Kupředu do zapomnění |

Sdílet článek:

Čas se zrychluje. Vlak, jehož jsme všichni pasažéry, jede stále rychleji. Jedna událost překrývá druhou, a tak mám za to, že je dobré se občas ve vzpomínkách vrátit do minulosti. Je dobré si aspoň některé s nich nejen připomenout; řadu z nich bychom měli mít trvale na paměti. A ve spojení s Covidem zvlášť. Připomeňme si – počátkem minulého roku, kdy začaly narůstat počty nakažených Covidem (o chřipce se přestalo ze dne na den mluvit, jako by tato nemoc zázrakem vymizela z povrchu země), se prosazoval názor kontrolovaně, avšak současně co nejrychleji promořit celou společnost. Přirozeně. Vždyť nakažený ještě neznamená vážně nemocný, ale stává se tím, kdo si přirozenou cestou vytváří protilátky a získává do budoucna imunitu. Cestou staletími ověřenou. Vždyť bez přirozené imunity proti nepříznivým vlivům okolí (obecně vzato) bychom již jako jedna z forem života možná ani neexistovali.

A jsem přesvědčen, že právě v tom čase selhala lékařská obec. Velmi rychle ustoupila od zmíněného záměru, přestala jej prosazovat, byť mělo být její povinností nechat prst varovně zdvižený. Na obzoru se totiž objevil silný protihráč – výrobci vakcín s vidinou nevídaných zisků. Snaha pomoci člověku s dlouhodobým účinkem ustoupila do pozadí. Před selským rozumem jsme začínali zavírat dveře svých domovů a slovo imunita postupně dostávalo pejorativní nádech. A velmi rychle se do špinavé hry s cinknutými kartami zapojili ti, kteří by naopak měli být vždy na stráži před nátlakem mocných, kdož s těmi dole nemají dobré úmysly.

Politici. Přeochotně začali rozehrávat nečistou hru spolu s těmi, kdo ve skutečnosti zůstávají v pozadí. Ve své naivitě se rychle snažili utvrdit v přesvědčení, že i oni jsou těmi vskutku mocnými a rychle se chopili možnosti, jak alespoň posbírat drobky padající z tučně namazaného krajíce. A že k dosažení svého cíle volí nečisté či dokonce nezákonné prostředky? V mysli člověka osedlaného chamtivostí a touhou po moci, lhostejného ke skutečným potřebám ČLOVĚKA, nezůstává prostor pro uvědomění, jak zhoubná je kombinace STRACHU A NEVĚDOMOSTI. Jeho cílem je udržet ho v co největší nevědomosti a jak jinak, než prostřednictvím strachu. Přitom i on sám se strachuje – aby o svou moc nepřišel. Proto je třeba umlčet všechny ty, kdo se snaží porozumět tomu, jaké karty jsou jim vkládány do rukou.

Hrajeme spolu podivnou, špinavou hru a peněz v banku přibývá. Přirozeně, vždyť na obzoru už je nejen třetí vlna přeočkování, a to i přes počáteční ujišťování, že si vakcíny poradí s každou následnou mutací. I to byla jedna ze lží, jimiž jsme cíleně provázeni na cestě do zapomnění. A čím víc jich přibývá, čím více se kupí, o to snadněji se jedna mezi nimi ztratí.

Protilátky nestačí
Praha – Jako doklad bezinfekčnosti se nebudou uznávat protilátky proti covidu-19. Podle náměstkyně ministra zdravotnictví Martiny Koziar Vašákové pro uznávání neexistuje dost důkazů. Není tedy jasné, jak vysokou hladinu člověk musí mít a zda by ho chránily i proti mutacím koronaviru. Jako potvrzení bezinfekčnosti dnes slouží dokončené očkování proti covidu-19, doklad o prodělání nemoci v posledních 180 dnech či negativní výsledek testu. Táborský deník, 20. 8. 2021

Největším nebezpečím pro mocné se stal (ne STÁVÁ, ale STAL – dokonáno jest) zdravý člověk. Ten, který vyznával a vyznává zdravý životní styl. Tělesně i duchovně. Ten odpovědný za svůj život. Ten, který se vymyká kontrole. Takové je potřeba umlčet. Ve hře už je příliš mnoho peněz. Ne nalít si čistého vína, říci pravdu. Třeba jen ještě více cinknout karty. Jak dlouho budeme spolu hrát hru, jejíž vítěz zdaleka není znám? Na každém z nás záleží, každý jeden z nás rozhoduje sám za sebe a v důsledku i za celek, jak… Svobodným ve svém zamýšlení nad věcí může zůstat každý z nás i v kleci spletené z přediva polopravd a lží, do níž se nás snaží mocní současného světa vtěsnat. Jan Konfršt