LIBOR ČÍHAL
Rusko se nachází v neobyčejně brutální a konceneberoucí válce se Západem, ani v tak těžkých chvílích státní centrum nezapomnělo na jednu v Česku režimem i médii zprofanovanou prioritu, rok 2024 proklamovalo státní centrum rokem rodiny. I když se v tabulce porodnosti rozvinutých států Rusko neocitá v nejhorších pozicích, v nízké porodnosti vidí centrum největší společenský problém. Obrovské Rusko se bez lidí nemůže rozvíjet, např. do Primorskovo kraja (oblast kolem Vladivostoku) proudí obrovské investice, platy jsou zde vyšší než v centrálních oblastech státu, ale z kraje se zaznamenává každoroční populační odliv, přitom město s ostrovem Ruskij má nejlepší parametry zajímavého světového města, loni město navštívilo víc než milion turistů. Obvykle se důvody nelogické odezvy obyvatelstva na materiální impulsy státu zdůvodňují tím, že je jich pořád málo, ale iracionální reakce mají jiný důvod, nízká porodnost likviduje přirozenou vitalitu populace, a ta je hlavní rozvojovou silou. Populace bez vitality je přitahována pohodlím Moskvy nebo Petrohradu a sebevětší peníze ji nepohnou k budování něčeho nového. Podle zběžné analýzy populační tabulky se zdá, že 2,2-2,4 dítěte na ženu, je jakousi hranicí pod kterou neúměrně rychle mizí vitalita země.
V poslední době Rusko spustilo velkou reindustrializací a ukazuje se, jak limitujícím faktorem je nedostatek lidí. V ruských médiích se permanentně opakují prezidentovy proklamace spojené s novými materiálními podporami porodnosti, žádné jiné téma prezident neopakuje s takovou zarputilostí jako je vyšší porodnost. Prezident tím na první místě obtěžuje vládnoucí byrokracii, která jak známo ze západních poměrů, by to ještě pár let vydržela i s vymírajícím obyvatelstvem. Prezident před pár dny vyhlásil, že se zahájí nový národní projekt “Rodina”, cíl projektu nevypadá v logice západního konzumního stylu, kterému podléhají i Rusové, moc realisticky, za 6 let se má dosáhnout podstatného zvýšení počtu rodin s více dětmi.
Originální analýzu demografického problému publikovala v Svobodnaja pressa žurnalistka Taťána Vojvodinská: “Proti proudu aneb proč ženy nerodí?” Porodnost je v centru společenského vnímání, opět se zvýší dávky, zkvalitní se jesle, zřídí nové poradny atd., všechno je to správné. Specialisté tvrdí, že optimální pro populační udržitelnost je v rozvinuté zemi 2,2 dítěte na ženu, rozvinuté země se dávno vzdálily tomuto číslu a rozvojové země mimo Afriku k němu rychle míří. I v Indii přímo před očima klesá počet dětí, nižší společenské třídy si berou příklad z vyšších. Žargon současného světa “women empowerment” vede k nízké porodnosti, a žargon LGBT vybízí přímo k bezdětnosti. Současné demografické trendy neukazují na dobrou perspektivu, může to dospět do stavu že lidstvo nebude schopno udržet v chodu nejnutnější infrastrukturu potřebnou k životu.
Podle novinářky pokud chce opravdu Rusko zvrátit tendenci k vymírání, bude muset jít proti světovému trendu, jít proti proudu, což ovšem není vůbec jednoduché. Je jasné, že k udržení tak obrovského teritoria, na které si dělají soupeři zálusk, je velká populace absolutně nezbytná. Rusko, aby splnilo své historické poslání, potřebuje větší populaci, podle hraběte Josepha de Maistre prozřetelnost předurčila každý národ k nějaké roli, kterou musí nezbytně vyplnit. Klinické příznaky vymírání se objevily již před sto lety, intuitivně je rozpoznali někteří velcí spisovatelé, předvídali bídu, kterou progresívní jevy způsobí. Novinářka soudí, že demografický problém má dvě velké příčiny: emancipaci ženy a urbanizaci.
