na Ukrajině – v této věci, ale vždy to byla kritika vlád, nikoli zemí, jejich lidí nebo jejich kultury. Naopak, protože všichni také sdíleli, že stojí za tradičními hodnotami, a proto kritizovali, jak současné západní vlády chtějí doslova zrušit kultury svých vlastních zemí v rámci politiky „Cancel culture“. Dugin, jeho dcera a jejich spolubojovníci stojí za zachování národních kultur a tradic všech zemí a proti nucenému vnucování umělých hodnot, jak to vidíme například v LGBT a genderové propagandě.

Tyto postoje lze kritizovat, ale nejsou ani fašistické, ani nacionalistické. Jsou konzervativní a patriotické, s velkým respektem k jiným zemím a národům, jejich tradicím a kulturám.

Darja Dugina spolu se svým otcem vedla kampaň za to, co nazývali „projekt Eurasie“, tedy za to, aby se země Evropy a Asie sblížily a vybudovaly své vztahy na rovnocenném základě, s respektem a na stejné úrovni, bez USA, které snaží se ovládnout euroasijský kontinent.

Vzhledem k tomu, že strůjci americké světové dominance, nazývané ve Washingtonu „celosvětová dominance“, považují dominanci euroasijského kontinentu za klíč k udržení americké světové nadvlády, které se USA těšily po dobu od 90. let 20. století, je jen příhodné, že západní, proamerická média lidi jako Dugin označila za „fašisty“, protože úspěšná realizace jeho myšlenek by znamenala konec americké světovlády.

A to, jak otevřeně říkají Dugin, jeho dcera a jejich spolubojovníci, je také jejich cílem: Chtějí ukončit americkou nadvládu nad velkými částmi euroasijského kontinentu a nahradit ji partnerskou spoluprací mezi zeměmi Evropy a Asie. Za to byli na Alexandera Dugina a Darju Duginovou uvaleny západní sankce, což jim však nevadilo. Darja mi o tom pobaveně vyprávěla.

Darju jsem poznal až letos na konferenci a hned jsem si s ní dobře rozuměl. Dělá to, co já, to je geopolitická analýza. Zatímco se přirozeně soustředím na Německo a Rusko, její pozornost byla zaměřena na Francii a Rusko.

Při každé příležitosti jsme se scházeli na večeři nebo na kávu, ať už byla v Petrohradu, nebo když jsem byl v Moskvě. Místo půl hodiny, jak bylo plánováno, jsme spolu často seděli tři hodiny, protože jsme měli taková zajímavá témata k diskuzi. Nebo jsem ji navštívil v její kanceláři v Moskvě. V srpnu jsme se viděli dvakrát, 10. srpna jsme byli oba pozváni do talk show v ruské televizi.

Naposledy jsem se s Darjou setkal ve čtvrtek 18. srpna v Moskvě a dlouho jsem si s ní povídal. Přijde mi šokující, že když jsme se ten den loučili, zbývalo jí jen 50 hodin života.

Darja (nebo jak se říká v ruštině „Daša“) byla vysoce inteligentní a velmi vzdělaná mladá žena, která byla také velmi hezká a opravdu dobrosrdečná a vždy nápomocná. Velmi na mě zapůsobila a moji přátelé to vědí, protože jsem o našich setkáních často mluvil v soukromých rozhovorech. Ve znalostech, vzdělání a analytickém myšlení byla o desítky let před svými 29 lety.

Darja a její otec byli v sobotu na akci v oblasti Moskvy. Když se chtěli vrátit do Moskvy, její otec spontánně nasedl do jiného auta a ona jela sama v otcově SUV Toyota. Krátce po odjezdu, kolem 21:30 moskevského času, explodovalo na straně řidiče výbušné zařízení obsahující 400 gramů TNT. Auto sjelo ze silnice a úplně shořelo, výbuch ji vymrštil z auta a ona uvízla na silnici. Videa, která kolují online, ukazují, jak leží na asfaltu před hořícím autem a vedle ní stojí její rozrušený otec.

Ruské státní zastupitelství zahájilo vyšetřování a oznámilo, že nyní hledá znalecké posudky k okolnostem vraždy. Ruští analytici jsou naopak – stejně jako já – přesvědčeni, že byla obětí ukrajinské tajné služby.

Důvodem je, že ruská tajná služba zmařila v dubnu také bombový útok na známého ruského novináře Vladimira Solovjova. Útok naplánovala spící buňka v Moskvě, která dostala pokyny od ukrajinské tajné služby. Informoval jsem o tom, článek najdete zde .

V rusky mluvícím světě jsou někteří známí novináři, například Olga Skabejeva, Vladimir Solovjov, Dmitrij Kiselev a několik dalších. Všichni jsou na Západě nazýváni „Putinovými propagandisty“, zatímco nikoho na Západě nenapadne nazývat Klause Klebera, Toma Burowa nebo Golineh Ataie „propagandisty NATO“. Kdo je pro NATO, je „novinář“, kdo je proti NATO, je „propagandista“ – dobré a špatné schéma západních „kvalitních médií“ funguje jednoduše.

