Čas kameny rozhazovat, čas kameny stavět |

Sdílet článek:

IVO STREJČEK

Předsedové tří významných středoevropských stran Viktor Orbán, Andrej Babiš a Herbert Kickl oznámili vznik nové politické frakce v Evropském parlamentu. Ze všech stran byli za toto rozhodnutí okamžitě zahrnuti nesmiřitelnou kritikou – od nálepkování „bezvýznamní se spojili s bezvýznamnými“, přes urážky typu „populisté, extrémisté a fašisté spolu“ až po neuvěřitelné osočení z vytváření jakési „páté proputinovské kolony“. Tato hysterie valící se na novou frakci „Patrioti pro Evropu“ svědčí pouze o jediném – Orbánovi a spol. se podařilo tnout do živého a účinně nastartovat proces, který má šanci otřást s poměry uvnitř Evropské unie.

Důvodů, proč být opatrnými optimisty a považovat novou formaci kolem maďarského premiéra Orbána za začátek nadějného procesu, je několik.

Viktor Orbán a jeho Fidesz, rakouští Svobodní Herberta Kickla i ANO Andreje Babiše nejsou malé, bezvýznamné politické subjekty. Fidesz v Maďarsku po léta úspěšně vládne a má významnou podporu většiny maďarských voličů. Rakouští Svobodní, soudě podle průběžných průzkumů veřejného mínění, mají nakročeno k volebnímu vítězství v parlamentních volbách letos na konci září, a ANO Andreje Babiše bude za rok a půl také jedním z rozhodujících politických subjektů v českých parlamentních volbách. Které další strany z členských zemí se k projektu „Patrioti pro Evropu“ přidají, ještě uvidíme. Bude-li to Strana svobodných Geerta Wilderse z Nizozemí (což je pravděpodobné), stane se tak součástí „klubu“ další v domácích parlamentních volbách vítězná strana. Jinými slovy to vše znamená, že „Patrioti pro Evropu“ budou složeni ze silných politických subjektů těžících z významné podpory voličů ve svých zemích.

Další nadějnou charakteristikou nové evropské formace je její program. Žádné vzdušné zámky, žádné „evropské kázání o hodnotách“, žádné „evropanské“ naivní plky bez sebemenšího smyslu pro realitu. Programovým východiskem Patriotů je národní stát a jejich vzájemně výhodná spolupráce v mezinárodním kontextu. Patrioti se ujímají obav svých občanů z masové migrace a jejích důsledků a hodlají s tím něco dělat. I Orbánův slogan „Učiňme Evropu znovu úspěšnou“, se kterým se Maďarsko ujímá svého předsednictví EU (od 1. 7. do 31.12. 2024), naznačuje, že programovými pilíři Patriotů bude hledání cest k budoucí prosperitě.

To, co spojuje zakládající členy Patriotů – ale strašně dráždí politiky typu Pekarová Adamová – je soustavné vybízení k hledání mírového řešení války na Ukrajině. Na gigantické protiválečné demonstraci týden před evropskými volbami to v Budapešti řekl Viktor Orbán jasně: „Nechceme-li se nechat zatáhnout do války na Ukrajině, musíme pro to něco udělat“. Doufejme, že Patrioti pro Evropu (a nejde mi teď jen o subjekt působící uvnitř Evropského parlamentu, to by bylo málo) se stane formátem, který v evropském politickém prostoru bude svou protiválečnou dostředivou silou lákat všechny politické síly, které řešení rusko-ukrajinského konfliktu nevidí v nekonečném válčení, ale v hledání cest ke smírnému řešení.

Hysterie, která se kolem vzniku Patriotů rozpoutala, se v jedné ze svých argumentací chytá onoho pověstného posledního záchranného stébla trávy, když tvrdí, že v jedné politické skupině vedle sebe přece nemohou být obhájci kapitalismu volného trhu (ze zakládajících členů jím ovšem není ani jeden) a ti, kteří si přejí co nejvyšší míru přerozdělování. Tato argumentace by ovšem platila pouze tehdy, kdyby se evropské společnosti štěpily v sociálních otázkách a voliči se podle tohoto štěpení u volebních uren rozhodovali. Dnešní politický spor není sporem sociálním, je sporem o kulturní témata, o obhajobu zdravého rozumu, o masové migraci, o multikulturalismu, o „vyblázněném“ environmentalismu. Ano, tématem voleb je ochota vzdát se spalovacího motoru nebo o odvaze říci, že existují jen muž a žena – takhle jednoduché to dnes je A to, jak se zdá, naprosto nechápe „tradiční“ koalice evropských lidovců, socialistů a liberálů, zato to správně chápou Orbánovci, Babišovci nebo Kincklovci. I v tomto pochopení obyčejných lidských starostí běžného života tkví naděje v Patrioty pro Evropu.

Skončeme ještě pár úvahami nad tím, co mohou Patritoti pro Evropu, jejichž jedním z otců zakladatelů se stalo Babišovo ANO, znamenat pro českou domácí politiku.

Andrej Babiš prokázal, že se za těch deset let v politice leccos naučil, snad i trochu vyzrál a – překvapivě pro své politické okolí zvyklé nad ním výhradně ohrnovat nos – se pustil do velké politické hry;
Babišovo „přiznání se“ k Orbánovi, od kterého se většina českých politiků demonstrativně a ostentativně odtahuje, mu sice u pár „metropolitních liberálů“ může vzít hlasy (stejně je od nich nikdy nedostal), určitě si však tímto tahem řekl víc hlasů obyčejných „tichých“ voličů;
ANO se na české politické scéně členstvím ve formátu Patrioti pro Evropu stává subjektem, který k sobě naváže voliče věřící v národní stát a tradiční hodnoty, i voliče, kteří s obavami a strachem sledují „válečnické“ rozhodování Fialova kabinetu.

Odvážný, nečekaný a politicky prozíravý tah Andreje Babiše zpevňuje na české politické scéně dominantní pozici hnutí ANO, otevírá se voličům po léta marně hledajících politického obhájce národního státu, a budou-li všichni ti, kteří jej viní z populismu, extrémismu, nahrávání fašismu či přímo Putinovi ještě chvíli přepínat strunu, se zlou se ve volbách potáží.

Co na závěr? Pokud jsme po celá ta léta slyšeli od všech „Evropanů“, že Orbán „jenom boří“, pak teď – k jejich hrůze – Orbán začal stavět. Přesně podle onoho biblického: čas kameny rozhazovat, čas kameny stavět.