Čína se připravuje na válku. Mohou ji Spojené státy porazit?

Munice dochází, ztráty na životech jsou obrovské, léky a další důležité zásoby nedorazily už několik týdnů a jaderný útok na americkou vlast je na spadnutí. Tato dramatická scéna se více podobá hollywoodskému dramatu než jakékoli válce, kterou Spojené státy v posledním půlstoletí skutečně vedly. Přesto mnozí očekávají, že právě takto by válka mezi Spojenými státy a komunistickou Čínou mohla v tomto desetiletí vypadat.

Jak Spojené státy, tak Čína investují rekordní částky do budování svých vojenských kapacit. Zdá se, že vedení na obou stranách stále více považuje takový konflikt za nevyhnutelný, navzdory opačné rétorice.

Příčinou tohoto vzájemného nepřátelství je tvrzení Komunistické strany Číny (KS Číny), že demokratický Tchaj-wan patří k Číně, a přání vůdce strany Si Ťin-pchinga prosadit toto sjednocení během několika příštích let. Si nařídil své armádě, aby se připravila na válku a na zahájení invaze Tchaj-wanu do roku 2027.

Příprava na nejambicióznější vyloďovací operaci v dějinách lidstava není totéž jako její skutečné zahájení. Pokud však dojde k nejhoršímu, bude se muset Bidenova vláda nebo její nástupce rozhodnout, zda se do boje zapojí, nebo zda nechá Tchaj-wan, aby bojoval za svou svobodu sám.

Než se však vedení Spojených států rozhodne, musí si odpovědět na jinou, mnohem zásadnější otázku: Mohou USA vyhrát válku s Čínou?

Lekce z Ukrajiny

Kongresman Mike Gallagher je do nové studené války mezi Spojenými státy a Čínou zainteresován více než většina ostatních. Je pověřen vedením nového výboru Sněmovny reprezentantů pro strategické soupeření s KS Číny a je jedním z mála činitelů v zákonodárném sboru, kteří se přímo podílejí na vypracování akčního plánu na obranu amerického lidu, jeho ekonomiky a hodnot před agresí čínského režimu.

Podle něj obsahuje probíhající dobývání Ukrajiny Ruskem a neschopnost Spojených států odradit jej všechny lekce potřebné k přípravě na to, co bude následovat na Tchaj-wanu. „Pokud si ze neuspěšného odstrašení na Ukrajině nevezmeme správné ponaučení, autoritářská agrese a zhoubný vliv KS Číny se rozšíří do Indopacifiku a naše nová studená válka s Komunistickou stranou Číny by se mohla rychle rozehřát,“ řekl Gallagher deníku The Epoch Times.

„Abychom tomu zabránili, musíme jednat se smyslem pro naléhavost a udělat vše, co je v našich silách, abychom zabránili invazi KS Číny na Tchaj-wan. Pokud by dnes Komunistická strana Číny napadla Tchaj-wan, neměli bychom dobrou pozici pro obranu našeho přítele, našich zájmů ani amerických hodnot v Indopacifiku,“ říká Gallagher.

Spojené státy se podle něj musí rozhodnout, zda Tchaj-wan vyzbrojí po zuby nyní, nebo mu přijdou na pomoc později za mnohem vyšší cenu. Ať tak či onak, rozhodnutí, které Washington učiní nyní, podle něj do značné míry určí podmínky pozdějšího vítězství a porážky.

Zabránit jadernému Armagedonu pomocí síly

Vojenské křídlo čínského režimu, Lidová osvobozenecká armáda (PLA), neúnavně pracuje na rozšiřování a posilování jaderného arzenálu s cílem ohrozit USA.

Očekává se, že do roku 2030 bude režim disponovat 1 000 jadernými zbraněmi, z nichž mnohé budou schopny nést více hlavic. A pracuje na zavedení hypersonických bombardovacích systémů, které jsou zřejmě určeny k použití jako zbraň prvního úderu.

Takové schopnosti by Spojené státy ve válce vystavily vážnému riziku a představovaly by dynamiku rozhodování obou armád, jaká je od dob studené války nevídaná.

Brigádní generál amerického letectva ve výslužbě Robert Spalding toho o rozhodování PLA hodně ví. Jeho kariéra ho nejednou zavedla do Číny, včetně působení ve funkci obranného atašé Pekingu, kde jednal s důstojníky PLA o kritických událostech a stanovil obrysy řízení strategické soutěže.

Na otázku, zda by Spojené státy mohly vyhrát válku s Čínou o Tchaj-wan, odpovídá Spalding jasně a jednoduše. „Ne,“ říká Spalding. „Číňané mají příliš mnoho zbraní a jsou příliš blízko domova. Spojené státy by nedokázaly shromáždit dostatečnou bojovou sílu, aby Čínu zastavily.“

Udržovat ve vzdáleném regionu plnou bojovou sílu, a to vše za současného ohrožení raketovými silami PLA, o námořnictvu nemluvě, by znamenalo riziko jaderné eskalace v každém okamžiku. Strategické jaderné zbraně se v takovém případě stávají nejzřetelnější výhodou Spojených států a zároveň nejzřetelnější hrozbou pro celý svět.

