Co týden dal: 13/2025 |

Sdílet článek:

VÁCLAV KRÁSA

Česká televize nedávno informovala o otevření výstavy o Čingischánovi. Zahájení se účastnili prezidenti České republiky Petr Pavel a Mongolska Uchnaagiin Chürelsüch. Prezident Pavel zůstal věrný své rusofobii a neodpustil si, při úvodním vystoupení větu, že je rád, že Mongolsko nežádá navrácení svých území z doby Čingischána, jako Rusko, které usiluje o původní velikost. Před prezidentem Mongolska byla taková slova zcela nevhodná, protože nedávno Mongolsko vřele uvítalo prezidenta Putina na státní návštěvě. Naše diplomacie je opravdu děsivá. Naši představitelé musí být považováni za diletanty a neumětele. Prezident, jako hlava státu jede tajně přes Moldavsko do Oděsy, prohání se pouští Saudské Arábie a jezdí světem na motorce. Asi si připadá jako tvrdý chlap a na mnoho lidí tato póza působí. Obávám se však, že svět se spíše dívá na jeho kousky s despektem a možná si mnozí řeknou, že národ Švejka má samozřejmě podobného prezidenta. Skutečnost, že při těchto kouscích může dojít i k nepříjemným událostem, a dokonce mezinárodní ostudě asi nechává všechny v klidu.

Další mezinárodní ostudy se dopustil premiér Petr Fiala v rozhovoru pro noviny Financial Times, kde mimo jiné obvinil šéfa opozičního hnutí ANO Andreje Babiše, že pomáhá ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Konkrétně uvedl, že „Babiš je proti této muniční iniciativě, proti výdajům na obranu a mluví o míru bez podmínek,“ poznamenal Fiala v rozhovoru pro list. „Pomáhá Vladimiru Putinovi, to je velmi jasné,“ dodal. Myslím si, že jsme asi unikátní, že si na mezinárodní scéně pomlouváme politiky, ale možná, že to je také snaha ovlivnit voliče, kteří budou moci v zahraničí volit korespondenční volbou, a tak se každá lež a upravená pravda hodí. Jsem však přesvědčen, že většina čtenářů Financial Times možná tuší, kde je Česká republika, ale jména Fiala či Babiš, jim toho moc neřeknou. Hlavně, že na sebe v zahraničí kálíme špínu.

Ve středu jsme mohli sledovat, jak mimořádná schůze Poslanecké sněmovny, kterou iniciovala opozice, aby veřejnost dostala dostatek informací o našich výdajích na zbrojení, se stala tajnou schůzí, bez kamer a stenozáznamu, takže občané se nedozvěděli vůbec nic. Koalice se na uzavřené jednání dohodla asi hodinu před začátkem schůze, takže ani přítomný prezident Petr Pavel tuto informaci neměl. Jako důvod tajného jednání Poslanecké sněmovny byla účast náčelníka generálního štábu Karla Řehky. Nedávno někdo prohlásil, abychom si dali pozor na ukrajinizaci naší politiky. Generálové nemají v Poslanecké sněmovně, co dělat. Vojáci se účastní schůze výborů, jejichž jednání může být uzavřené, ale Sněmovna jen v mimořádných případech, což tento případ určitě nebyl. I když pan premiér říká, že jsme ve válce, nebyl vyhlášen válečný stav, který může schválit pouze Parlament, a to většinou obou komor. Jednalo se čistě o ošklivou politickou hru, aby veřejnost nedostala informace, co se za jejich peníze kupuje, jak probíhají výběrová řízení. Nepochybně by přišla na přetřes i otázka nákupu letadel F35 poté, co se zjistilo, že USA mohou na dálku významně ovlivnit a regulovat jejich systémy. Občané mají právo vědět, jak a s kým bude jí placená armáda bránit naší zemi, jak chce vláda organizovat případnou obranu země, jak to bude s ochranou obyvatelstva, nebo, jak by probíhala mobilizace. To jsou legitimní zájmy občanů. Možná by opozice diskutovala i o vývozu dronů na Ukrajinu spolkem D, do kterého jsou mimo civilních osob zataženy i špičky armády. Prakticky vůbec netušíme, co se v armádě děje, jen se po nás chce, abychom uvěřili, že nás bytostně ohrožuje Rusko, a tak musíme dávat na armádu stále více a více peněz. Měli bychom se zamyslet, každý z nás, zda jsou zájmy Anglie, Francie a Německa, kteří neustále rozdmýchávají oheň války, také našimi zájmy. Jsem přesvědčen, že nejsou, protože jako malá země nemůžeme mít velmocenské tužby, jako tyto země, kdysi ovládající obrovská území. Opozice byla umlčena a koalice slaví vítězství, ale je to Pyrrhovo vítězství, které je může dohnat ve volbách.

Na závěr si dovolím použít část textu poslance EP pana Ondřeje Dostála, se kterým se znám mnoho let, a který se analyticky vyjádřil k situaci na Ukrajině. Americe a Rusku docházejí peníze na válku a potřebují je jinde. Také se zapomíná na to, že USA a Rusko, dříve SSSR, spolu musely tři čtvrtě století, navzdory soupeření, umět jednat o lokálních konfliktech tak, aby nepřerostly v jadernou válku – obvykle na úkor té třetí země, kde se konflikt vedl. V případě Ukrajiny to nebude jiné. Napomůže tomu i to, že Trump nemá důvod milovat Zelenského, který byl „Bidenův“ a pomáhal Harrisové vést kampaň proti republikánům. K dnešnímu dni to proto vypadá tak, že je ve hře příměří či mír s následujícími parametry: Krym a čtyři východní oblasti Rusku; výnosy nerostného bohatství a zemědělské půdy zbytku Ukrajiny Americe; zrušení sankcí a obnova opatrné spolupráce USA s Ruskem; a takřka jistě žádné NATO či přítomnost vojáků Západu na Ukrajině. Nedohoda na tom posledním by zaručila, že se válka povede až do kapitulace jedné ze stran, vzhledem k vývoji by šlo pravděpodobně o Ukrajinu. Co dostanou Ukrajinci za statisíce padlých a zničenou budoucnost, když si Rusové vezmou území a Američané nerosty? To je otázka, na kterou je třeba se ptát Volodymyra Zelenského, když neuzavřel v roce 2022 mír v Istanbulu, který by sice znamenal neutralitu a demilitarizaci Ukrajiny, ale zachoval by její celistvost, předešel by destrukci a všichni zúčastnění, snad kromě zbrojařů, by na tom byli lépe. Myslím si, že analýza je docela přesná.