Přirozené proti (ne)přirozenému |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Žijeme v epoše digitální revoluce a zdá se, že tato doba moc nepřeje myšlení samotnému a vůbec ne vznešenějším myšlenkovým konstrukcím, úvahy o svobodě v postliberálním západním světě nějak vybledly, spíš se podobají snůškám pověr. V konkrétním českém případě se dokonce zdá, že idejemi a duchem přímo opovrhujeme, jaký smysl mohou mít vznešené ideje o budoucnosti a potenciálu národa když v klíčových společenských sektorech rozhodují lidi jako Černochová a spol., ve srovnání s nimi už i Čepička vyvolá zdání velkého myslitele. Česká ministryně je podle svého frázování evidentně zaměnitelná se šoférem ministerské dodávky, pro stát by to dokonce mohlo být i lepší: Odmítám předstírat, že nemám personální pravomoc (dotyčná nominuje plukovníky a generály); nenechám na sobě štípat dříví; mám legitimní důvody; podezření v šetření; vyhádala jsem dvě procenta HDP; pociťuji, že ruské tajné služby se snaží překazit ratifikaci, nebudu konkrétní, pan ředitel BIS to řekl jasně a já mohu potvrdit; lžete, projednáváme to ve vládě. Ve smlouvě je napsáno, že armáda USA na jedenácti českých základnách nebo vojenských prostorech bude moci cokoliv postavit? Nestrašte lidi, každý mandát na pobyt se probírá ve vládě, stejně jako je to s výcvikem ukrajinských vojáků. Spoluúčast českých podniků na dodávaném zbrojním hardware není pro tuto odéesačku moc důležitá, hlavně když se nasypou miliardy americkým zbrojovkám, smlouva udělá z republiky totálního vazala, stovka miliard na 24 kusů F-35 je ve fantazii Černochové bez problémů financovatelná. Samozřejmě v tomto případě nelze mluvit i myšlenkové krizi doby, ale jde o hrůzu, která se omylem dostala k veslu, básník napsal pro nepřítomnost věže, žiji ve sklepě, dnes už je to sklepní bahno.

Velcí myslitelé minulosti jako Spengler, Gehlen a Gasset atd. už před spoustou let předvídali konec západní civilizace, a zdá se, že tento konec se dostavil. Moderní epocha se zrodila s universalistickými idejemi francouzské revoluce a idejemi osvícenecké doby, které sugerovaly iluzi věčného pokroku a neomezených kapacit lidského mozku. Politické teorie moderní epochy staví na osvíceneckých iluzích, dnešní konzervativní myšlení hledá inspiraci u dobových odpůrců osvíceneckých idejí a francouzské revoluce. Byl to např. francouzský spisovatel Chateaubriand nebo anglický filozof Edmund Burke, který opovrhoval francouzskou revolucí. Burke byl kritický k teorii sociálního kontraktu inspirátora revoluce Rousseaua, Burke napsal, že k sociálnímu kontraktu patří i ti, kteří se teprve narodí. Musí existovat civilizační solidarita s těmi, kteří nás předcházeli a s těmi, kteří se narodí po nás, kde se předpokládá, že naplníme civilizační prokreativní povinnost. Velkým inspirátorem dnešního konzervativismu je savojský myslitel hrabě Joseph de Maistre, který považoval práva národa za nadřazené právům člověka. “Vždycky jsem viděl Rusy, Italy, Francouze atd., ale čistého člověka jsem nikdy neviděl.” Joseph de Maistre oponoval universalistickým idejím francouzské revoluce. Filozof a esejista Marc Froidefont v Revue éléments reflektuje význam savojského myslitele pro dnešní dobu.

Joseph de Maistre dík výjimečnému literárnímu stylu, hloubce politických reflexí a kvalitě svých náhledů předčí všechny své současníky. Maistre odmítl podřídit politiku a život člověka ve společnosti pouhému rozhodování rozumu. Nepohrdal rozumem, rozum je to, co dává člověku důstojnost, nicméně člověk není čistým rozumem, je spjat s fyzickým tělem, které je podmíněno potřebami a tendencemi vázané na jeho živočišnost. Maistre byl inspirován Buffonovými vědeckými pracemi, podle kterých vše živé, vegetace i zvířata, se nachází ve stavu stálého boje o přežití. Podle Josepha de Maistre člověk dokáže zvládnout své instinkty, ale jeho vůle je oslabena v důsledku prvotního hříchu. Pokud považujeme rozum za jediný faktor v politice, zapomněli jsme na podstatnou část člověka, tj. na jeho egoismus. Všechny politické teorie, které jsou založené pouze na rozumu, např. odvolávající se na pokrok, jsou principiálně vadné. Ignorují fakt, že selhávající lidská vůle vede ke zlu i když se rozum snaží realizovat dobro. Podle Maistre je zkušenost v politice to rozhodující, tj. historie, která nám umožňuje chápat život národů. Teorie, které si dělají nárok na dobro, nejsou jenom vadné, ale nebezpečné a škodlivé: pokud všechno organizuje mozek, znásilňuje se lidská přirozenost a vede to k teroru, jak svědčí příklad francouzské revoluce. De Maistre odmítal Rousseauovy ideje sociálního kontraktu, kde se chápe společnost jako jistý pakt, který sjednotí lidi. Maistre se ztotožňoval s Aristotelem, podle kterého je člověk politickým zvířetem vybavený rozumem, člověk žije přirozeně ve skupině, stejně jako včely, ale navíc oplývá rozumem. Dědí kvality své komunity, tj. kulturu a tradice. bez komunity člověk nemůže existovat. Pro Josepha de Maistre je člověku nejbližší jeho rodina, pak komunita a národ, tj. spojení jazyka a zvyků. Každá komunita musí mít svého šéfa, který ztělesňuje její jednotu. Hlava komunity má transcendentální autoritu.

Maistre se domníval, že každý národ má svá specifika vyjádřená v politickém systému, co je dobré pro jeden národ, není nutně dobré pro druhý. Maistre stejně jako Aristoteles stavěl na tom, že zkušenost a historie jsou nutné ingredience dobré politiky. Deklarace lidských práv je kontraktualistická teorie. Tyto teorie předpokládají, že společnost je stavěná na jistém druhu právního kontraktu, který definuje vztahy mezi příslušníky společnosti. Podle autorů Deklarace lidských práv, sedm článků, které ji tvoří, stačí k tomu, aby se definoval národ a jeho občané. Podle Maistre je to abstraktní a bez vztahu ke konkrétní realitě a historii. A tento text má platit pro všechny země světa, definuje to imaginárního člověka, který ve skutečnosti nikdy neexistoval. Kritika abstraktního chápaní člověka je dnes velmi aktuální, západní společnosti generovaly zákony, které perzekvují lidi, kteří se odváží akcentovat roli národa, který zdědili a který jejich předkové krví budovali. Merkelová když pozvala do Německa milion imigrantů, viděla abstraktního člověka, pro ni zajímavého z ekonomických důvodů. Deklace lidských práv je vektorem smrtonosné ideologie zabíjející tradiční národy a Joseph de Maistre byl jedním z prvních, který na to upozornil. Podle Maistre a později i Solženicina, národy odpovídají božímu plánu. Ani jejich existence, ani jejich historie není nic náhodného. Četba knih Josepha de Maistre je excelentním protijedem proti současným ideologickým intoxikacím.