Stávka? Markéta Šichtařová odhadla, jak to dopadne

Tyto údaje znamenají, že Česku klesá konkurenceschopnost a zhoršuje se investiční prostředí, a proto kapitál a výroby nemají motivaci na území Česka zůstávat, mnoho podniků zemi opouští… Aby se to změnilo, muselo by se změnit podnikatelské prostředí… ale ne tak, jak o tom plkají mnohé politické strany. Myslím tím, že by se muselo změnit zcela zásadně, v podstatě projít transformací, snížit daňovou kvótu, například. Potom by více kapitálu mělo motivaci investovat a zůstávat v Česku a platit české zaměstnance.

Z aktuálních dat Eurostatu vyplývá, že míra inflace v Evropské unii klesla v říjnu na 3,6 procenta. Česká republika byla ze zemí sedmadvacítky druhá nejhorší s 9,5 procenta, nejvyšší inflaci mělo s 9,6 procenta Maďarsko. Nejnižší míru inflace měly Belgie (-1,7 procenta), Nizozemsko (-1,0 procenta) a Dánsko (-0,4 procenta). Co deflace v tamních zemích pro místní ekonomiky znamená?

Deflace je strašák úplně zbytečně. Je přirozenou součástí ekonomiky, vlády ji ale velmi nemají rády, protože jim prodražuje financování – velkých – veřejných dluhů. U nás se ČNB taky hodně bála deflace, a tak přešla na intervenční režim, jehož neblahé následky v jisté malé míře pociťujeme dosud.

Tato deflace je ale jiného kalibru než ona „přirozená“ deflace. Tato deflace je výrazem toho, že decelerace peněžní zásoby v důsledku přitvrzení monetární politiky ECB nabrala na obrátkách. A teď si všimněte: V některých zemích už je deflace, v jiných je ale stále celkem vysoká inflace, kvůli které ECB odmítá snížit úrokové sazby. A to je problém, protože to ukazuje, že ECB to už přehnala a do deflace bude nejspíš spadat pořád více zemí. A spolu s tím také prudce zpomalí hospodářský růst a celkem tvrdě to dolehne na finanční sektor. Myslím, že co to udělá s bankami, ještě uvidíme v příštím roce. Je dost dobře možné, že některé slabší kusy v eurozóně to prostě nedají… Současně to taky ukazuje jeden z důvodů, proč by pro českou ekonomiku bylo euro zabijácké – pokud bychom si nemohli pomoci kurzem, měli bychom inflaci ještě výrazně vyšší, než ji dneska máme.

Zítra čeká Česko stávka a protestní pochody. Chystají se na ni učitelé, lékaři, ale i Škoda Auto, Vítkovice Steel a další velké firmy, za nimiž stojí i jejich majitelé. Odborová organizace Škody minulý týden ve svém týdeníku zdůraznila, že nejde o protest proti zaměstnavateli, ale proti vládě, která „místo chytrého řešení na straně výdajů přebujelého byrokratického státu hledá nové příjmy na straně odírání zaměstnanců a jejich rodin“. Na den přesně před 34 lety přispěla stávka ke změně režimu. Může něco ovlivnit tentokrát?

Myslím, že tato stávka nemůže ovlivnit vůbec nic. Navíc před 34 lety měla stávka jasný společný cíl: Svobodné volby. Dneska ale každý sektor stávkuje za něco jiného. Tak například tvrzení Škodováků, že vláda „místo chytrého řešení na straně výdajů přebujelého byrokratického státu hledá nové příjmy na straně odírání zaměstnanců a jejich rodin“, se dá 100procentně podepsat.

Naproti tomu stávka učitelů za více peněz už tak černobílá není. Ne, že by učitelé neměli pravdu, že školství je v kalamitním stavu, to samozřejmě je. Ale nespraví se to tím, že se do něj pošle víc peněz. spravilo by se to tím, kdyby se znovu zrušila inkluze a zavedly zpět zvláštní školy. Tím by se uvolnilo hodně peněz, protože by bylo potřeba méně zaměstnanců, a současně by to přestalo brzdit děti. Jinými slovy – není tu správně pojmenován důvod, motiv, řešení.

Od pátku 17. listopadu držel signatář Charty 77 Jiří Gruntorád hladovku před Úřadem vlády. Požadoval odstoupení ministra práce Mariana Jurečky, protože škodí této zemi i vládě. Lidovecký šéf před dvěma měsíci nevyhověl žádosti o zmírnění tvrdosti zákona u chartisty Karla Soukupa, v reakci na protestní hladovku však změnil názor a dotyčnému byl přiznán stejně jako účastníkům třetího odboje průměrný důchod, který na konci září činil 20 254 korun. Jiří Gruntorád s Johnem Bokem, který se k němu přidal, nabídli premiéru Petru Fialovi, že nemusí Jurečku odvolat, pokud vláda zruší usnesení, kterým se přihlásila k tradicím Charty 77. Když to vláda v sobotu splnila, tak chtěli, aby její rozhodnutí dostali písemně. O čem tato kauza svědčí?

