Hokejová exhibice flastenectví

Byli jsme v uplynulých dnech svědky až nevkusného výronu národovectví, onoho archaického sentimentu, o kterém všichni dobře víme, co si máme a musíme myslet. Spousty vlaječek, některé z nich dokonce namalované na tváři, provokativní pokřikování „Česko! Česko!“ a další nechutné projevy společenské spodiny, jak by řekla Magda Vášáryová, byly smutným doprovodem uplynulých dnů.

Kdo proboha vymyslel, že nevkusné orgie národní hrdosti budou uspořádány pouhé dva týdny před volbami do Evropského parlamentu? Kdy jindy má jít o to, aby byly vymýceny i poslední zbytky obstarožní a dávno překonané Evropy národů? Všichni dobře víme, co začíná zdánlivě nevinnými vlaječkami na stadiónech. Od hokejistů šířících falešný pocit převahy toho či onoho národa to zase není až tak daleko k národoveckým motoristům provokujícím při pietních oslavách na hřbitovech vojáků předurčených k zapomnění. Jedná se snad o další z projevů hybridní války? Nasvědčovala by tomu skutečnost, že Rusko se z hodně podezřelých důvodů šampionátu neúčastnilo.

Jediný z českých politiků, který si problematičnost celé hokejové provokace uvědomil, byl jistě nikoliv náhodou Saša Vondra (ODS). Nechal se na stadionu vyfotit s českou vlajkou až poté, co na ni bylo neuměle, ale pečlivě, dopsáno velkými písmeny slůvko „BRUSEL“. Jako jeden z mála skutečně vyzrálých politiků pochopil, že budoucnost evropského sportování se již brzy osvobodí od dávno překonaných nacionalistických přežitků. Lze jen doufat, že federalizace Evropy povede k tomu, že na příštích šampionátech budou soutěžící borci rozděleni do mužstev nesoucích na svých dresech nápisy EU I, EU II, EU III, EU IV. Ostatně týmů může být klidně i o něco více, Evropská unie se nikdy netajila svými sympatiemi k odlišnosti a různosti. Fanoušci jednotlivých týmů budou určováni losováním a eurokomisaři dohlédnou na to, aby se nešvindlovalo například pomocí různých korespondenčních voleb.

S výjimkou Saši Vondry čeští politici v této zkoušce politické dospělosti naprosto propadli. Premiér, předseda Senátu a další naši světoví lídři se rozplývali nad vítězstvím Česka nad Švédskem, jako kdyby nechápali, že síla NATO je v jednotě. Markéta Pekarová Adamová, která dorazila až do hlediště, se zachovala naprosto neprofesionálně. Jako kdyby se snad styděla vzít si ukrajinskou vlajku. Těch bylo ostatně mezi českými fanoušky žalostně málo a nezbývá než doufat, že to příslušným orgánům neuniklo.

Je dobře známo, že hokejové turnaje slouží jen jedinému. Štvou proti sobě občany různých zemí s úmyslem roztřídit je na ty lepší, zdatnější, výkonnější, a ty ostatní. Opravdu nikomu nevadí tento projev špatně maskovaného rasismu? Nikomu nevadí ani to, že jsme na ledové ploše neviděli ani jediný genderově smíšený tým a hokejové turnaje žen probíhají záměrně s mnohem nižší publicitou? V době, kdy se v Německu hovoří o tom, že rovnoprávnost dává ženám právo konat povinnou vojenskou službu, nesmějí se účastnit vrcholné sportovní události ani jako čárové rozhodčí. Naprosto skandální je rovněž to, že jsme se nedozvěděli, kolik nastoupilo na ledovou plochu nebinárních borců. O naprosto neudržitelné ekologické stopě onoho podivného turnaje raději pomlčet. V době, kdy všichni žijeme Green Dealem, se nejprve pěkně počká, až rozmrzne i poslední louže v Laponsku, aby se mohla bez emisních povolenek začít z již zmíněných pokleslých důvodů vyrábět umělá zmrzlá hmota. Je opravdu zvláštní, že nic z toho našim političkám a politikům najednou nevadí.

Poznámka závěrem pro všechny Kartouzovy elfy: Článek obsahuje ironické pasáže a jeho autor má svědky na to, že žádný z hokejových zápasů nesledoval.