Péče o prezidenta: Trapnost vrcholí |

Sdílet článek:

Jistěže ne, nemoc je lidská a nevyhne se dřív, anebo později žádnému, ani nemoc těžká, ani nemoc smrtelná.

To jen prezident Miloš Zeman musí být stále zdravý, místo na léčení dojíždí do Ústřední vojenské nemocnice na rekondiční pobyty jako do lázní a místo léků bere vitamíny. Bude mu stačit, když se pořádně napije – je přece jen dehydratovaný – bude fit… Na intrikování po volbách už se těší, stejně tak jako na to, až ho budou u volebního aktu zabírat kamery (přičemž komu dá hlas, jsme věděli dlouho dopředu – hnutí ANO Andreje Babiše a někteří příznivci se přitom tvářili, jako by hlas hlavy státu zavážil v urně za stovky jiných, obyčejných).

Jenže jsme najednou slyšeli, že musel volit do přenosné urny doma na zámku, a viděli jsme jen dva podivné snímky šedivé urny a na smrt nemocného muže, jehož velikost byla jen zdůrazněna záběrem z mírného podhledu.

Co se děje? Je neděle, první den po volbách. Premiér prchá z audience u prezidenta zadním vchodem jak malý kluk přistižený při čemsi nedovoleném. Najednou odváží sanitka hlavu státu zpět do nemocnice, za doprovodu nejbližších, manželky, dcery a kancléře Mináře.

Při vykládání prezidenta ve vojenské nemocnici staví ochranka kolem vozu zástěnu, ale médiím i tak neunikne, že prezident není při vědomí. Kancléř Minář se následně vyjádří, že „pan prezident v sanitce usnul“ – ano, cesta z Lán je dlouhá, to se člověku oči sklíží..Jak je to všechno trapné, nechutné, ubohé, nedůstojné, trapné, jak v tom všem cítíme nechutnou režii hradní kamarily! Jak daleko jsme od jasných, přesných a včasných zpráv Kanceláře prezidenta republiky o zdravotním stavu hlavy státu za prezidenta Havla!

Prezidentův ošetřující lékař, který za ním opakovaně dojížděl do Lán, nakonec vystoupí před kamery s jakýmsi sdělením – přičemž divák má pocit, že takovouto zprávu by si dokázal napsat sám, neboť neslyší nic, co by nevěděl: známe, jakou má prezident diagnózu, jeho potíže sledujeme už dlouho, takže víme, jak ho léčit, poskytneme mu, jako ostatně každému pacientovi, veškerou péči, nikomu ale prezidentovu diagnózu neřeknu, nemám k tomu od něj svolení a musím zachovávat zákon o lékařském tajemství.

Ano, samozřejmě, jak jinak.

Jen by člověk od lékaře očekával zodpovědnou a kvalifikovanou informaci, jestli bude prezident v současném povolební období s to plnit své ústavní povinnosti – případně s jakými omezeními, protože že s nějakými omezeními, to je zjevné.

Proč se vůbec péče o prezidenta nechává na jediném gastroenterologovi, když víme, že jeho pacient má různých chorob více, proč se neschází lékařské konsilium, jak bývá v podobných případech zvykem? Je to proto, že kdyby mohli, léčili by Minář s Ovčáčkem prezident nejraději sami a žádného jiného lékaře by k němu nepouštěli? Jako by ostatně nejraději taky za něho vládli sami – nanejvýš ve spolupráci s Andrejem Babišem.

František Schildberger