Pokroková buržoazie |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Po lekcích marx-leninismu v bývalé epoše jsme se domnívali, že za termínem buržoazie se může skrývat všechno možné a nemožné kromě jednoho významu, pokroková buržoazie se zdálo protimluvem. Podobně se zbortily i ostatní termíny, např. českotelevizní slogany dnes vydávají NATO za organizátora světového míru, američtí generálové a jejich poskoci mají být mírotvorci, podobnou neomalenost si nedovolila ani minulá epocha, Varšavská smlouva byla ve sloganech hradbou míru a o sovětských maršálech se nemluvilo. Buržoazie dvě stě let hrála historicky převratnou roli, ale to byla ještě spojena s prací a nemusela se termínem pokrokový ozdobovat, dnešní finanční buržoazie a její oligarchický výkvět splynul s nejdogmatičtější politickou levicí, společně se vydávají za pokrokového dědice osvícenecké epochy a aspirují na roli planetárního reformátora. Ideje tohoto pokrokového shluku mají často tvar náboženských exaltací, které totálně ignorují realitu. Progresívní buržoazně levicový blok zneužil vznešené ideje osvícenecké epochy, jako toleranci a otevřenost k jiným světům, ke spuštění procesů masové imigrace do Evropy, vědeckou eskamontáž podsouvá místo vědy a liberální fašismus nadřadil svobodě a demokracii.

Masová imigrace nezastavitelně proměňuje Evropana v nádeníka, který bude muset na svém kontinentě konkurovat milionům nově příchozích. Progresívní buržoazie vidí v lidovém odmítnutí masové imigrace rasismus, proti kterému se zavedly zákony, které nakonec postaví i lidovou vůli mimo zákon, např. v názoru na pomoc a zvýhodnění ukrajinských příchozích. Ne nadarmo kdysi církev dávala buržoazní pokrok do souvislosti se svobodnými zednáři, kteří snili o světě, kde tvrdě vládne jednoduchá pokroková racionalita s hmotným vedlejším efektem. Lidové vrstvy v minulosti, stejně jako dnes, připadaly pokrokové buržoazii primitivní a zpátečnické. Jen fantazii marxistických teoretiků, kteří se narodili v lůně zednářské pokrokovosti, se lidové vrstvy mohly jevit bez národa a národní identity, ale realita byla opačná, lidové vrstvy byly vždycky silně národně ukotvené. Proto taky dnes, i když nadnárodní přesah je celkem snadný, pokroková buržoazie za největšího nepřítele svým politickým aspiracím považuje národ a národní stát.

Deformovaná idea tolerance a v podivné buržoazní progresívní logice welfare pro všechny, kteří sem hodlají přijít nebo jim vláda otevře z nějakého důvodu státní hranice, znamená obzvlášť v tak fragilně epoše jako dnes velké nebezpečí pro materiální přežití lidových vrstev. Pokroková buržoazie a její vášeň k jakýmsi universálním hodnotám mají mít všeobecnou platnost po celé planetě, tato buržoazie úplně ignoruje tradice, národ, lidské vášně a přirozené usilování člověka, to všechno se chápe jako primitivní. Nikdy v minulosti neexistoval tak silný přeshraniční glajchšalt evropských politiků a tak vysoká míra zbabělosti evropských partají z vybočení. Zborcení racionality pozorujeme v zelené politice, o uhlíkových přídělových povolenkách se v západním světě unisono mluví jako o něčem tak normálním, jako jsou vstupenky do biografu, přitom jde o vstupenky do světa bláznů. Tyto boje pokrokové buržoazie lid nesdílí, podílí se na nich jen do té míry, jak vyžaduje represívní aparát, který pokroková buržoazie ustavila. Lidové vrstvy dnes nejvíc trpí kolapsem globální ekonomiky, do níž Evropu pokroková buržoazie vtáhla.