Co bude po Putinovi?

Německá redakce www.berliner-zeitung.de má titulek Špatné zprávy z Číny: srazí Putina na kolena covid? Pro ruského prezidenta V. Putina přicházejí z Pekingu špatné zprávy. Čína poslala kolem 30 miliónů lidí do masivního covid-lockdownu, podniky musejí zavřít, v příslušných regionech byla téměř zcela zrušena letecká doprava (moje pozn.: hned u těchto řádek jsem si říkala, že Čína musí vědět, že varianta viru omikron je nyní převážně jen v podobě chřipky, u většiny lidí bez problémů – má snad ve skutečnosti už nějakou horší variantu nebo zneužívá covid k potlačování práv svých občanů, nebo chce postrašit Západ; pokud ovšem ruší leteckou dopravu, nechystá nějakou vojenskou akci? Novinky.cz dnes informovaly o záhadné otočce letadla s ruským ministrem zahraničí Lavrovem; ke covidu v Číně ještě viz níže).

Berliner Zeitung konstatuje, že čínská vláda uplatňuje “nulovou toleranci” vůči vlně omikronu (ovšem hlásí vždy překvapivě nízký počet nakažených, ač má cca 1,4 mld obyvatel), svými opatřeními potlačuje hospodářský život. Pokud bude z tohoto důvodu čínské hospodářství delší dobu “kulhat”, je to konec pro Rusko: klesající příjmy z energetického exportu do Asie nemůže Rusko vykompenzovat, Čína je pro Rusko poslední opora. Pokud se kvůli lockdownu hospodářství v Asii zhorší, komunistická strana už nebude moci Moskvě pomáhat. To může ovlivnit jednání s kyjevskou vládou.

Článek se dále zabývá rozdíly mezi švédskou, rakouskou a švýcarskou neutralitou s ohledem na slova Moskvy, že by Ukrajina mohla či dokonce měla být neutrální (zatím podle mne ale vše svědčilo spíš tomu, že “neutralita” Ukrajiny by znamenala její podrobení Kremlu – moje pozn.). Švédská neutralita je méně striktní než rakouská, Stockholm svou bezpečnostní politiku úzce váže na transatlantické uspořádání, např. v oblasti technologií, skandinávská země hraje důležitou roli jako partner.

Striktní neutralita Rakouska vyplynula z toho, aby se z jeho území stáhla vojska sovětské armády po 2. sv. válce; po dlouhém vyjednávání v Moskvě rakouská delegace vyhrála plnou územní integritu a odchod všech zahraničních vojsk. Příklad Rakouska ukazuje, že neutralita může být kreativním řešením, ale také to není jistý úspěch. Vídeň se stala po r. 1955 místem dialogu a porozumění. Jinak než Švýcarsko, jehož neutralita je po generace zaměřena spíše dovnitř; Rakousko, především za legendárního kancléře B. Kreiskeho, hledalo aktivní roli prostředníka při mezinárodních konfliktech.

Za studené války Rakousko udržovalo úzké kontakty s východní Evropou, např. přijímalo uprchlíky z Maďarska po brutálním zásahu sovětských vojsk v Budapešti v r. 1956, emigranty z Československa po srpnu 1968, mělo kontakty i s odpůrci režimu v Polsku.

Problematická byla blízkost k Rusku po konci Sovětského svazu: řada rakouských politiků těžila z lukrativních manažerských smluv u ruských energetických podniků nebo ruských státních drah. Podobně jako bývalý německý kancléř G. Schröder “natahovali ruce” bývalý rakouský kancléř A. Gusenbauer (SPÖ), W. Schüssel (ÖVP) a Ch. Kern (SPÖ). Zvlášť nepříjemně dopadla nestranická ministryně zahraničí za FPÖ K. Kneisslová, která pozvala Putina na svou svatbu; dnes je na ruské výplatní pásce a i po sankcích oznámila, že se peněz nehodlá vzdát. Pouze Kern po ruském útoku na Ukrajinu se od Putina distancoval a vzdal se svých mandátů (rezignoval na členství v dozorčí radě ruských státních železnic).

Např. i www.vindobona.org měla článek Jak Gazprom pomáhá Kremlu manipulovat s Rakouskem. Nebo www.news.i-n24.com “Samoobsluha” rakouských politiků poškodila image neutrality v Rakousku; od Kneisslové ke Kernovi – Pozdravy z Moskvy.

Berliner Zeitung: Kvůli korupčnímu chování “příjemců nevidělo mnoho Rakušanů před válkou na Ukrajině neutralitu už jako vznešený cíl pro svou zem. Rakousko se otevřelo vůči NATO, povolilo projezd vojenskému konvoji a rozvinulo s NATO přátelské vztahy.

Pro Ukrajinu by mohl být atraktivní rakouský model, ovšem jen když není “připoutaný zezadu”. Už dnes má mnoho ukrajinských oligarchů, jako bývalý prezident P. Porošenko, ekonomické zájmy také v Rusku. Pokud by model neutrality s vytyčováním ekonomických nároků sloužil jednotlivým oligarchům, modernizace země zřejmě nebude rychlá, ač je naléhavě nezbytná.

