Čestné prohlášení, neprávní stát, etc.




Z těch nesmyslů, protizákonností a kravin, kterými jsme vládou zasypáváni, mne nejvíc nadchla ta ptákovina s čestným prohlášením. To jako že policii nebude stačit mé slovo, ale musím to, co říkám, si napsat na papír a místo abych jim to řekl, tak jim to dám přečíst?

Nehledě na absurdní neznalost toho, co to vlastně to čestné prohlášení je a k čemu slouží.

Čestné prohlášení se dostalo do českého práva poprvé v roce 1948 zákonem č. 173/1948 Sb., o čestném prohlášení ve správním řízení, jehož smyslem bylo nahradit přísahu coby úkon náboženský, opírající se o teologické doktríny, úkonem civilním, odpovídajícím nové „státní ideologii“.

Čestné prohlášení bylo koncipováno jako náhrada důkazu listinou, za křivé čestné prohlášení se hrozilo žalářem do jednoho roku, za nedbalostní uvedení nesprávných údajů v čestném prohlášení pak vězením do 3 měsíců. Do správního řádu č. 20/1955 Sb. pak bylo čestné prohlášení přejato v širší podobě (§ 21) jako náhrada za kterýkoli důkaz vyjma znaleckého posudku, přičemž bylo vyloučeno z důvodu obecného zájmu nebo mohlo-li by způsobit nerovnost účastníků.

V této podobě převzal čestné prohlášení i správní řád č. 91/1960 Sb. v § 8 odst. 2, ovšem čestným prohlášením mohl již být nahrazen i znalecký posudek. Správní řád č. 71/1967 Sb. upravoval problematiku čestného prohlášení v § 39, kdy již opět byla vyloučena použitelnost čestného prohlášení náhradou za znalecký posudek, a čestné prohlášení nebylo přípustné, bránil-li tomu obecný zájem nebo zásada rovnosti účastníků, jakož i vylučoval-li to zvláštní předpis. Po celou dobu od roku 1948 až do konce účinnosti správního řádu č. 71/1967 Sb. v roce 2005 platila zásada, že správní orgán může čestné prohlášení náhradou za důkaz přijmout, ale nemusí tak učinit a v zákonem stanovených případech ani nesmí.

Křivé čestné prohlášení bylo nejprve trestným činem, od roku 1961 přestupkem podle zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku; od roku 1990 bylo přestupkem podle § 21 odst. 1 písm. g) zákona o přestupcích č. 200/1990 Sb. Dnes je sankcionovatelnost křivého čestného prohlášení stanovena v § 2 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích; sankcí je pokuta do 20 tis. Kč.

Nový správní řád č. 500/2004 Sb. s účinností od 1. ledna 2006 institut čestného prohlášení prakticky téměř zcela opouští, když v § 53 odst. 5 stanoví, že čestné prohlášení lze použít náhradou jen za listiny (tedy nikoli již náhradou i za jiné důkazní prostředky), ale i to jedině v případě, kdy tak stanoví zvláštní zákon, a to za podmínek oním zvláštním zákonem stanovených. Touto úpravou se čestná prohlášení jako náhrada za listiny dostávají zcela mimo režim obecného správního řízení a nejsou-li pro nějaké zvláštní řízení zvláštním zákonem zavedena, nemohou se nijak uplatnit. Zvláštní zákony pak čestné prohlášení připouštějí zpravidla k osvědčení nějaké vlastnosti osoby nebo obchodované věci zvláštního režimu, zvláště v případech, kdy země původu účastníka tohoto zvláštního správního řízení nevydává výpisy z trestního rejstříku nebo jiné doklady o trestní bezúhonnosti svých občanů, ale české právo tuto bezúhonnost pro udělení některých zvláštních oprávnění vyžaduje; jen ojediněle se vyskytují jiné případy zvláštním zákonem připuštěných čestných prohlášení.

Zákon o krizovém řízení č. 240/2000 Sb., ani zákon 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, žádné čestné prohlášení nezavádějí a ani nezmocňují vládu k jeho zavedení. Proto vláda vůbec nemůže po občanech v souvislosti s jejich pohybem po území státu nějaké čestné prohlášení vyžadovat, neboť jak stanoví správní řád, čestné prohlášení lze zavést jen zákonem, nikoli tedy nařízením vlády. Ba ani žádnou ministerskou vyhláškou nelze dnes čestné prohlášení zavést, když zákon říká, že to lze jen zvláštním zákonem.

A formuláře žádné ministerstvo zavádět nemůže, není-li k tomu zmocněno výslovně nějakým zákonem, přičemž v tom formuláři nesmí být nic, co zákon nepožaduje.

Ale protože toto všechno vládě a ministerstvu vnitra a ministerstvu zdravotnictví prošlo, je zjevné, že již nejsme státem právním.

Náš stát již není státem právním a ustanovení čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy České republiky č. 1/1993 Sb. a čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. se staly obsolentními.

Náš stát se stal státem policejním, v němž si ministerstva sama vydávají předpisy a ba i quasi-předpisy, jimiž ukládají lidem nezákonné povinnosti a bez zákonného zmocnění vymýšlejí formuláře, které musí lidé vyplňovat.

To je návrat zhruba o 180 let.

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (3 hodnocení, průměr: 5,00 z 5)


>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

  • Číslo účtu: 2501976369 / 2010
  • BTC: 3ECjS5WDWwyjMtHU4ZJjMesEtmJ7eMz69N
  • ETH: 0x67B32F7DD7d084b83a28B59F3EBD2B6b2f837337

VYBRÁNO TENTO MĚSÍC: 2 500 Kč

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

1 Comment

  1. Zneužití důstojnosti kohokoliv komu se to dostane do ruky. Neschopnost a násilí toho, kdo dostal pravomoc vás zneužít. Energie kterou neumí ovládnout a kterou zneužije sebe v nezodpovědnosti. Neví kým je, ale ví co mu je nařízeno. Takový už ztratil sebe a zbytek svobody pro sebe.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*