„Pokud bude Amerika napadena, bude bojovat. Přesto se domnívám, že Čína na USA přímo nezaútočí, protože se obává širší války, která by pohltila KS Číny. To a americké jaderné zbraně zabrání Armagedonu, pokud ukážeme sílu,“ míní bývalý generál.

Spalding pochopitelně považuje použití jaderných zbraní za nic neřešící situaci. Přesto považuje posílení jaderného arzenálu Spojených států za zásadní prvek, který by Čínu odradil od rozšíření agrese za hranice Tchaj-wanu.

„Nejjistější cestou k válce je působit slabě. Proto je nezbytné, aby USA projektovaly sílu. Jedinou cestou jsou dnes jaderné zbraně. Na nic jiného nemáme čas,“ míní stratég. Za tímto účelem budou muset Spojené státy podle něj okamžitě začít přesouvat z Číny kritické dodavatelské řetězce, včetně léčiv a technologických zdrojů. Přenechání dodávek těchto položek Číně je jistým způsobem, jak prohrát jakoukoli válku.

Chybí munice

Kromě logistického problému zásobování frontových linií, tedy problému, jak skutečně dostat munici do pušek a munici do zbraní přes Pacifik, Spojené státy jednoduše nemají zásoby potřebné k vedení jiné než krátké, možná několikatýdenní kampaně v Pacifiku.

Náměstkyně rezortu armády ministerstva obrany Christine Wormuthová to řekla 30. března během slyšení v senátním výboru pro ozbrojené služby, během něhož vysvětlila, že americká podpora Ukrajiny rychle vyčerpává vlastní zásoby munice a že bude trvat roky, než bude možné munici nahradit.

„Jednou z nejdůležitějších věcí, které jsme se od Ukrajiny naučili, je potřeba silnější obranné průmyslové základny,“ řekla Wormuthová. Americká armáda podle ní vynakládá 1,5 miliardy dolarů na nárazovou výrobu nové munice a budování skladů, aby vytvořila „organickou zásobovací základnu“.

Vzhledem ke složitosti příslušných dodavatelských řetězců a specializované povaze vybavení bude trvat roky, než se docílí dostatečných výrobních kapacit. „Některé obráběcí nástroje, které jsou potřebné k otevření nových výrobních linek, jsou prostě samy o sobě velmi velké a složité stroje, jejichž výroba a instalace zabere čas,“ vysvětlila Wormuthová.

Ačkoli armádní představitelé mohou poukazovat na obnovené investice do dělostřelectva a hovořit o zvyšování celostátních zásob, jeden zásadní a nepříjemný fakt zůstává. Téměř veškerou přesnou munici americké armády vyrábí soukromý sektor. Zástupce náměstkyně Wormuthové, Douglas Bush o tom hovořil 3. března na přednášce ve think tanku Center for Strategic and International Studies.

„Širší společný názor je samozřejmě takový, že boj s Čínou bude do značné míry bojem s přesnou municí,“ řekl Bush. Dodal, že k překonání této mezery ve výrobních schopnostech americká armáda posílá peníze soukromým společnostem, aby účinně dotovaly výrobu přesné munice. Dodavatelské řetězce však nejsou pro tyto subjekty o nic méně komplikované a stejně tak se očekává, že jejich zprovoznění potrvá roky.

Svět ve válce

Riziko, že válka o Tchaj-wan přeroste v katastrofický jaderný konflikt nebo že vyčerpá arzenál životně důležité munice Spojených států a zanechá je v západním Pacifiku oslabené, se zdá být vysoké.

Ale co když je lze překonat? Sam Kessler je analytik národní bezpečnosti a geopolitických rizik pro North Star Support Group, mezinárodní poradenskou společnost v oblasti rizik. Podle něj je vítězství v takovém případě možné, ale jen taktak.

Kessler říká, že válku by bylo třeba vybojovat a vyhrát rychle, aby se zabránilo eskalaci v podobě použití jaderných zbraní, zachovaly se národní zásoby a zajistilo se, že se světová ekonomika při souboji dvou největších světových ekonomik nedostane do spirály nicoty.

K tomu podle něj Spojené státy potřebují podporu svých spojenců. „Přestože USA disponují významnými a silnými kapacitami, případná válka o obranu Tchaj-wanu by musela být vybojována a vyhrána v krátkém časovém horizontu,“ říká Kessler.

„Rizikem je dlouhý, vleklý konflikt, který vyčerpá pracovní síly i zdroje za období, které nebude tak snadno nahraditelné ve světě, kde se přehodnocují a restrukturalizují dodavatelské řetězce, logistika a výrobní odbytiště, aby odpovídaly měnící se realitě,“ říká Kessler.

Vzhledem k technologické a ekonomické propojenosti světa by se podle něj většina zemí do takové války tak či onak zapojila bez ohledu na snahy o zachování neutrality. V tomto bodě existuje jeden zásadní problém. Protože by Spojené státy vstoupily do války z vlastní vůle, neměly by nárok na výhody klauzule o kolektivní obraně NATO.

