Čtyři pilíře svobody slova z 19. století |

Sdílet článek:

S. SPURNÝ

Stuart Mill popsal v 19. století čtyři dobré důvody, proč je svoboda slova důležitá. Navíc poukázal na to, že pomluvám jsou nejčastěji vystaveni lidé, kteří zastávají nepopulární názory, a že tito lidé musí na rozdíl od svých kritiků používat velice střídmý jazyk. Jinak si to odskáčí.

Významný anglický filozof 19. století Stuart Mill napsal v roce 1859 esej o svobodě s názvem „On Liberty”.

V eseji Stuart Mill píše:

Překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Dospěli jsme k závěru, že pro mentální zdraví lidstva, na kterém závisí vše ostatní, je potřebná svoboda názoru a možnost jeho svobodného vyjádření, která leží na čtyřech pilířích.

Čtyři pilíře

Za prvé pokud nějaký názor nesmí být vyjádřen, může být tento názor pravdivý. Popírání tohoto závěru předpokládá naši neomylnost.

Ačkoliv umlčovaný názor může být chybný, může také obsahovat, a často tomu tak je, určité elementy pravdy. Protože převládající názor na jakoukoli věc je zřídka nebo nikdy celou pravdou, je jedinou šancí k nalezení celé pravdy střet protichůdných názorů.

I když je prezentovaný názor nejen pravdou, ale představuje pravdu celou, budou se na něj lidé dívat s malým porozuměním, pokud nebude vystaven nekompromisní a upřímné diskuzi. To za třetí.

A za čtvrté bude dopad prezentovaného názoru oslaben nebo ztracen nebo nebude mít vitální vliv na jednání lidí. Názor se stane formálním prohlášením, které znemožní, aby mu lidé věřili od srdce.

Slušná diskuze

Je důležité zmínit lidi, kteří říkají, že svobodné vyjádření všech názorů by mělo být povoleno za podmínky, že způsob jeho vyjádření je umírněný a nepřesahuje hranice slušné diskuze. Hodně toho může být řečeno o nemožnosti určit, kde leží předpokládané hranice slušné diskuze. Má-li hranice slušnosti určovat ten, jehož názor je napadán, zkušenost nám říká, že protinázor bude považován za urážlivý, pokud je silný a přesvědčivý. Stejně tak bude oponent, který svůj názor důrazně prosazuje a na jehož protiargumenty je obtížné odpovědět, označen za někoho, kdo překračuje hranice férové diskuze.

Existuje důraznější námitka. Nejhorším porušením pravidel je zamlčování faktů, jejich zkreslování nebo úmyslně nesprávná interpretace opozičního názoru. A všechny tyto věci se dějí v té nejhorší podobě v dobré víře a dělají je lidé, kteří nejsou považováni za neznalé nebo nekompetentní.

Dvojí metr

Na adresu toho, co je běžně považováno za překročení hranic slušného diskuze, zejména invektivy, sarkasmus a podobné věci, je nutné říci, že jejich odsuzování by bylo výrazně sympatičtější, kdyby bylo posuzováno stejně na obě strany.

Omezování invektiv a sarkasmů je ale požadováno od nositelů menšinových názorů, které jdou proti převládajícímu mínění. Proti nositelům menšinových názorů mohou být nejen používány bez obecného odsouzení, ale pravděpodobně se jim dostane pochvaly za oprávněné rozhořčení.

Zlo, které mohou invektivy a sarkasmy způsobit, je největší, když jsou použity proti lidem, kteří jsou relativně bezbranní. Největším zlem tohoto druhu, ke kterému může v diskuzi dojít, je označování lidí, kteří mají opačné názory, za špatné nebo nemorální osoby.

Za ostré vyjádření trest

Takovým pomluvám jsou zvláště vystaveni lidé, kteří zastávají nepopulární názory, protože je jich obecně málo a nemají velký vliv a nikdo kromě nich samých nemá zájem na tom, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost. Možnost používat pomluvy je z podstaty věci odepřena těm, kteří jdou proti převládajícímu názoru. Nemohou je použít bez následků. Obecně platí, že názory, které jdou proti převládajícímu mínění, mohou být vyjadřovány pouze za použití velice střídmého jazyka a pečlivě se vyhýbaje použití nějakých ofenzivních slov.

Tolik Stuart Mill v roce 1859 v eseji On Liberty.