FRANTIŠEK KAŠPÁREK
Progresivismus vždy a všude. A také čtyři těla, čtyři časové linie, čtyři detektivové své doby. Pokud chtějí zachránit budoucnost, musí nejprve vyřešit vraždu, která změnila tok dějin.
Tak by se dal charakterizovat nový osmidílný seriál z produkce Netflixu s názvem Těla.
Zajímavé neotřelé téma, napínavý děj odehrávající se v Londýne průběžně v letech 1890, 1941, 2023 a 2053. Dokonalá iluze Londýna let minulých 1890 a 1941 i Londýna budoucího roku 2053.
Jenomže jsou věci, bez kterých by to nešlo. Takže v roce 1890 máme homosexuálního detektiva, v podání divadelního herce Kylea Sollera. Je vidět, že „scény s partnerem“ mu nesedí zrovna nejlépe. Navíc postelové a milostné hrátky dvou gayů do děje nic nepřináší a jsou zbytečně dlouhé. Hodně bodů tímto zajímavému seriálu ubírají. Nic proti gayům, všechno proti této medvědí službě homosexuální komunitě.
Rok 1941 je celkem bez progresivistického vylepšení. Případem se zabývá židovský detektiv, kterému židovský původ jeden z jeho kolegů mlátí o hlavu hlava nehlava. Kdo by to do té válečné Británie jen řekl?
Rozporuplnou postavu, která balancuje mezi dobrem a zlem, hraje Jacob Fortune Lloyd, jehož prestižní filmový časopis Screen International zařadil mezi mimořádné talenty (Stars of Tomorrow).
V seriálovém roce 2023 případ vyšetřuje policistka v hidžábu. Sice ho nosí trochu nedbale, ale je tam! V polovině seriálu asi scénáristovi někdo naznačil, že čeho je moc, toho je příliš, a tradiční hidžáb nahradil šátek, který hidžáb jen připomíná. Bylo také zapotřebí ukázat, jak v Londýně znamenitě funguje multikulturní společnost.
Postava, kterou hraje skvělá Amaka Okafor, je tak trochu rebelka vůči autoritám, ale důsledná a chytrá profesionálka. Tuto policistku sledujeme nejen v roce 2023, ale i její starší verzi v roce 2053, kde se již značně radikalizuje proti totalitní společnosti minulé i budoucí, a scénárista postavě odkládá i ten šátek.
Škoda jen, že její policejní kolegové z řad původní britské populace jsou buď duševně méně zdatní, nebo rovnou podrazáci. I tato úlitba progresivním bohům není pro seriál příliš příznivá.
V roce 2053 případ řeší seržantka s tělesným postižením, ve výjimečném ztvárnění Shiry Haas, kandidátky na cenu Emmy. Poslušná i neposlušná, vděčná systému, který ji zajistil nákladnou léčbu, takže může chodit i přes vrozené postižení. Shira Haas se širokou škálou výrazových prostředků předvádí herecký koncert.
Tato budoucnost je vylíčena v téměř Orwellovském duchu. To je pro tvůrce seriálu velké plus, vzhledem k tomu, že Orwellův román se pozvolna začíná dostávat mezi zakázané, prozatím „jen“ nedoporučované knihy. Jak moudře promluvili zaměstnanci University v Northamptonu, román obsahuje „explicitní“ materiál, kteří mohou někteří studenti považovat za „urážlivý a zneklidňující“. (1). Chudáci sněhové vločky.
Společnost této budoucnosti je rozdělena na lepší a horší lidi.
Copak to jen připomíná?
Lepší musí být vůči systému loajální a potom jsou milováni, ti horší nehodlají přijmout žádné dobrodiní podmíněné ztrátou svobody. Jsou to takoví…jak to říct… dezoláti budoucnosti.
Jak jsem už uvedl, zajímavé téma, divák s napětím čeká „co je za věcí“, ovšem ta politická korektnost hodně z toho zabíjí. Ostatně jako všechno kolem nás.
Pokrokáři si neuvědomuji, že když LBGT, multikulturní obohacení atd. nacpou úplně do všeho, občana nevychovají k obrazu svému, pouze ho řádně otráví a docílí, že po tomto průplachu mozku začne uvedené jevy skutečně nesnášet. I ten, který byl dosud smířlivý.
A jak si tvůrci seriálu poradili s řešením zápletky? Přemýšlel jsem, jestli mám napsat svůj názor, nebo ponechat na čtenáři, aby seriál shlédl a udělal si úsudek sám.
Zvolil jsem druhou možnost.
Vytvořit si vlastní názor, ať už je jakýkoliv, je vždy nejlepší cesta.
V současnosti nám často upíraná.
(7 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář