Islám je podle Koránu dokonalejší verzí judaismu a křesťanství

Islám se zrodil v 7. století našeho letopočtu, když k proroku Mohamedovi v jeskyni Hira poprvé promluvil sám Bůh. Korán, který je považován za autentické slovo boží, se v několika kapitolách obsáhle věnuje judaismu a křesťanství.

Překlad veršů Koránu je z jeho české verze vydané v roce 2007. Číslo súry uvedeno v závorce. 

Patriarcha Abrahám

V prvé řadě muslimové věří, že prorok Mohamed je posledním věrozvěstem božím, a proto je největším z nich. Uzavřel dlouhou řadu poslů božích a po něm již žádný posel nepřišel a nepřijde: „Mohamed je poslem Božím a pečetí proroků.” (Súra 33:40)

Pro všechny tři náboženství, islám, křesťanství i judaismus, je jednotící postavou první biblický patriarcha Abrahám. Jeho příběh je popsán v první knize Genesis a jeho jméno se opakovaně v Koránu objevuje.

Abrahámův syn Izmael, kterého mu porodila otrokyně Hagar, je podle islámské tradice považován za praotce všech arabských kmenů. A podle islámu to byl Izmael, jehož měl Abrahám obětovat jako důkaz své oddanosti Bohu na rozdíl od verze židovské, podle které měl být obětován Abrahámův syn Izák.

Synové Izmaele

Proto jsou muslimové ve starých spisech označováni jako synové Izmaele. Biblická kniha Genesis to potvrzuje, neboť verš 17:20 říká, že Izmael „zplodí dvanáct knížat a stane se velkým národem”.

Nejposvátnějším místem islámu je svatyně Kába, která se nachází uprostřed mešity v Mekce. Svatyni postavil právě patriarcha Abrahám se svým synem Izmaelem při své návštěvě Mekky. Součástí rituálních tradic při muslimské pouti do Mekky je cesta mezi dvěma pahorky Safa a Marwa, kterou musí muslimové absolvovat sedmkrát a která je připomínkou toho, že Izmaelova matka Hagar musela vykonat stejnou pouť, když hledala v Mekce vodu pro svého syna.

Lidé Bible

Druhá súra Koránu se jmenuje Kráva a vznikla za Mohamedova působení v Medíně, kde se po vyhnání z Mekky stal duchovním, politickým a vojenským vůdcem. Je nejdelší súrou Koránu. Začíná rozdělením lidí podle toho, jak přijímají boží poselství. Židé a křesťané jsou v Koránu označováni jako lidé knihy.

Druhá súra Koránu vypráví v mnoha verších příběh o lidu izraelském a popisuje, jakých výsad se mu dostalo: „Zachránili jsme vás před rodem Faraónovým, jenž zlé útrapy vám způsobil. A hle rozdělili jsme moře před vámi a zachránili jsme vás.”(Súra 2:49 až 50).

Vyprávění pokračuje popisem toho, jak lid izraelský zneužil svěřených privilegií a jak si falešně připisoval vlastnosti praotce Abraháma. Lidé knihy propadli sebeklamu a falši: „Chcete přikazovat lidem zbožné skutky, zatímco vy sami na ně zapomínáte, ačkoliv Písmo odříkáváte? (Súra 2:44)

V pýše odmítli Mohameda

Židé i křesťané podle Koránu ve své pýše odmítli Mohameda, který přišel v pravé linii následnictví věrozvěstů:

„A když jim bylo řečeno: Věřte v to, co nyní seslal Alláh!, tu hovoří: Věříme jen v to, co bylo nám sesláno dříve! A nevěří v to, co bylo sesláno později” (Súra 2:91 zkráceno)

Důvodem pro odmítnutí Alláhova poselství je závist lidu knihy:

„Jak hnusné je to, zač prodali duše své! Nevěří v to, co seslal Alláh, z čiré závisti, že Alláh seslal něco z dobrodiní svého těm ze služebníků svých, jež si vyvolil.” (Súra 2:90 zkráceno)

Komentář k českému vydání Koránu uvádí, že pocit rasové nadřazenosti způsobil, že židé odmítali přijmout pravdu od Alláha, od Boha, který není z jejich plemene. Cítili se nadřazeni lidem bez víry a mohli být prvními, kteří poznají novou pravdu, kterou jim měl přinést Mohamed, neboť byla svou formou i jazykem podobna té, kterou již přijali. Avšak oni v sobě měli více nadutosti než víry.

Poslední posel boží

Pýchu židů a křesťanů rozvádí súra Koránu s číslem pět, která rekapituluje, jak se lidé knihy odklonili od svých čistých náboženství, kterým islám může sloužit za vzor. Přináší jim dokonalejší verzi víry:

„Vlastníci Písma! Nyní již přišel k vám náš posel, aby vám jasně vyložil mnohé z toho, co skryli jste z Písma. A přišlo vám nyní od Alláha světlo a Písmo zjevné.” (Súra 5:15)

Podle Koránu říká sám Ježíš, že dalším věrozvěstem s božím poselstvím bude právě Mohamed:

„A vzpomeň si, jak pravil Ježíš, syn Mariin. Dítka Izraele, já jsem vskutku poslem Božím k vám, potvrzujícím pravdivost toho, co bylo přede mnou sesláno z Tóry, a oznamujícím vám radostnou zvěst o poslu, jenž přijde po mně a jehož jméno Mohamed bude.” (Súra 61:6)

Podle komentáře k českému vydání Koránu se súra 61:6 odvolává na evangelium podle Jana, ve kterém se píše: „Říkám vám však pravdu. Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho vám.” (Verš 16:7)

Pozn. autora: Komplikované vztahy mezi islámem a judaismem a křesťanstvím na druhé straně jsou již od počátku, neboť židé a křesťané odmítali přijmout to, co jim Bůh seslal po proroku Mohamedovi.