Ačkoli by se tedy regionální spojenci, jako je Japonsko a Austrálie, mohli do boje zapojit, evropští partneři Spojených států by se skutečných bojů pravděpodobně neúčastnili. To ostatně začátkem dubna naznačil i francouzský prezident Emmanuel Macron, když prohlásil, že Evropa se musí bránit tomu, aby se v otázce Tchaj-wanu stala „následovníkem Ameriky“.

Ale Spojené státy nejsou jedině, kdo má své spojence. Ačkoli se čínský režim formálně nezapojuje do aliancí ve stylu NATO, má po celém světě řadu partnerů, kteří by byli buď ochotni zapojit se do přímé podpory jeho válečného úsilí, nebo jinak sledovat své vlastní destabilizující zájmy, zatímco by Spojené státy byly rozptýleny válčením.

Jedna zpráva think tanku Center for a New American Security například postuluje, že Severní Korea by mohla využít invazi Pekingu na Tchaj-wan k zahájení vlastního útoku na Jižní Koreu. Írán by mohl zahájit další nepřátelské akce proti americkým silám v Sýrii nebo dokonce napadnout sousední Irák.

Rusko by mezitím mohlo rozšířit své nepřátelské akce z Ukrajiny do Moldavska nebo jinak poskytnout přímou vojenskou podporu Číně. Brazílie, Nikaragua a Jihoafrická republika by mohly využít této události k posílení svých vazeb s Čínou a Ruskem a zároveň se samy vyhnout zapojení do nepřátelského jednání. Výsledkem by byl svět ve válečném stavu, ne-li přímo světová válka.

„Každý z těchto národů je zkušený ve hře na odvedení pozornosti a válečné úsilí na obranu Tchaj-wanu by jim poskytlo jedinečnou příležitost pokusit se zaskočit USA a vytěžit z toho pro sebe,“ říká Kessler a dodává: „Pravděpodobnost vypuknutí takových regionálních konfliktů v těchto oblastech je velmi vysoká.“

Zatímco například Rusku by válka mohla vyhovovat, menší ekonomičtí partneři, jako je Jihoafrická republika a Brazílie, by se spíše zapojili do zvýšené obchodní výměny nebo porušování sankcí. Výsledným efektem je politický chaos a svět, v němž jsou nestabilita a rozvrat normou.

Pravda silnější než zbraně

Ale co když to všechno chápeme špatně? Co když Tchaj-wan není další globální katastrofou, která čeká na svou příležitost, a Spojené státy nepotřebují pumpovat miliardy do zbrojení? Takovýto pohled alespoň zastává bývalý ministr obrany Christopher Miller.

Podle Millera má vojenský rozhodovací aparát sklon vidět jen to, co vidět chce. V rozhovoru s libertariánským think tankem CATO Institute ze 4. dubna uvedl, že se obává, že Spojené státy přeceňují schopnosti a odborné znalosti čínského režimu stejně jako přecenily Rusko před invazí na Ukrajinu.

Miller naznačil, že KS Číny zdaleka není rovnocenným vojenským soupeřem, ale že by mohla nasadit podobnou strategii, jakou Spojené státy použily k porážce Sovětského svazu bez otevřeného konfliktu během studené války.

Podle Millera by Čína tím, že Spojené státy klame a nutí je věřit, že válka je na spadnutí, mohla ve skutečnosti USA přimět k tomu, aby zničily svou vlastní ekonomiku nadměrnými investicemi do velkých vojenských platforem.

„Myslím si, že nás popichují a my jim to věříme,“ řekl Miller. Uznává, že hrozba zániku faktické nezávislosti Tchaj-wanu je realitou, ale že Spojené státy mohou hrát do karet plánům KS Číny tím, že intenzivně investují do mimořádně drahých a snadno napadnutelných systémů, jako jsou stíhačky a letadlové lodě.

Miller místo toho poukázal na čtyři prvky národní moci: diplomacii, informace, armádu a ekonomiku. Pro dosažení vítězství nad Čínou a zachování větší svobody po celém světě je podle něj nejlepší cestou pro Spojené státy lepší využití nevojenských prvků národní moci.

Aby se zároveň zabránilo válečné katastrofě v Asii a porazil se režim, je podle něj nejlepší zbraní v arzenálu USA pravda o KS Číny. Pokud se na zvěrstva páchaná režimem bude denně vrhat neúprosné světlo a pokud se zajistí, aby tato zvěrstva viděl a pochopil čínský lid, režim se pod vnitřním tlakem zhroutí, řekl pro The Epoch Times.

„Jsem přesvědčen, že autoritářské a totalitní vlády se bojí jedné věci: veřejné nespokojenosti a lidového povstání… To, čeho se bojí nejvíce, nejsou flotily letadlových lodí, tanky nebo expediční logistika. Bojí se informací. A to je jedna z klíčových složek nepravidelné války,“ prohlásil bývalý ministr a dodal: „Stačí říkat pravdu, to zabere.“