Německý problém Evropy |

Sdílet článek:

TYLER DURDEN

Německo dnes vyznává ideologie „zelených energií“ a společnosti nulového uhlíku, tj. společnosti, která už žádný CO2 neemituje. A Němci to s ideologiemi myslí vážně, oni to myslí vážně se vším. Jakmile to zbaští jako ideologii, tak už může být těžké změnit jejich názor.

Takhle přišla v letech 2005-2021 k moci i kancléřka Angela Merkel. Mnozí zapomínají, že se nevynořilo z extrémní levice, i když to tak soudě podle její historie může vypadat. Ve skutečnosti pochází z CDU/CSU, tj. z „centro-pravicové“ strany.

Historie Merkelové je jasná: 1) demografická islamizace Německa otevřením dveří pro záplavu migrantů, jimž je německá kultura cizí, a zjevně s malým až žádným zájmem ji absorbovat; 2) podřízení německé energetiky Rusku; 3) zničení německého jaderného dědictví. Kdyby Merkelová byla agentem ruského režimu – který ji školil – nemohla by jednat jinak.

Když Merkelová odešla, ocitlo se Německo na dráze zrychlujícího se zbídačování. Podle Süddeutsche Zeitung, je projekce německého Ministerstva hospodářství pro rok 2024 růst 0,3 %. Německo též zažívá anihilaci průmyslu.

Např. vlajková loď německého průmyslového sektoru od roku 1865 BASF symbolizuje výrobní sílu této země. Má skoro 400 továren v 80 zemích, kdy jeho srdce zůstává v německém Ludwigshafenu, kde provozuje rozsáhlý komplex s 200 výrobnami a zaměstnává 39 000 lidí. Avšak tento uzel se v poslední době stal ohniskem potíží BASF.

Tato společnost v posledních dvou letech zavřela jednu ze svých výroben čpavku a několik dalších v této lokalitě prozatímně odstavila, kvůli nedostatečné konkurenceschopnosti, což vedlo ke ztrátě 2 500 pracovních míst, vysvětlují Chemical and Engineering News. BASF zažila značný pokles už roku 2023, když se její prodeje propadly o 21,1 % a upravené výnosy se propadly o 61,1 %. Navíc k těmto útrapám oznámila nedávno BASF plány na snížení nákladů v Ludwighafenu o dalších 1,1 miliardy $, což předznamenává další krácení pracovních míst.

V důsledku této průmyslové katastrofy se německý establishment potýká s demokratickou revoltou rostoucí části obyvatelstva, jak ukázaly nedávné místní volby v Durynsku, Sasku a Braniborsku, při nichž probíhal vzestup pravicové strany AfD, která požaduje, aby Německo dalo sbohem mýtům o zelených energiích, které ničí průmysl.

Člověk by mohl doufat, že se z několika lekcí katastrofy od Merkelové německá pravice poučí. Ale nepoučila. Spolkové průzkumy a nedávné zemské volby zjevně odpovídají predikcím o katastrofě levice, přičemž centro-pravicová CDU/CSU a pravicová AfD jsou na vzestupu.

Ač by logika požadovala, aby vládli centro-pravicoví a pravicoví, kteří mají dohromady velkou většinu, když jejich politiky k sobě konvergují, ať už jde o migraci nebo energetiku, či ve spoustě dalších záležitostí – tak centro-pravice dává jasně najevo, že s AfD absolutně odmítá jakkoliv vládnout.

To CDU nutí, aby uvažovala o zítřejší vládě se Zelenými, tj. s nejradikálnější extrémní levicí Evropy (spolu s belgickými a francouzskými ekologisty), kdy právě tato strana nejvíce CDU odporuje v záležitostech jako migrace, životní prostředí a upřednostňování jaderné energie. Toto hnutí odpovědné za zničení německých energetických zdrojů a přímo spolčené s ruským režimem a pod jeho patronátem – tj. Zelení – kteří podepsali a oslavovali zbourání německých jaderných elektráren uprostřed války na Ukrajině po zničení plynovodu Severní proud 2, když šlo o jaderné elektrárny, které byly pořád provozuschopné a mohly dále ještě roky vyrábět levnou energii.

Připravuje se CDU skutečně, že uzavře hranice s těmi, kdo chtějí zrušit hranice; aby poslali zpátky ne-integrovatelné migranty i přes odpor Zelených k deportacím; aby snížili ceny energií spolu s autory těch samých politik, které v první řadě způsobily právě ty politické programy, kvůli kterým ty ceny explodovaly, a budou bojovat s islamismem za pomoci jeho nejoddanějších spojenců?

Tuto kolaboraci umožňuje ohromná ideologická konvergence: jak CDU, tak Zelení věří v nezbytnost Energiewende („transformace energetiky“). Odstraněná fosilní paliva a jaderná energie má být nahrazena „obnovitelnými energiemi“ – hlavně větrnou a sluneční – které jsou občasné, často nedostupné a s omezenou praktickou použitelností. Větrníky a solárníky nesmírně ovlivňují povětrnostní podmínky. Solární panely produkují v zamračené dny málo a větrné turbíny toho generují málo během klidného počasí. Ta proměnlivost komplikuje možnost zajistit konzistentní energetický výkon.

Centro-pravicová CDU sice podporuje tržní ekonomiku, Atlantickou alianci a německý průmysl, ale také se přiklání k ekologistické ideologii. Tento postoj pomůže vysvětlit, i proč právě Evropská lidová strana (EPP), tj. největší politické seskupení v Europarlamentu, jehož je CDU členskou stranou, jako šéfovou Evropské komise jmenovalo Ursulu von der Leyen. Pod jejím vedením Evropské unie se ekonomika hroutí, průmysl mizí a šíří se islamismus. Na ničem z toho údajně nezáleží, protože Evropané mají Svatý grál: tu „transformaci energetiky“, aby Evropa měla „nulový uhlík“ a více regulací, než všechny ostatní civilizace dohromady.

Tyto politiky jsou však absolutním mýtem. „Evropa s nulovým uhlíkem“ je fyzikálně nemožná a nikdy k ní nedojde. I kdyby ano, tak by to nebyla žádná změna v globální explozi emisí CO2. Na Evropu připadá jen 8 % globálních emisí CO2. I kdyby Evropa přestala existovat, tak by to v globálních emisích CO2 velký rozdíl nebyl. Pořád by na všech pěti kontinentech rostly. Zničení evropského průmyslu německou pravicí nebude mít na klima žádný účinek – ten bude nulový.

Dnes, když ekologisté podbízí „společnost s nulovým uhlíkem“ a „100% obnovitelné energie,“ se Německo uvrhlo do mytické fantazie těžko lepší, než byl Lebensraum předchozího století.

Dnes tyto mýty stejně jako včera hrozí, že nejenže zruinují Německo, ale i celou Evropu.

Aby Německo a Evropa z této pasti vybředly, tak by pro CDU nebylo nic konstruktivnější ještě více, než kdyby uvažovali o vládě s AfD?