Chtěl na sebe upoutat velkou pozornost. Zkušený bezpečák Bohbot rozebírá vraždu ve škole |

Sdílet článek:

Ministr školství Petr Gazdík (STAN) po tragédii v pražské škole, kde student usmrtil svého profesora mačetou, prohlásil, že školy v posledních letech udělaly velký kus práce na zvýšení bezpečnosti žáků i učitelů. S tím však rezolutně nesouhlasí bezpečnostní expert David Bohbot (Svobodní), který je ředitelem Centra pro výzkum terorismu. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz detailně analyzuje, co se stalo ve škole a zamýšlí se také nad tím, co by se v českém školství muselo stát, abychom podobným tragédiím byli schopni pro příště zabránit.

Jak se z pozice bezpečnostního experta díváte na tragickou událost, která se stala v pražské škole, kdy student mačetou usmrtil svého učitele? Mohli jsme se tomu vyhnout?

Co se týká prevence, odpověď je ano. K této vraždě nemuselo vůbec dojít. Ten učitel zemřel kvůli lhostejnosti a dlouhodobému přesvědčení, že se nic nemůže stát. Byly ignorovány jasné příznaky, že k něčemu podobnému může dojít. To, že se student dostal do školy s velkou mačetou, ukazuje, že svůj čin plánoval. Jsem si prakticky jist, že něco tušili, nebo dokonce i věděli někteří kamarádi. Použití velké mačety ukazuje, že se nebál odhalení, ale chtěl na sebe upoutat velkou pozornost. Jako by tím říkal: „To, co jsi mi udělal, bylo tak hrozné, že si to zaslouží silný útok. A má to být i silný vzkaz pro všechny učitele, aby byli opatrní vůči šikanování studentů.“

Skoro vždy v takovém případě ví více lidí o tom, co chce pachatel udělat. Alfa a omega je, že se pachatel vůbec dostal do školy s tak velkou a nebezpečnou zbraní. To se nemělo stát. Ukazuje se, jak lehké je přinést do školy zbraň, bez strachu z odhalení. Ozbrojený student se bez problémů dostal i do kabinetu učitele, s nímž měl den před činem vážný konflikt, a zaútočil na něho. Po činu údajně utekl oknem ve čtvrtém patře školy. Zabít někoho mačetou není vůbec jednoduché. Vyžaduje to značnou otrlost a určitě víc než jeden úder, zvláště když útočník nemá zkušenosti v zacházení s touto zbraní. Odpovídá tomu ostatně i vyjádření policie, že zabitý učitel, starý člověk ve věku 74 let, měl mnohočetná poranění hlavy. Z tohoto pohledu je zvláštní informace, že studenti poté, co opustili budovu školy, o činu vtipkovali a smáli se.

Máte nějaké bližší informace o tom, jak k celému incidentu došlo? Může se podle vás něco takového opakovat?

Co se týká chování aktérů a lidí v okolí během útoku, nemám přesné informace. Oba, útočník i oběť, byli zřejmě během útoku v kabinetu sami. Učitele našla ležet v krvi skupina učňů, která zalarmovala vedení školy. Všichni studenti okamžitě dostali příkaz schovat se do tříd a zamknout se až do příjezdu policie. Osobně to nepovažuji za zcela adekvátní reakci, ale aspoň něco. Je vidět, že škola nemá připravený plán reakcí na podobné činy.

Na otázku, zda se podobný čin může stát znovu, musím bohužel rovněž odpovědět ano. Může se to opakovat, odpověď je jasná. Nedojde k žádným změnám a nepoučíme se z této události. Napovídají tomu ostatně i obecné fráze, kterými okomentoval čin ministr Gazdík. Nic se nestane, jen možná budou po nějakou dobu dodržována přísnější pravidla, a pak se vše vrátí do starých kolejí.

Ministr Petr Gazdík v rozhovoru pro Radiožurnál mluvil o tom, že podíl na vině má jak covid, tak válka na Ukrajině, tedy dlouhodobý stres, který bohužel mohl vyústit i v tento čin. Souhlasíte s tím?