Ukrajinský prezident Zelenskij se domnívá, že ruským novinářům lze oficiálně vyhrožovat, a to i smrtí. V dubnu, krátce předtím, než byl odhalen atentát na Vladimira Solovjova, Zelenskyj veřejně oznámil:

„Všichni přední lháři a jejich šéfové v Moskvě si musí pamatovat, že konec jejich života bude v nejlepším případě za mřížemi…“

Německá a západní média neinformují o vraždě mladé ruské novinářky, ale o smrti  „ putinovského propagandisty “ nebo „ dcery ruského ideologa “. Účelem takového jazyka je odvést pozornost od skutečnosti, že byl zavražděn novinář.

Ruští novináři jsou pro Ukrajinu terčem, jak tam oficiálně zaznělo, viz Zelenského hrozba. Tento zločin, tento teror proti lidem, kteří zastávají odlišný názor, ospravedlňují západní média formulacemi, jako jsou ty v titulcích, a není v žádném případě kritizován.

Musíme jasně říci jednu věc: novináři nejsou válečným cílem, novináři požívají v mnoha zemích zvláštní ochrany. Západ se chlubí svou domnělou svobodou tisku a (právem) křičí, kdykoli je kdekoli na světě zavražděn novinář. Přinejmenším Západ vždy vykřikne, když smrt zasáhne prozápadního novináře. Když to zasáhne západu kritické novináře, západní média mlčí (jako na Ukrajině, viz tato kompilace nebo tyto nedávné případy ), nebo západní média pomlouvají oběť za to, že je „propagandistou“ nějaké zlé věci. Jsme svědky tohoto cynismu ve zprávách v mainstreamových médiích o vraždě Darji.

Ve skutečnosti jsou to západní média, která dělají propagandu, někdy nazývají novináře „novináři“ a někdy „propagandisty“. Těmito označeními, zvolenými podle politického zaměření, jsou čtenáři médií podvědomě ovlivňováni žádoucím směrem. Toto (podvědomé) ovlivňování čtenáře je z definice propaganda. Novináře, kteří mají jiný názor, byste mohli nazvat „novináři“ – a pak se jejich názorem zabývat. Ale to není záměr, místo toho jsou vykresleni ve špatném světle a pokud je někdo zavraždí, čtenáři západních médií to ani nepřijde špatné.

Není žádným tajemstvím, že ukrajinskou tajnou službu SBU řídí a kontroluje CIA. Nedávno, dokonce i na Západě, se o tom poměrně otevřeně informovalo, pokud jde o únik vojenských zpravodajských informací ze strany CIA na Ukrajinu. CIA má své lidi v Kyjevě a zasvěcení hlásí, že před lety CIA obsadila celé patro budovy SBU.

Maria Zacharova, mluvčí ruského ministerstva zahraničí, komentovala vraždu na Telegramu takto :

„Ruské orgány činné v trestním řízení vyšetřují smrt Darji Duginové.
Pokud se potvrdí ukrajinská stopa – a to je verze vyjádřená šéfem DNR Denisem Pušilinem, která musí být ověřena příslušnými úřady – pak musíme hovořit o politice státního terorismu kyjevského režimu.
V průběhu let se nashromáždila fakta: od politických výzev k násilí po realizaci a zapojení ukrajinských státních struktur do zločinů.
Čekáme na výsledky vyšetřování.“

Ukrajinské kanály YouTube s potěšením oznamují, že Darja byla „ zlikvidována “(viz video níže) . Ukrajinská vysílací stanice espresso.tv, která ve své době poskytla západním médiím požadované snímky Majdanu, informuje o smrti 29leté Darji pod titulkem „ Dugin v šoku, a to je dobře “.

Espresso.tv bylo založeno v listopadu 2013, současně se začátkem Majdanu, a bylo financováno výhradně západními zeměmi a Georgem Sorosem, což bylo prokázáno prostřednictvím jejich výroční zprávy, která financování odhalila. Účelem Espressa bylo poskytnout (západním) médiím obrázky, které si organizátoři Majdanu přáli. Německé zprávy tehdy také používaly obrázky Espressa.

Dnes je Espresso propagandistickým nástrojem ukrajinské vlády, a proto lze titulek zprávy z Espressa chápat i jako prohlášení ukrajinské vlády schvalující vraždu mladé novinářky.

Vzhledem k tomu, že SBU je řízena CIA, zapojení SBU by znamenalo, že CIA vraždu alespoň tolerovala, ne-li iniciovala.

Tolik názor z „druhé strany“, tedy od někoho, kdo zemřelou novinářku znal a dokázal odhadnout i pozadí atentátu. Samozřejmě je na každém, jak si informace přebere a čemu uvěří. Jen je občas dobré vidět i názor té strany, která se na mainstream neodstane.