Alespoň to si myslel jeden z otců zakladatelů USA a velký obhájce svobody slova Thomas Jefferson. Ve své soukromé korespondenci opakovaně vyjádřil svoje hluboké zklámání nad kvalitou i těch nejprominentnějších novin. Přesto hájil jejich svobodu, neboť „zabraňují úpadku vlády”.
Thomas Jefferson, jeden ze sedmi otců zakladatelů USA a třetí prezident Spojených států, který vládl dvě volební období na počátku 19. století, neměl pro svobodný tisk slova chvály. V řadě soukromých dopisů svým spolupracovníkům kritizoval noviny jako šiřitele lží.
V osobním dopise E. Rutledge si stěžuje, že „i v prominentních novinách existuje tolik chvály a tolik urážek”, přitom však poznamenává, že „škoda, kterou urážky v novinách způsobí, vysoce převyšuje přínos pochval”.
Jedině inzeráty jsou pravdivé
Dále píše: „Nečtu žádné noviny, jenom jedny a v těch čtu zejména inzeráty, neboť jedině v nich lze nalézt pravdivou informaci. Ničemu, co člověk vidí v novinách, se nedá věřit. Pravda samotná se stává podezřelou, když se napíše do těch špinavých novin. Dodám, že člověk, který se nikdy do novin nepodívá, je lépe informován než ten, který je čte. V tom smyslu, že ten, který neví nic, je blíže pravdě než ten, jehož mysl je naplněna falešnými a chybnými zprávami. Ten, kdo nečte nic, se dozví podstatná fakta a detaily jsou všechny falešné.”
Doporučení pro editory
V dalším dopise navrhuje, jak by mohly být noviny organizovány:
„Možná, že by editor mohl začít reformaci třeba následujícím způsobem: rozdělit noviny na čtyři kapitoly. První by se jmenovala „Pravdy”, druhá „Pravděpodobné”, třetí „Možné” a čtvrtá „Lži”. První kapitola by byla velmi krátká, neboť by obsahovala pouze autentické dokumenty. Druhá by obsahovala věci, které by editor považoval za pravděpodobně pravdivé. Třetí a čtvrtá sekce by byla pro čtenáře, kteří mají za svoje peníze radši lži.”
V dopise vydavateli novin říká, že noviny by byly nejvíce užitečné, kdyby se zaobíraly pouze skutečnými fakty a obecnými principy. Zároveň ale uznává, že „takové noviny by si našly jen málo předplatitelů”.
Informovaná společnost je svobodná
Přes kritiku v soukromé korespondenci byl jeho veřejný pohled na svobodu tisku jednoznačný. „Bez svobodného tisku nemůže ve státě existovat informovaná společnost a bez informované společnosti by se pravděpodobnost výskytu despotických guvernérů a zkorumpované vlády podstatně zvýšila.” Proto je v jeho politických představách tiskařský stroj vždy svobodný.
Ve svém možná nejznámějším citátu řekl, pokud by to bylo na něm se rozhodnout, zda je „lepší vláda bez novin nebo noviny bez vlády, vybral by si bez zaváhání noviny bez vlády”. Chválí „zdravý rozum lidí” jako nejlepší zbraň proti zneužití politické moci. Neznalost a svododa totiž nemohou existovat vedle sebe. Má-li být národ svobodný, musí existovat svoboda slova a občanstvo, které si může přečíst noviny.
Jediný způsob, jak vyfiltrovat pravdu
V dopise prvnímu prezidentovi Spojených států, G. Washingtonovi, píše, že „příroda nedala člověku žádný jiný způsob, jak vyfiltrovat pravdu v náboženství, zákonech nebo politice, než je svobodný tisk”. Aby v jiném dopise zdůraznil sílu veřejného mínění: „Jediná záruka je ve svobodném tisku. Není možné odolat tlaku veřejného mínění, pokud se může svobodně vyjádřit.”
V době, kdy byl prezidentem, napsal svému příteli: „Vědom si toho, že neexistuje pravda na zemi, u které bych se bál, že bude známa, dobrovolně jsem se podrobil velkému experimentu, jehož cílem bylo prokázat, že administrativa, která chová bezúhonně, nemůže být udolána ani za použití lží a nemravného tisku.”
Pozn. autora: Podle současných vlád je zdravý rozum lidí neschopen vyfiltrovat pravdu. Proto je nutné vytvořit různá ministerstva pravdy, neboť podle progresivního pojetí demokracie je lepší vláda bez novin. Neznalost jiného názoru je totiž v plném souladu s moderním pojetím svobody.
John Swinton, bývalý personální šéf novin New York Times, při projevu v rámci přípitku v New York Press Club, v roce 1883 mimo jiné řekl:
“V současné době neexistuje taková věc, jako je nezávislý tisk. Víte to stejně dobře, jako já. Není mezi vámi ani jeden novinář, který by se odvážil upřímně vyjádřit svůj vlastní názor. Víte předem, že kdyby to udělal, nikdy by se to neobjevilo v tisku. Jsem týdně placen za to, že své upřímné mínění nezveřejňuji v novinách, pro něž pracuji. Vy ostatní jste placeni za stejnou věc, a kdo z vás by byl tak pošetilý, aby napsal svůj upřímný názor, brzy by se ocitl na ulici a hledal by si jiné zaměstnání. Kdybych dovolil, aby se v jednom čísle mých novin objevil můj poctivý názor, do dvaceti čtyř hodin bych přišel o místo. Prací žurnalistů je zabíjet pravdu, bezostyšně lhát, překrucovat pravdu, hanobit, plazit se u nohou mamonu a prodávat svou vlast a rasu za svůj denní chléb. Vy i já víme, že věřit v nezávislost tisku je bláznovství. Jsme nástroji a vazalové bohatých mužů za scénou. Jsme skákající tajtrlíci, oni tahají za drátky a my tancujeme. Naše talenty, naše možnosti a celé naše životy jsou vlastnictvím těchto mužů. Jsme intelektuální prostituti.”
Existují jen tři druhy zpráv: pravdivé, pravděpodobné a manipulativní resp. lživé. Pravdivé je dnešní datum, pravděpodobná je předpověď počasí. To ostatní spadá do třetí kategorie.