Češi vymírají |

Sdílet článek:

JIŘÍ WEIGL

Podle zprávy ČSÚ z minulého týdne se loni narodilo nejméně dětí v naší moderní historii – pouhých 84 000. Počet obyvatel země sice stoupl o zhruba 8900 osob, ale to byl výsledek kladného migračního salda, které dosáhlo čísla 36 800, zatímco zemřelí přečíslili nově narozené o 27900. Češi zkrátka vymírají a tento trend pokračuje již šestým rokem a prohlubuje se. Jestliže na počátku této dekády byl však hlavní příčinou covid a jeho dopad na úmrtnost, dnes je to zcela evidentní rekordní pokles porodnosti.

Uvádějí se známé příčiny – rodí slabé populační ročníky z počátku 90. let, vliv má odkládání rodičovství do pozdějšího věku, změna životního stylu a nedobrá sociální situace mladých párů – především nedostatek bydlení atd. Tyto skutečnosti jsou pravidelně konstatovány rok od roku, ale nikdo se jimi příliš nezabývá. Možná pouze někteří autoři zmiňují tento vývoj v souvislosti s nejasným dopadem covidu a mRNA vakcín na lidské zdraví a plodnost ve snaze dobrat se nějaké seriózní reakce odpovědných míst na pandemickou apokalypsu.

Politikům se katastrofický demografický vývoj hodí k obhajobě úsporných opatření v důchodového systému a prodlužování věku odchodu do důchodu. Jinak převládá obecné přesvědčení, že se jedná o privátní věc občanů a státu do toho nepřísluší příliš zasahovat. Prý to ani nelze a každý takový pokus by byl neefektivní.

Maximálně ještě někteří doufají, že se demografický problém vyřeší masovou migrací, avšak zkušenosti zemí na západ od našich hranic svědčí o tom, že tudy cesta k prosperitě a stabilní společnosti rozhodně nevede.

Pokud se ale s tímto vývojem smíříme a neučiníme nic s tím, co je zcela zjevně výsledkem našeho vlastního rozhodování, čeká nás v důsledku demografického úpadku velmi neradostná budoucnost.

Život v podmínkách zúžené reprodukce nebude lehký, a to nejen kvůli obtížné financovatelnosti důchodového systému. Všeobecně bude ubývat zdrojů, které zmenšující se ekonomika bude generovat. Chronický bude nedostatek pracovních sil, naše váha v mezinárodních ekonomických i politických vztazích bude klesat. Zmenšující se aktivní populace se nebude schopna postarat o své seniory, jejichž převaha bude podvazovat rozvoj produktivních sil společnosti.

Stabilizace demografického vývoje musí být zásadním imperativem každé zodpovědné vlády. Nelze akceptovat to, že se síly společnosti vyčerpávají na nedosažitelné, utopické cíle, jako je sisyfovský boj s klimatickou změnou, jíž evidentně nejsme schopni ovlivnit, zatímco naši prosperitu i národní přežití viditelně ohrožuje v daleko kratších horizontech tento zcela neblahý demografický vývoj.

Změna přístupu státu a společnosti v této oblasti, která by zapůsobila, neznamená nahodilé kroky v sociální oblasti, jak se doposud většinou děje. To žádná skutečná propopulační politika není a nemůže být. Ke změně trendu je třeba zásadní a komplexní změna celkového přístupu politiky k zastávaným hodnotám a změna společenské atmosféry v daleko širším smyslu. Nejde zdaleka jen o problém sociální či bytový. Jde především o rehabilitaci významu rodiny jako základní stavební a reprodukční buňky společnosti a o její ochranu.

Dnešní moderní stát dělá v duchu progresivistické ideologie všechno pro to, aby rozpad rodiny usnadnil a urychlil, aby snížil její význam a relativizoval její funkce. Máme vysokou rozvodovost, která stále stoupá? Tak rozvody ještě více usnadněme. To právě odhlasoval náš parlament. Nedaří se výchova mladé generace? Ještě dříve tedy nažeňme matky do zaměstnání. Fungující rodina stát nezajímá, on oceňuje samoživitelky. Nezodpovědnost vyhrává a je společensky oceňována. Veškerá výchova ve školách i působení státních i nestátních opinion makerů působí proti rodině a rodičovství.

Manželství homosexuálů a jejich adopce dětí, to je v našich poměrech pro některé zásadní politická priorita, která opanovala veřejný prostor. Kvetou genderové teorie, mnohost pohlaví, transgender a feminismus. Vážně nám opinion makeři vnucují místo tatínka a maminky rodiče 1 a rodiče 2. Ve školách a školkách se stát pokouší svou vzdělávací politikou ve vnímání dětí smazávat rozdíly mezi muži a ženami jako nebezpečné stereotypy.

Mateřství, všemi společnostmi v minulostmi oceňované, vyzdvihované, podporované a chráněné je v soudobém pojetí primárně překážkou v práci, která by měla být pokud možno minimalizována. Dnešním dívkám je mateřství a výchova dětí prezentována jako handicap, nikoliv jako naplnění smyslu jejich existence. Ideálem dnešní doby je nikoliv rodinné soužití muže a ženy, jejich dlouhodobý, celoživotní vztah a vzájemná odpovědnost a pomoc mezi rodiči a dětmi, ale izolovaní osamělí jednotlivci žijící v jednočlenných minidomácnostech odkázaní na péči státu, který na ni ale bude mít stále méně zdrojů. Že je s těmito východisky reprodukce společnosti obtížná, ne-li nemožná není žádným překvapením.

Je na čase rehabilitovat zdravý rozum a věnovat společenskou pozornost manželství muže a ženy, všestranně ho podporovat nejen materiálně, ale i ideově a výchovně, přestat vytvářet falešnou představu, že úkolem žen je profesně soupeřit s muži, zatímco mateřství je ponižující a nepohodlné otroctví, výraz maskulinního útlaku a podobné nesmysly, jimiž veřejný prostor oplývá. Nikdo na světě přece nedokáže dětem dát lásku a v ní je vychovat, tak jako ony-jejich matky.

Snažme se ze všech sil, které naše společnost má, aby lidé měli více dětí a aby žili rodinným životem tak, jako generace před námi. Namísto úsilí zvýšit kvótami počet žen v představenstvech firem a stimulovat jejich vstup do dosud tradičních mužských profesí se snažme zvýšit počet žen v porodnicích a při výchově jejich vlastních dětí a náležitě to oceňme. Tuto jejich roli na rozdíl od všech ostatních není schopen nahradit nikdo na světě, i kdyby se všichni muži rozhodli pro změnu pohlaví.

Stále jsme nuceni se přesvědčovat, že popření základních hodnot a tradic, na nichž lidská společnost po tisíciletí stála, nás vede nikoliv k lepší budoucnosti, ale na scestí. Vymírání našeho národa je toho příkladem. Zamysleme se nad tím a něco s tím dělejme.