V Turgeněvově Otcové a děti to byla madam Kukšina, která emancipovala, ovšem na masové procesy to nemělo vliv. V encyklopedii ruského života v Anně Karenině, jsme svědky velkých debat o právech ženy na práci, na kariéru atd. V románu se taky diskutuje, jak rusifikovat Polsko, které bylo součástí ruského státu, v debatě jeden z účastníků prohlásil, že ostatní se nejlíp rusifikují, když Rusové budou mít co nejvíc dětí. V románu (1878) je Dolly, matka šesti děti, znechucena zprávou o možnosti regulace plození o níž nevěděla: “Není to amorální.” Dnešní experti a politici k problému porodnosti přistupují způsobem jakoby se problémem v minulosti nikdo nezabýval. Podle novinářky je největší brzdou řešení problému politická korektnost – o tom se nesmí vůbec mluvit, o jiném jen částečně, nelze urazit ty nebo ony apod. Diskuze se dnes podobá odpolednímu čaji anglických starších dam.
Podle novinářky se více dětí v rodině musí vepsat do dobového ideálu, ovšem víc dětí znamená víc práce a ne víc peněz, rodina je systémem vzájemných ústupků a kompromisů, ale je toho schopna dnešní společnost založená na egoistických principech maximalizace požitku a rozkoše. Dnešní člověk se domnívá, že řešením všech problémů jsou peníze, tato anglosaská logika platí jen částečně, zlomit demografický trend, jak vidět, peníze nedokážou.
Člověkem vládnou především ideje, i když si často myslí, že je veden materiální motivací. V Německu má každá rodina s dětmi garantován dost velký komfort, ale porodnost je tam velmi nízká. Počet dětí má žena v hlavě, ne v kolébce. U ruské ženy jsou to dvě, jedno dítě, zřídka kdy tři. Při optimálních materiálních podmínkách se toto číslo zrealizuje. Na to, aby se zvedlo číslo, které má žena v hlavě, jsou nezbytné jiné nástroje. Mussolini v oblasti Veneto rozdával půdu rodinám s více dětmi, a fungovalo to. Němky Hitlerovy epochy měly v hlavě tři K a též to fungovalo a nemusely být moc stimulované, podobně dnes Tadžikové, Uzbekové. V Moskvě jsou dobré školy, kde ve třídě není jeden Rus, ženy cizinců rodí a Rusky se seberealizují.
Je vůbec reálné změnit tuto psychologii? Jedno dítě žena vychová v kariérní přestávce, tři děti už nelze. Žena musí vidět v rodině a mateřství hlavní smysl života. Musí se to stát moderním ideálem a mateřství musí mít největší společenskou prestiž. Ti kteří vedou společnost se musí naučit předělat módu, technologie na to jsou celkem známé. Voják měl kdysi vysokou společenskou prestiž, pak žádnou a dnes opět vysokou, prestiž měl jaderný fyzik, pak bankovní škrabák atd., tyto prestižní metamorfózy nejsou nic nemožného. Není to cesta do předpotopní doby, jak se mnozí domnívají, ale je to návrat do epochy, kdy morální a behaviorální normy byly garancí uchování člověka. Jestli chce společnost vstoupit na tuto cestu, bude potřeba obrovské úsilí, práce a totální propagandy, na všech mediálních kanálech se budou muset prezentovat pouze potvrzené principy a náhledy a zakáže se propaganda protiřečících hodnot. Zakáže se feministická propaganda a feminismus deklaruje jako protispolečenský, zakáže se propaganda child-free. Pokud ze státem sponzorovaného TV kanálu, kde se 24 hodin budou v nejlepších barvách líčit radosti rodiny z dětí, můžete přejít na kanál, kde se líčí rozkoše kurtizán a filmových hvězd (často v tom není rozdíl), pak se nic nezmění. Obraz hollywoodské kurtizány přebije obraz matky. Mladé dívky, které usilují o kariéru se dnes domnívají, že je možná pouze bez dětí, toto paradigma musí být zlomeno a nahradit je vize kariéry v rodině. Paralelně se musí propagovat nezastupitelná role otce v rodině. Realizovat tuto originální, ale velmi přirozenou vizi Taťány Vojvodinské, zatím nikdo ve světě nedokázal.
Buďte první kdo přidá komentář