Naprosto souhlasím, že covid má špatný vliv hlavně na mladé lidi. Přinesl dlouhodobý stres a osamění. Dlouhou dobu byly omezeny a limitovány sociální kontakty, někteří lidé zabíjeli čas sledováním agresivních filmů a hraním agresivních počítačových her. Dlouho nemusili do školy a některým se to líbilo. Takže důvodů bylo mnoho. Vlivem války na Ukrajině na agresivní chování dětí a mládeže si nejsem jistý. Jednak trvá příliš krátkou dobu a příliš se nás zatím nedotýká, jednak naše média se neustále staví proti válce, proti agresi. Nonstop se podporuje humanitární pomoc a propaguje se láska vůči slabým.

Tragický incident opět otevřel diskusi o tom, jak jsou vlastně naše školy zabezpečeny proti nejrůznějším hrozbám. Podle ministerstva školství došlo i v této oblasti k velkému posunu. Jste stejného názoru?

Absolutně nesouhlasím. Součástí mého programu pro bezpečnost je i zabezpečení všech škol a školek a jeho pravidelné prověrky. Dnes v tom je chaos, jsme jako v džungli. Liší se metodiky nejen v jednotlivých krajích, městech a obcích, ale někdy i v rámci jednotlivých škol. Neexistuje jednotná metodika přípravy škol ani hodnocení jejich připravenosti na krizové situace. Bezpečnost školí a hodnotí lidé, kterým často chybí potřebná kvalifikace. Někdy je to policie, někdy lidi jako já, jindy lidé, kterým jde jenom o peníze, nikoliv o výsledek. Musí být jednotný program přípravy, stejný pro všechny a opakovatelný. Jinak se může stát, že učitel, který přejde na jinou školu, bude mít jiný výcvik, bude reagovat jinak a během nouzové situace může způsobit velké problémy.

Za těch 17 let, kdy jezdím po školách a školkách a zdarma je učím starat se o bezpečnost dětí a učitelů, jsem vícekrát přijel po předchozím působení různých „odborníků“, a někdy i policie, a zjistil jsem, že úroveň jejich připravenosti byla velmi nízká a s mnoha chybami. Ne každý má zkušenosti a ne každý má přístup ke správným materiálům. Situace v této oblasti není vůbec dobrá a je načase ji změnit

Jak by se podle vás měla vláda postavit k bezpečnosti ve školách? Je třeba investovat do nějakých technických řešení, nebo se spíš zaměřit na výchovu a osvětu?

Investice vůbec nemusí být vysoké. Jsou elementární věci, které moc nestojí, ale zachrání životy. Jako nejdůležitější vidím naučit se správně reagovat podle připravených scénářů. Stanovené postupy se musí pravidelně procvičovat, aby byly skutečně efektivní. To ale už moc nestojí a je to v rukách školy. Musí se naučit program, pár důležitých pomůcek, a rozdíl bude obrovský. Důležité je také změnit způsob myšlení učitelů, rodičů, a pokud už na to mají věk, i žáků a studentů.

Bohužel zprávy ze zahraničí nám čím dál častěji ukazují, že ani školy nejsou ušetřeny nejrůznějších teroristických hrozeb. Byť máme v České republice jinou mentalitu, zmíněný případ z pražské střední školy ukazuje, že musíme být na ledacos připraveni. Co byste poradil vládě ze svých zkušeností?

To, co říkám stále dokola. Mít připravené odpovědi na jakoukoliv hrozbu a cvičit pravidelně takové události. Jen tak zjistíme důležité faktory, například rychlost reakce, efektivitu komunikace a spolupráce mezi různými subjekty, zjistíme naše slabé stránky a máme možnost se zlepšovat. Nebo zjistíme, co nám chybí – technologie, fyzická připravenost, umělé překážky apod. Je to jako s nemocemi u člověka. Není chytré čekat, až jsme nemocní. Existuje hodně nemocí a hodně léků, ale lepší je správné stravování, pohyb a pravidelná kontrola fungování našeho těla.