FB
Toxická maskulinita. Čtu to sousloví s pejorativním nádechem z pera produktů genderových studií stále častěji a nejvíc mě baví, jak postupem času posouvají jeho význam a oblasti zařazení. No a došel jsem k závěru, že jsem, jejich náhledem, typickým představitelem toxické maskulinity a měl bych s tím něco dělat.
Umím rozdělat oheň několika způsoby, nehroutím se při pohledu na krev a vím z praxe, že mi ošetření otevřené zlomeniny nebo masivního krvácení nedělá problém. Sprchuju se studenou vodou, legálně držím a nosím palné zbraně, které jsem i reálně při řešení konfliktu s úspěchem pro obranu použil. Jím hromady masa, většinu s radostí ochutnávám i syrová. Umím zvíře zachránit a pomoct mu v přírodě žít dál, ale nejdou na mě mdloby, když mám jiné zvíře efektivně s respektem rychle usmrtit, abychom ho snědli. Mám nějaké ty zásoby potravin a techniky na přežití. Klíčky pro mě nejsou hlavním zdrojem jídla, nýbrž slouží například k otevření automobilu. Automobilu na benzín nebo naftu, samozřejmě, protože baterky patří do svítilny a nouzového rádia či vysílačky, neasi.
Poznám na první dobrou, pohledem i po hmatu ze zavázanýma očima, rozdíl mezi mužem a ženou, a to, světe div se, podle dvou druhů pohlavních orgánů. Veliké poděkování přírodě, že nám to tak zjednodušila, abychom v tom neměli v rámci reprodukce druhu bordel a mohli jít rovnou na věc. Ženám podržím dveře, nesu tašky, květinou je neuhodím. Jo, nohy i zadek si prohlídnu rád, vždycky. Nejsem promiskuitní a svoji ženu a matku našich dětí miluji už tak dlouho, že i případný můj luxus zapomnění, jak dlouho spolu vlastně jsme, s láskou přejde. Jiné ženy jsem v životě, samozřejmě dříve, lovil taky, a to za účelem sexu a bez formulářů k vyplnění informovaného souhlasu. A taky se zcela otevřeně přiznávám, že v takových pudových chvílích mi bylo úplně jedno, jak vysokou intelektuální rovinu můj protějšek měl, protože šlo fakt o úplně něco jiného než o filosofický rozměr, a že při prvním pohledu jsem samozřejmě koukal jen a výhradně na to, jaké by to s ní asi bylo a bude. „Je to prase,“ odsekla by zajisté nejedna militantní neoholená feministka…
Vím, na co chci a potřebuju do práce chlapa a na co ženskou, protože, do háje, každý se prostě hodíme na něco jiného, a je mi reálně úplně ukradené, co si o tom myslí produkty genderových studií skrze antidiskriminační poučky. Naprosto respektuji a souzním s tím, že ženy v sobě mají od přírody dánu primárně starost o rodinu, děti a domácnost, zatímco úlohou muže je zajistit, aby bylo o co a za co se starat. A také naprosto respektuji, že občas se oba doplňují, překrývají, nebo si tyto role i vyměňují, ale rozhodně jde o individuální naplnění potřeby po dohodě, nikoliv jako důsledek nějaké evoluce a uvědomění si, že jsme jako všichni stejní. No, do háje, to fakt nejsme.
Když například jinému muži nejde práce se sekerou, šroubovákem, nožem nebo příklepovkou, fakt ho nepošlu k psychologovi, aby mu vysvětlil, že se na to má vysrat a začít vyšívat nebo plést z vlny, že jeho žena doma ho jistě ocení, že je sám sebou, a že vezme příklepovku místo něj. Ne. Seberu se a naučím ho to používat, i kdyby nás to mělo stát krev a pot, a rozšířím tím naše řady. Princip. Našel bych hromadu příkladů, kdy je produkty genderových studií vykládán normální od přírody přirozený rozdíl mezi mužem a ženou a jejich vzájemný vztah jako „myšlenkový stereotyp“ a projev „toxické maskulinity“, přičemž to popírání přirozených rozdílů rozšiřují na stále více oblastí. Nebavíte mě.
Víte, jak jsem v úvodu psal o tom, že podle všech stále se rozšiřujících kritérií spadám do kategorie toxické maskulinity, a že bych s tím měl něco dělat? Tak uvažuju o tom, že založení klubu toxické maskulinity by nebylo od věci, že by to společnosti jako celku jenom prospělo, a že bychom brali i ženy, které milují normální chlapy. Hele asi nebudeme umět vyšívat ozdobné stehy, připravovat sojové latte s papírovým brčkem, budeme žrát maso a občas smrdět od benzínu, nafty, oleje a střelného prachu, ale s láskou vás budeme na rukou nosit až do konce našich dní, nebo aspoň do konce našich kolenou a kyčlí.
A teď můžete do mě. Někdo kávu?
Podle všech stále se rozšiřujících kritérií bude potřeba všem genderovým bojovníkúm opakovaně nakopat rypáky, jinak nikdy nedají pokoj…
Zde představitelka toxické feminity. Hlásím se k zachování rodu i do budoucna (svoje jsem si splnila) a proto doufám, že my, toxičtí, poneseme i dál naši vlajku a geny 🙂 Netoxičtí ať si klidně dávají latéčka.