Jak příjít v demokracii o demokracii. Na úřadě …




Sdílet článek:

Mohou-li úřady vydávat nařízení, jejichž dopady ve společnosti jsou srovnatelné se zákonem, bez toho, aniž by byly jako zákon schválené, k čemu je potom parlament? Aneb jak nechat voliče v bláhové naději, že něco ovlivňuje: Desítky let salámového přesunu pravomocí od parlamentu k úřadům.

Oddělení moci zákonodárné od moci výkonné je základním pilířem demokratické společnosti. V posledních desítkách let se stále více zákonodárných pravomocí přesouvá od volených zastupitelů k nikým nevoleným úředníkům.

Progresivismus jako reformní hnutí se zformovalo na konci 19. století v Americe a jeho základní tezí je přesvědčení, že stát by se měl aktivně účastnit každodenního života na všech úrovních. Následnou myšlenkou je přesvědčení, že je nutné skončit s amatérismem v politice a nahradit jej expertním rozhodováním lidí, kteří mají to nejlepší vzdělání. Pouze vládní úřady, které zaměstnávají lidi obeznámené s posledními vědeckými poznatky, jsou schopny zvládnout složitost moderního světa.

Období Nového údělu, který zavedl prezident F. Roosevelt v USA ve třicátých letech, bylo jednou z prvních aplikací myšlenek progresivismu v reálné ekonomice. Vláda platila farmářům, aby nechali pole ležet ladem s cílem dosáhnout vyšších cen. Zákonem omezila „neefektivní konkurenční boj” mezi průmyslovými podniky a nařizovala mimo jiné i výši mezd. Oba zákony byly poté zrušeny jako neústavní.

Pomalu, ale jistě

V posledních desítkách let je přesun zákonodárných pravomocí na expertní úředníky výrazně pozvolnější, a proto méně postřehnutelný. Vyznačuje se jednotícím prvkem. Administrativní orgány na základě svých rozsáhlých pravomocí chrlí obrovské objemy regulací, které ční nad zákony, které schvalují zástupci lidu.

V roce 2009 schválil americký úřad pro ochranu životního prostředí nařízení, kterým označil CO2 za nebezpečnou znečišťující látku. Oxid uhličitý, bez kterého by neexistoval život na Zemi, byl označen spolu s dalšími plyny za látku ohrožující veřejné zdraví a životní prostředí. Ve zdůvodnění uvedla agentura, že “není možné ignorovat vědu”.

Parlamentu netřeba

Zařazení CO2 na seznam nebezpečných látek umožnilo agentuře rozpoutat smršť regulatorních opatření včetně určování emisí pro průmyslové nebo energetické závody a automobily. Přitom v americkém Kongresu neexistovala v té době mezi volenými zástupci vůle ke schválení příslušného zákona, neboť jeho návrh neprošel hlasováním.

Nepřímo umožnilo označení CO2 jako nebezpečného plynu uvalit na soukromé firmy daň bez jakéhokoli souhlasu zástupců, kteří se zodpovídají lidem alespoň jednou za čtyři roky. Stalo se tak zhruba 800 let po vzniku dokumentu, který je považován za jeden z nejdůležitějších dokumentů ústavní tradice naší civilizace a který v článku 12 říká: „Žádná rytířská daň nebo pomoc nemůže být vymáhána v našem království bez veřejného souhlasu království.” Byla to Magna Carta v roce 1215.

Nové povinnosti pro firmy

Minulý týden představila americká komise pro cenné papíry návrh opatření, které dává veřejně obchodovatelným firmám povinnost zveřejňovat údaje o produkci skleníkových plynů v kategorii 1 a 2. Kategorie 1 zahrnuje skleníkové plyny produkované přímo společností, kategorie 2 zahrnuje plyny, které produkují její dodavatelé služeb, zboží a energie. Firma Apple dokonce navrhla, aby firmy povinně zveřejňovaly plyny v kategorii 3, do které spadají její dopravci nebo zaměstnanci, kteří produkují skleníkové plyny během služebních cest.

Skupina republikánských senátorů vyjádřila svůj názor na podobné regulace v otevřeném dopise, ve kterém píší: „Aktivisté bez jakékoli odpovědnosti vůči společnosti nebo jejím akcionářům se snaží vnutit svoje progresivní politické názory veřejně obchodovatelným firmám a nepřímo celé zemi, neboť neuspěly s prosazením svých názorů přes volené zástupce.”

Stávající praxe v USA je výsledkem pozvolného rozvolňování relativně přísných pravidel, co mohou úředníci dělat. V roce 1935 řekl Nejvyšší soud, že zákonodárci nemohou delegovat svoje pravomoci na úřady bez definování jasných standardů, jak je uplatňovat. V roce 1989 svoje stanovisko zmírnil a řekl, že stačí, když úřady dostanou dostatečné vodítko. V roce 2019 ustoupil zcela a prohlásil, že instrukce úředníkům „dělejte to rozumně” splní svůj účel.

Evropa se od Ameriky liší tím, že její úředníci nikdy ani žádné omezení nedostali.

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (3 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

2 Comments

  1. Když pán po opadnutí vod Potopy světa zjistil,co lidí se zachránilo
    stvořil lejstro pečetidlo,později inovované na razítko,
    od té chvíle již nebylo třeba k umravnění lidí vyvolávat povodeň
    Byl tu přece OUŘAD.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*