EURO ukázalo nekončící pád českého fotbalu

Svátek fotbalu, na který se těší fanoušci z celé Evropy, skončil pro český národní tým rychleji než by bylo zdrávo. U některých v souladu s jejich očekáváním, u některých možná překvapivě. Česká reprezentace dokázala vybojovat ve skupině jediný bod a zařadila se tak mezi nejhorší účastníky spolu s Albánií, Skotskem a Polskem. A nutno si přiznat, že zcela zaslouženě.

Naději s Portugalskem vystřídalo kruté vystřízlivění v zápase s Gruzií, aby tomu nasadil korunu zápas s Tureckem, ve kterém šlo o vše. Ten naši reprezentanti nezvládli a tak si balí kufry již po základní skupině a vyřazovací boje jim zůstávají na míle vzdálené. Pryč jsou ty časy, kdy se Česká republika dokázala prát s giganty z Německa, Nizozemí či Anglie, dnes je pro nás problém i tým ze 74. místa žebříčku FIFA.

Nominace dala propadáku předzvěst

Odchod Jaroslava Šilhavého od kormidla reprezentace vlil řadě fanoušků krev do žil. Jeho nominace na zápasy kvalifikace se snad nikdy neobešla bez kritických hlasů. Sázka na stále stejná jména bez ohledu na aktuální formu rozlítila nejednoho příznivce. Nadějí tak byl příchod Ivana Haška, který se k národnímu týmu připojil bez jakýchkoliv předchozích úspěchů. Jaký to skvělý krok od výkonného výboru FAČR, dosadit do čela reprezentace trenéra, jehož předchází pověst neúspěšného.

Ivan Hašek překvapil fotbalovou veřejnost nejen s nominací na šampionát, ale také herním systémem. Nechal doma sedět nejlepšího střelce Fortuna Ligy, aby na jeho místo vzal Honzu Kuchtu. Letenský útočník ukázal, že nemít ve Spartě tak kvalitní křídla, mohl by hrát leda krajský přebor. Ale překvapení bylo více. Hašek pojal nominaci jako shánění všeho co má v Evropě ruce a nohy, bez ohledu na nějakou formu, herní vytížení či zapadnutí do systému. Ono se totiž hledá těžko nějaké zapadnutí do systému, když vlastně žádný nemáte.

Korunu všemu nasadil právě zvoleným systémem hry na tři obránce. Tento systém přinesl Spartě dva tituly. Nicméně pokud do zápasu postavíte hráče, kteří nemají tento systém zažitý, těžko od nich očekávat kvalitní hru. Chápal bych, pokud by obrana nastoupila ve složení Vitík – Panák – Krejčí. Hráči, kteří tento systém praktikují dvě sezóny. Ale Vitík se na hřiště vlastně podíval jen při rozcvičce a Panák ani nedostal nominaci. Pokud bude i nadále výběr českých hráčů pokračovat tímto stylem, díru do světa neudělá.

Chorý v nelibosti?

Sami hráči nám ukázali, jak moc jim ujíždí vlak. Robin Hranáč, z něhož děláme v naší kotlině supertalent, daroval svými individuálními chybami tři body Portugalsku i bod Gruzii. Dvojice z West Hamu v podobě Součka s Coufalem do národního týmu nevnesli žádnou přidanou hodnotu a dvojice z Leverkusenu jakbysmet. Média skloňují jméno Tomáše Součka na každém rohu, avšak po Zápasech proti Portugalsku a Gruzii bych ho označil za nejzbytečnějšího hráče turnaje. Coufalův přínos pro hru byl zase jen v náběhu a centru, žádná nadstavba. To je asi trochu málo.

No a pak tu máme naše hvězdy z Bundesligy. Konkrétně Patrika Schicka a Adama Hložka. A opět, jejich přínos pro tým byl nulový. Patrik Schick ukázal, že v Leverkusenu těží ze hry svých spoluhráčů díky kvalitnímu výběru místa, ale jeho fotbalovost zůstala v Bohemians. Adam Hložek nám zase předvedl, proč se na hřiště podívá pouze sporadicky. Konkrétně u tohoto hráče je krásně vidět, jak lze promrhat talent, který mu byl dán. Hráč, který měl potenciál dosáhnout kvalit Pavla Nedvěda, ale očekávání zůstala nenaplněna. Věřím, že kdyby jej vedl ve Spartě Brian Priske a Hložek by neodcházel do Německa tak brzy, dnes by byl výkonnostně někde jinde. Řada nesprávných kroků jeho potenciál ovšem zabíjí.

O útoku snad nemá cenu ani psát. Opravdu nechápu, co udělal Tomáš Chorý Ivanu Haškovi, že jej nebyl schopný nasadit do zápasů od začátku či v jejich průběhu. Proč dostává přednost Kuchta či Chytil při taktice dlouhých nákopů je mi záhadou. Nenasazení Tomáše Chorého, především v zápase s Gruzií, nás stálo body, které rozhodovali o postupu. Zcela evidentně v reprezentaci hrajete za odměnu, když se líbíte trenérovi, výkony a forma bohužel nerozhodují. Jinak si vysvětlit nominace na zápasy nedovedu.

Iluze kvality

Čeští fanoušci byli namlsáni skvělými výkony domácích celků v evropských soutěžích a věřili tak, že i na EURO máme šanci předvést kvalitní výkony. Někteří snad věřili i v zázrak, že bychom mohli dokráčet dále. Sny se rozplynuli jako pára nad hrncem a EURO nás vrátilo zpět do reality dnešních dní.

Skvělé výkony našich zástupců v pohárové Evropě nám ukazují, že kvalita českého fotbalu neroste, ale dělají ji jen cizinci nastupující za české kluby. Dokázala by Sparta, Slavia či Plzeň postoupit v pohárech tak daleko bez klíčových zahraničních hráčů? Osobně si to nemyslím a bohužel to dává tušit, že český fotbal se bude propadat dál. Talenty, které se u nás rodí, pohřbíváme vidinou velkého zisku.

Bude-li přístup českých celků takový jako je poslední dvě dekády, za pár let vystřídáme Gruzii ve druhé polovině žebříčku FIFA a účast na závěrečném turnaji pro nás bude zázrakem. Budeme-li dále prodávat mladé hráče s vidinou rychlého zisku, ale bez ohledu na jejich budoucnost, nikam to nepovede. Rozumím tomu, že si chce každý zahrát v nejprestižnějších ligách. Pokud si ovšem hráči nesundají růžové brýle, nadále budou zabíjet svůj talent i oni sami.