Zelená humanita |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Britská labouristická vláda plánuje investovat 5 miliard do projektů “ukládání a zachycování CO2.” Británii dovedlo uhlí do závratných ekonomických a mocenských výšin a dnes je centrálním bodem politiky nenávist k jeho derivátům. Projekty ukládání CO2 by měly být paralelní k procesu získávání tzv. modrého vodíku z metanu. Dva projekty tohoto typu jsou již v provozu a dalších 76 naplánováno. Zavádění těchto projektů a jejich provozování je ekonomicky velmi ztrátové, vyžaduje velkou finanční injekci z veřejných rozpočtů. Británii se finance nedostávají, státní finance jdou deficitní a labouristický premiér rozhodl, že projekty se budou financovat z peněz, které byly původně určeny penzistům na drahé topení. Moderní levicová politika je až tak univerzálně pokroková, že zvažuje, co víc prospěje lidstvu: stařec nebo molekuly CO2.

Na stránkách think-tanku Oilchange International podrobili ukládání a zachycování CO2 odbornější analýze, britský premiér může operovat jinou analýzou, ovšem věda staví na konzistenci pozorovaných fakt a premiér na konzistenci ideologických předpokladů. Jak v Evropě, tak v USA je metoda “fracking” démonizována nebo dokonce zakázána, ale o projektech, které při vysokém tlaku pumpují tisíce tun CO2 pod zem se nemluví, seismické důsledky musí být stejné jako při čerpání vody, kde jsou popsaná rizika. Jaké budou účinky vhánění vysokotlakového CO2 pod zem? Odborníci z pennsylvánské uni pozorovali, že když je CO2 ukládán pod zem v procesu tzv. geologické sekvestrace, může najít únikové cesty dík chemickým reakcím mezi CO2 a vodou, kameny a cementem ze studní. CO2 může unikat do podzemních vod a rozpouštět se v usazeninách slané vody, která se stává velmi kyselou a rozpouští některé druhy hornin. Oblak solanky saturované CO2 by mohl proniknout na povrch následován miliony tun stlačeného plynu. Náhlé uvolnění vysokotlakového CO2 ze dna jezera Nyos v Kamerunu vyvolalo v roce 1986 explozi CO2 těžšího než vzduch, která udusila vše živé v okolních vesnicích. . . .

Evropská politika nejen ideologickými nesmysly bortí vlastní ekonomiku a ohrožuje welfare svých občanů, ale je nebezpečná i rozvoji mimoevropských regionů. Podle článku ve Financial Times africké státy oplývající přírodními zdroji jsou frustrovány odmítáním západních bank půjčovat peníze na ekonomické využití ropných a plynových nalezišť, přitom tyto půjčky jsou nejméně rizikové. Všechno ve jménu zelené transformace planety. Africké země se nachází ve vývojové fázi, kdy oplývají kvalitně vyškolenými kádry v energetickém sektoru, ale tyto země nemají dostatečné investiční prostředky. V dané fázi ekonomického rozvoje požadovat po těchto zemích aplikování politiky zelené transformace, jak se aplikuje v Evropě, znamená blokovat jejich ekonomický a společenský rozvoj, západní politika k těmto zemím není než moderní formou kolonialismu.

Afrika je kontinentem nejmenší uhlíkové stopy, ale současně je to kontinent obrovských ropných a plynových nalezišť, které kontinent akutně potřebuje využít pro svůj rozvoj. Pod tlakem západních států mezinárodní kreditní instituce jako je Světová banky a Africká rozvojová banka, kterou má Západ pod kontrolou, přestaly poskytovat africkým zemím finanční prostředky na energetické projekty. Omezuje to jejich kapacitu využívat své energetické zdroje, jak to dělají všude jinde po světě, přitom v USA v podstatně nepříznivějších přírodních podmínkách exploatují do maxima své energetické zdroje. V USA panuje boom břidlicové ropy a plynu a zástupci americké vlády blokují rozvoj těžby ropy a plynu v Africe.