Velkým problémem pro ukrajinského prezidenta V. Zelenského je, že po ruském útoku není jasné, z kterých částí země se Rusko stáhne; ruská vojska se pohybují i na zcela jiných místech, než jsou separatistické oblasti (jež původně Moskva chtěla “ochránit”). Chce snad Kreml nabídnout odchod jako obchod (kvůli Donbasu a Krymu)? Pro mírové západní demokracie je děsivé, že Rusku útok “stál za to”, protože vysílá signál, že vojenské násilí uprostřed Evropy v 21. století “vede k úspěchu”.

Trvalý mír mezi Ukrajinou a Ruskem lze očekávat, jen když v obou zemích vzniknou demokratické struktury, právní stát a transparentnost – účinné prostředky proti korupci. Jen tehdy by se tyto státy dostaly na cestu  mírumilovné společnosti.

Další analýza Berliner Zeitung – Svrhnou Rusové Putina? Hrozí v Kremlu revoluce? Autorem je A. Dubowy z oblasti výzkumu mezinárodních vztahů. Podle průzkumu názorů Rusů k vládě kritického institutu Levada to vypadá, že Putinova rétorika (ve spojení s tvrdými postihy) ovládá “mlčící většinu” – kolem 70 % občanů. Připravenost k podpoře Putina zůstávala vysoká. Ale sankce proti Rusku se do konce roku rozvinou ve své plné účinnosti, Rusko na ně nebylo připraveno. Může existovat potenciál dlouhodobých masových prostestů, sociálně motivovaných, jež by mohly rusku vládu ohrozit, lze očekávat zhoršení životního standardu Rusů, jejich pověstná schopnost trpět má jasné hranice, v příštích měsících se to může projevit, v druhé polovině roku by nespokojenost “mlčící většiny” mohla být rozhodujícím faktorem pro socio-politický vývoj a pro stabilitu Ruska.

Autor se zmiňuje také o možné roli desetitisíců válečných veteránů, hlavně mladších, “zvláštní vojenské operace na Ukrajině (jejich odpor vůči Kremlu).

Šance na palácový převrat? V éře Putina mají vliv na politiku oligarchové s převládajícími vlastními zájmy. Putinova invaze nebyla podpořena všemi příslušníky elit, mnozí s jeho rozhodnutím nesouhlasí, což by Putina mohlo zbavit moci, nicméně jejich vliv na rozhodování Putina zůstává omezený, pravděpodobnost koordinovaného odporu ve smyslu palácové revolty je méně očekávatelná. Pokud by ale došlo k masovým sociálně motivovaným protestům, nespokojenost elit a byrokracie je závažný faktor.

Putin ve svém vystoupení (17.3.) zdůraznil mj. “fašistický” ukrajinský režim, mluvil proti odpůrcům války, proti opozici, a implicitně zaútočil i na liberální části ruských elit. Tyto skupiny označil jako “pátou kolonu”, podvratné síly, na vodítku Západu. Podobnou rétoriku měl i v r. 2014 v rámci anexe Krymu.

Co bude po Putinovi? Kdyby existovaly svobodné volby, nemusí zvítězit prozápadní liberální osoby, ale spíše komunisté aj. Hrozí anarchistická fáze chaosu, posílení radikalizace části obyvatelstva, další destabilizace.

Ani jedna (ve stručnosti) z uvedených analýz nás neuklidní. Švédská televize www.svt.se dnes měla zprávu o tom, že na Ukrajinu bylo podle USA vysláno kolem 200 000 ruských vojáků; ruští ochránci práv (chtějí zůstat v anonymitě, hrozí až 15 let vězení) uvádějí, že s nimi nemají kontakt: nevíme, co jim řekli, když je tam posílali; CNN zveřejnila některé zachycené telefonáty, někdy patrně příbuzní shánějí informace, např. volání až z Vladivostoku.

Co na svět “šije” Čína? Mimo jiné prostřednictvím koronaviru, z něhož dva roky obchodně těžila, protože Západ od ní nakupoval spoustu věcí pro boj s infekcí. Švýcarská televize www.srf.ch měla zprávu o Hongkongu (pod drsnou kontrolou Číny), který má  7,5 mil. obyv., ve středu bylo hlášeno – oproti neuvěřitelně nižšímu počtu v Číně – 29 000 nově infikovaných a 279 (!) úmrtí – Hongkong má vysokou covid-úmrtnost v mezinárodním srovnání, mnoho seniorů prý není očkováno.

