A proč měl ČEZ tak vysoké zisky?

Jsou převážně pozitivní. Koruna je totiž velmi silný antiinflační nástroj. Kdyby koruna neposílila tak, jak posílila, buď bychom měli inflaci výrazně vyšší, řekněme cca o 5 procentních bodů, anebo bychom dnes museli mít ještě výrazně vyšší úrokové sazby, třeba na 9 %. Umíte si představit, že vám končí fixace hypotéky a máte platit přes 9 % úrokové sazby? To vážně nechcete.

Samozřejmě pro exportéry je to příjemné již méně, protože to naše zboží v zahraničí prodražuje. Jenomže na to je jednoduchá odpověď, byť pro exportéry nepohodlná:: Je nutno v takové situaci konkurovat kvalitou, nikoliv cenou. Švýcaři to dokážou celá desetiletí. Švýcarské zboží je tradičně drahé, a přesto žádané, protože má punc kvality. Pro ekonomiku je daleko lepší konkurovat kvalitou než cenou. Takže za mě koruna takto silná je v pořádku.

Energetická společnost ČEZ vyplatí svým akcionářům rekordní dividendu z loňského očištěného zisku 145 korun za akcii, tedy téměř z celého zisku 78 miliard korun. Stát tak dostane 54 miliard Kč. Jde o nejvyšší dividendu v historii společnosti, dosud nejvyšší byla 53 korun na akcii v roce 2009. Podle vedení firmy to do budoucna může snížit likviditu a kreditní rating společnosti. Jak na tuto rekordní výši dividendy pohlížíte?

Pro drobné akcionáře je to dobré. Stát má, co chtěl. ČEZ jako takový to moc neohrozí. Otázka spíš je, jak je možné, že ČEZ dosáhl tak vysokého zisku, že si může dovolit platit takovou dividendu. Ale pokud byste chtěli nadávat na ČEZ a pranýřovat jej za to, že je to ohavný monopol a má proto monopolní zisk, dovoluji si upozornit, že cílíte špatně. Ti, kdo křičí, že polostátní ČEZ má monopol, navrhují jeho zestátnění – tedy zabetonování státem posichrovaného monopolu, který je ještě hůř odstranitelný než polostátní monopol! A navíc, ČEZ měl tyto vysoké zisky proto, že vláda tak hloupě fixovala ceny energií. Takže zas to není problém ČEZu jako takového, ale je to selhání státu.

Spotřebitelské ceny v Itálii se v červnu zvýšily meziročně o 6,7 procenta. Tempo růstu tak zpomalilo z květnových osmi procent a bylo nejnižší za 14 měsíců. Ještě lépe si vedlo Španělsko, kde inflace v červnu klesla na 1,9 z květnových 3,2 procenta. Stalo se tak první velkou ekonomikou eurozóny, ve které inflace klesla pod dvouprocentní cíl Evropské centrální banky. Je z tohoto pohledu evropská ekonomika z nejhoršího venku?

Jak to vezmeme. Samozřejmě inflace už klesá, pokud bychom to tedy měřili na inflaci, tak z nejvyšších inflačních čísel už jsme venku. Pokud bychom to ovšem měřili třeba na cenu úvěrů, nebo na ziskovost firem, nebo na růst HDP, tak nejsme. Teď přijde fáze, kdy bude nižší inflace (ale ne nízká!), ale taky mizerný hospodářský růst. Ekonomika se celkově utlumí. A postupně začnou trpět banky.

Poradenská společnost PwC zjistila, že ze sledovaných 46 zemí, v nichž šetření prováděla, si Češi nejméně říkají o přidání. Čím si to lze vysvětlit, když Česko vykazuje jednu z nejvyšších měr inflace a navíc vůbec nejpřehřátější trh práce ze sledovaných zemí?

Tak to opravdu nevím. Nejspíš povahou. Ale vůbec nic bych z toho nevyvozovala. Třeba v arabských zemích je zvykem smlouvat – a znamená to snad, že finální ceny jsou vždy nižší než v zemích, kde se nesmlouvá? Rozhodně ne. Říci si o peníze neznamená dostat peníze. Musíme umět statistiky číst. Brala bych to tedy jen jako psychologickou zajímavost, ale reálně to je o ničem. Rozhodně to není jakkoliv relevantní pro skutečný vývoj platové úrovně. Ta je dána produktivitou práce a ziskovostí firem, ne tím, jak si kdo říká o peníze.

„Hovězí je hovězí, kuřecí je kuřecí. Všechno má svoje názvy. Pro mě manželství vždycky zůstane svazkem mezi mužem a ženou,“ řekl poslanec KDU-ČSL Šimon Heller při projednávání novely občanského zákoníku, která řeší manželství pro všechny. Stojí v éře vrcholící politické korektnosti, která často přináší zmatení pojmů, vůbec za diskusi, proč párům stejného pohlaví upírat uzákonění jejich svazku coby manželství?

Tahle diskuse je celá nějaká zmatená. Liberálové tlačí na pilku a konzervativci se zase zabarikádovali ve svých sémantických pozicích. Tak tomu říkejte místo manželství třeba „stejnoželství“ či co já vím jak, uzákoňte pro to zákaz adopcí, a je hotovo. Proč je kolem toho tolik vášní z obou stran?

Asi se jich dočkáme dál, protože poslanci po dlouhé diskusi pustili tuto novelu ve čtvrtek do druhého čtení. Jen o den dříve při konferenci v Senátu, která se zabývala manželstvím pro všechny, tekly slzy předsedkyni Poslanecké sněmovny Markétě Pekarové Adamové během projevu, v němž říkala, že by si přála, aby si svého nejdůležitějšího člověka mohli vzít za ženu nebo muže všichni. Je právě tohle téma z těch, co naši zákonodárci v letošním prvním pololetí projednávali, nejvíce k pláči z pohledu toho, co společnost v první polovině roku nejvíce trápilo?

Jak říkám, není mi jasné, proč jsou kolem toho emoce, přijde mi to úplně snadné k řešení. To daleko horší mi připadá, že významnou ústavní osobou je člověk, který natolik podléhá emocím, že mu tečou slzy během projevu. Opravdu nechci, aby – samozřejmě obrazně řečeno – prst nad tlačítkem atomového kufříku měli lidé, kterými natolik cloumají emoce a vykazují tak málo pragmatismu.