Tady je to špatně koncepčně. Jsou nějaké zákonné požadavky na přiznání důchodu. Když je splníte, důchod dostanete, když je nesplníte, nedostanete ho v takové výši. Neříkám, že zákon funguje dobře. Taky ale říkám, že zákon není možné obcházet v jednom konkrétním případě. Stávkovat či vynucovat si specifické podmínky pro jednoho jednotlivce bez ohledu na jeho charakter je špatně. Vynucovat si pro jednotlivce specifické zacházení jiné než u jiných je špatně tím víc, když se jedná o citové vydírání. A hladovka citové vydírání je.

Námitka, že chartisté mají nízký důchod, protože byli vyhnání ze země, je sice morálně absolutně v pořádku, ale není v souladu se zákonem. A změnit zákon tak, že chartisté by měli speciální zacházení proti nechartistům, by zase bylo špatně, protože je mnoho lidí, kteří byli třeba věznění, ale nebyli chartisté. Zákon musí být univerzální.

Před čtyřmi týdny jsme se bavili o nesourodé kandidátce Spolu do eurovoleb v čele s naprosto protichůdnou jedničkou Alexandrem Vondrou a trojkou Luďkem Niedermayerem. Řekla jste, že pokud chce někdo volit pravici, musí jinam. Ale ve čtvrtek se o místo na kandidátce za TOP 09 přihlásil bývalý ministr financí Miroslav Kalousek. Tak by mě zajímalo, jestli podle vás enfant terrible české politiky může dodat kandidátce Spolu pravicový šmrnc a jakým impulsem může jeho jméno pro voliče být?

Tohle se mi velmi těžko odhaduje. Miroslav Kalousek stojí někde uprostřed mezi Alexandrem Vondrou a Luďkem Niedermayerem. Tím, jak nějaký čas nebyl v politice příliš aktivní, možná opadly vášně vůči jeho osobě, a zvýšily se šance na jeho zvolení. Nejsem ale politolog, těžko pro mne soudit. Každopádně tvrzení, že kandidátka je nesourodá, trvá. Dnešní svět se už nepolarizuje ani tak zleva doprava, ale na ose liberálně-konzervativní. A právě tato kandidátka zahrnuje jak konzervativce, tak liberály. Proto je, myslím, těžko volitelná pro obě části tohoto spektra.

Velkou ranou pro německou vládu, která se snaží rozjet ekonomiku podporou stagnujícího průmyslu, je rozhodnutí Spolkového ústavního soudu, jenž jí zakázal použít 60 miliard eur z Klimatického a transformačního fondu, které vláda do fondu přesunula přede dvěma lety. Podle soudu kabinet nedovoleným způsobem obešel ústavní zákon o dluhové brzdě, protože peníze na likvidaci covidových škod jen tak přesunul na jiné účely. Podle Zelených má být fiskální politika v novém světě mnohem pružnější, a tak by chtěli článek 109 německé ústavy o dluhové brzdě změnit. Ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck, autor řešení, označil verdikt za ohrožení německého hospodářství a životní úrovně Němců. Má proto opoziční frakce CDU/CSU, která stížnost k soudu podala, vůbec důvod k jásotu?

Ano, je velmi dobře, že Ústavní soud toto použití peněz zablokoval. Vstávají mi vlasy hrůzou, když slyším formulace jako „fiskální politika v novém světě má být pružnější“. Přeložme si to. Zelení vlastně říkají: Chceme nový světový řád, chceme konec kapitalismu, a v tomto novém uspořádání peníze nemají mít hodnotu a mají se tisknout a máme se zadlužovat podle potřeby. Kde peníze chybějí, tam se natisknou.

Toto je pravé demaskování jejich snah. A tady musím říci, že právě tisk peněz (hlavně za covidu) je hlavní příčinou (vedle zelené politiky) toho, že německá ekonomika nešlape. Tisk peněz a uvolnění více peněz ekonomiku poškodí ještě víc. Ale zrušte Green Deal a vyrovnejte veřejné finance – a uvidíte, jak ekonomika zase pošlape.

No jo, já vím, že to jsem se jenom zasnila. To je aktuálně nereálné. Populismus je příliš velký.