www.washingtonpost.com: V Číně je 37 miliónů obyvatel v covid-lockdownu, nejméně 28 z 31 provincií a regionů hlásilo nové případy covidu, většinou subvarianta omikronu BA.2 (jež způsobuje většinou jen mírné příznaky či žádné – moje pozn.); jedna osoba byla pozitivní – a Čína uzavřela 200 000 obyvatel (! – osobně se mi to nejeví jako nutný, na vědě založený přístup); přes 85 % obyvatel je očkováno; přes 50 miliónů obyvatel od 60 let není plně očkováno; v Hongkongu zemřelo přes 4500 lidí, většinou starší. Můj osobní pocit: špatná péče o seniory, podezření, že Čína zneužívá infekční nemoc (nyní na úrovni chřipky) k potlačování práv občanů. Z 1,4 mld obyvatelstva je ostatně těch 37 mil. jen “endemický” místní výskyt pozitivity, tedy nic dramatického – proč tedy lockdown (aby Západ viděl, jak je Čína starostlivá v této oblasti?)?

Čína neodsoudila ruskou válku na Ukrajině, je proti sankcím proti Rusku, podle Novinky.cz ale měla říct, že Čína na Ukrajinu nikdy nezaútočí a ekonomicky by ji prý podpořila (čínský velvyslanec ve Lvově). Možná zástupce Číny zapomněl dodat, že Čína je k přátelskému chování mj. k Ukrajině vázána dohodami z minulosti. (Jen na okraj: nejsem nekritickým fandou žádného státu, zvláště během covid-19 jsme viděli, jak i ty “nejdůvěryhodnější” západní demokracie mají sem tam nějakého svého kostlivce ve skříni, ale stojím na straně demokratických vlád, nikoli na straně autoritářských, a zvláště nesnáším starověké či středověké útočné napadání cizích území, byť se rétoricky někdy vydává za “ochranu”.)

Zájemcům nabízím www.en.wikipedia.org/wiki/crimea (dějiny Krymu): O tuto oblast se v minulosti ucházelo (či spíše se pralo) více subjektů. Švýcarsko by to řešilo přátelskou dohodou o vzájemných službách (např. dlouhodobě spolupracuje s EU), bohužel na územích Ruska, Asie atd. přežívá násilnější “řešení” vlastních zájmů (není tu pevně zakotvena dlouhodoběji se vyvíjející demokracie). Přátelským vztahům mezi Ruskem (SSSR) a Ukrajinou neprospěly násilné postupy Lenina, Stalina a jejich následníků.

Můžeme se připojit k historikům, politologům, právníkům a přít se, zda platí např. rok 1954, kdy prezidium Nejvyššího sovětu SSSR převedlo krymskou oblast do Ukrajinské SSR (která vznikla v r. 1921 z vůle bolševiků, kteří Ukrajině odepřeli nezávislost). V r. 1992 byl podepsán Ruskem, USA, Ukrajinou aj. lisabonský protokol, v r. 1994 Budapešťské memorandum – Rusku zakazovalo vyhrožovat nebo používat vojenskou sílu nebo ekonomický nátlak proti Ukrajině aj.

Po anexi Krymu v r. 2014 Kanada, Francie, SRN, Itálie, Japonsko, UK a USA konstatovaly, že Rusko porušilo své povinnosti vůči Ukrajině v rámci Budapešťského memoranda – nesmělo (ale učinilo tak) porušit její suverenitu a územní integritu v jejích daných hranicích. Kolem Ruska, Ukrajiny aj. měl Západ hodně starostí, v určitých obdobích šlo také o rizika vyplývající z jaderných zbraní.

Kdyby šlo o stabilní demokracie, proruští občané na Ukrajině se mohli odstěhovat do Ruska, ohledně Krymu bylo možno uzavřít dohodu o společných obchodních a vojenských zájmech, jenže od počátku sporů, brzy po vyhlášení nezávislé Ukrajiny po krachu SSSR, se vyskytoval nešťastný či přímo zlovolný postup – referendum ohledně separatistů, jehož pravdivosti většina nevěřila a střílení.

www.svt.se zveřejnila prohlášení zástupkyně švédské vlády: Pokud Rusko zabíjí ukrajinské děti, nemůže být partnerem Švédska.

Švédští přístavní dělníci oznámili, že budou blokovat ruské lodě na podporu svých kolegů v přístavech na Ukrajině a jejího civilního obyvatelstva.

90 % ukrajinského Mariupolu zdevastováno.

Ukrajinskému prezidentu Zelenskému postupně tleskal britský, americký, německý parlament, do očí západním politikům řekl, že je zapotřebí více podpory. Ke sjednocení většiny politiků demokratického světa přispělo Putinovo harašení jaderným a obdobným rizikem. Střelba a obsazování ukrajinských jaderných elektráren – to Putin skutečně přehnal. Možná taky nečekal (když anexe Krymu proběhla tak “snadno”), že se do světa dostane tolik dokumentace (fotky, videa) o tom, co dělají jeho vojáci kousek od celé Evropy. Znal některé problémovější západní politiky, nepočítal zřejmě s tak razantní sankční odvetou.

Vladimíra Bošková

(2 votes, average: 3,00 out of 5)

Loading...