TOMÁŠ TYL
Premiér Petr Fiala letos v červenci na festivalu Colours of Ostrava v rámci fóra Meltingpot řekl: „Jsme nejúspěšnější postkomunistická země. Patříme mezi světovou špičku v obraně nebo dopravě. Když se dívám do médií, vypadá to, že nic nefunguje, ale to není správné. Takoví nejsme, jsme mnohem dál a to musíme vidět“. Schytal za to obrovskou smršť komentářů od odborníků, kteří panu premiérovi sdělovali názory poněkud odlišné od jeho vidění světa. Zejména tedy ohledně dopravy.
Oficiální data nevypadají o moc lépe.
Navíc českými mainstreamovými médii je dlouhodobě vymlčován problém levné tranzitní dopravy z Ukrajiny, kdy ukrajinští kamionoví dopravci pro vjezd do EU dříve potřebovali povolení, avšak EU (resp. Evropská komise) tuto povinnost od začátku války mezi Ruskem a Ukrajinou, zrušila a autodopravci poukazují na to, že ukrajinští přepravci nabízejí v Evropě „podseknuté“ ceny. Proti ukrajinským dopravcům se zvedla vlna protestů a zejména blokád na hranicích se Slovenskem a Polskem.
Je tedy zřejmé, že Fialova slova o tom, že jsme „špičkou v obraně nebo dopravě“ jsou spíše komická, protože co se dopravy týče – nemáme kvalitní dopravní síť a třeba i ukrajinští přepravci nás umí cenově ničit.
Tuto rétoriku „vše je v pořádku, jen nám to kazí škarohlídi“ pak převzal celý Fialův PR tým, jehož vrcholným počinem byl dnes již slavný tweet o „blbé náladě“, která je podle Fialy příčinou problémů. Zvláště pak v kontextu posledních dní září Fialova věta „Žijeme v jedné z nejbezpečnějších zemí světa.“, a proto se prý máme radovat a nešířit „blbou náladu“.
Co by bylo, kdyby…
Otázkou je, co by se dělo v příštích týdnech, pokud by David K. nevylezl na střechu Filozofické fakulty UK (mimochodem, to se jen tak volně dá?) a nezačal pálit do svých spolužáků a náhodných kolemjdoucích?!
Generál Koudelka z BIS by zřejmě pořád hledal svého „Rusa s narativem“, ministr Rakušan by vykládal, že mu nevadí plakáty s jeho tváří ve vaku na mrtvoly (mimochodem – hnus a tudy opravdu cesta nevede), ale „jeho“ policie by hledala pachatele, premiér Fiala by hovořil o potřebě zamyslet se nad tím, co chceme obětovat pro vlast, budoucnost a potomky (jeden potomek studující FF UK se právě vyjádřil), analytický tým by stíhal blbé kecy na Facebooku místo toho, aby si všiml, že chce vystřílet školu a brigádní generálové od policie, kteří se nemohou se svými postavami a frčkami málem ani vejít za konferenční stůl, by se plácali po ramenou, jak cvičí pro okamžik, kdy nějaký dezolát vjede do davu autem nebo vytáhne pušku z doby Pražského povstání. No a on to mezitím 24letý student FF UK s X legálně registrovanými zbraněmi nejvyšší kvality a oceněním za bakalářskou práci.
Co by dělali lidé, kdyby netruchlili?
Lidé by si nepochybně všímali méně dárků pod stromečkem, zádumčivých tváří některých rodičů obávajících se příštího roku, a možná by během svátků vyletělo z oken několik televizních přijímačů, protože ta samochvála se už dá jen těžko unést. Vše však teď překryl smutek.
Jak se praví ve filmu Sněhurka (2012):
„Královnin rádce: Přišel jsem pro ty vybrané daně.
Starosta: Lidé už to moc dlouho nevydrží!
Královnin rádce: A ty se chceš dnes hrdlit o peníze, když je den smutku?!“
Taky jste si všimli, že co Petr Fiala řekne, tak se obratem zhroutí nebo mu někdo vmete do tváře nehezkou pravdu o reálném stavu věcí? Jeho řeči o úspěších v dopravě, v obraně, o bezpečnosti… Smůla.
Myslím, že kdyby nebylo onoho neštěstí, lidé by už moc dlouho pod touto vládou nevydrželi. Jenže, co je pro jednoho neštěstí – a být premiérem právě v době největší masové vraždy v dějinách samostatného státu je opravdu smůla – může být pro upevnění moci vlastně štěstím.
Petr Fiala je nejšťastnější smolař roku 2023. Ale není na tom nic k radosti.
Be the first to comment