Včera rozpustil italský prezident sněmovny a vypsal parlamentní volby. Příčinou konce vlády evropskounijního byrokrata Draghiho byl bývalý ministerský předseda a šéf hnutí M5s Conte. Na počátku Draghiho působení v paláci Chigi (jak nazývají budouvu předsednictva vlády) se pravděpodobně nedalo odolat evropskounijní propagandě o kvalitách byrokrata Draghiho a přednostech jeho technokratického vládnutí. Tradičně dobrá politická intuice Italů rozpoznala, že z evropskounijní politické perverze nemůže přijít žádné dobré řešení, Italové dali Draghimu 15 měsíců, aby prokázal, co umí a pak ho poslali tam kam patří. Draghimu nepomohly ani jeho dobré styky s finančním sektorem, globálními investory a silná podpora evropskounijních center. Italům je jasné, že báze jejich státu, tj. průmysl, je bez energie ohrožena a EU má sice dobré ideje o nahrazení ruské energie, ale tam to končí.
Conteho levicové M5s se v posledním čase vyprofilovalo, odpadl politický kašpárek di Maio a jádro hnutí s Contem v čele může doufat v 13%-15% ve volbách, Conte odhadl, že hnutí nemůže očekávat ve volbách víc, spíš naopak, pokud bude kolaborovat s touto čím dál méně populární vládou. Conte se distancoval od vládní koalice, v hlasováních v parlamentu se poslanci hnutí nesolidarizovali s Draghiho vládní koalicí. Jádrem sporu, i když ani to úplně nevysvětluje podstatu krize, byl Conteho odpor k dodávkám zbraní na Ukrajinu a nesouhlas s antiruskou agresívní politikou Draghiho. Ve včerejších analýzách francouzského mainstreamu se protiruská válečnická politika toho byrokrata vydává za jeho hlavní přínos v italském vládnutí. Itálie se utápí v ekonomických problémech a vybuchla velká inflace, která vzbuzuje obavy, ale v analýzách francouzského mainstreamu se Draghi celebruje jako úderná válečná pěst Evropy (nevšimli si Fialy a Lipavského) proti Rusům, zajímavé, že o nějakých ekonomických kvalitách Draghiho vládnutí ani zmínky. Např. francouzský SudOuest vyjadřuje obavu, že může přijít vláda, která chová sympatie k Rusku nebo nedejbože přímo k Putinovi, což je známo o Salvinim a Berlusconim. Ekonomické parametry současné evropskounijní hrůzy musí být tak mizerné, že už se ani neotvírají.
Po odchodu M5s z vládní koalice, jednal Draghi s vůdci pravicových stran podporujících vládu, se Salvinim z Legy a Tajanim z Forza Italia, pravice požadovala rekonstrukci vlády a post ministra vnitra, který by blokoval imigraci, Draghi to odmítl a podal demisi. Dnes se přikládá důvod velkého poklesu Salviniho politické popularity a pokles volebních preferencí, v účasti jeho strany na vládě, kde měla Lega nevýznamné tři ministry. Salviniho politická intuice před rokem selhala, domníval se, jako velká většina ostatních, že s Draghim přijde do Itálie zázrak a bylo by chybou na tomto zázraku neparticipovat. Meloni to dobře odhadla a dnes vede v předvolebních průzkumech. Itálie je na ruském plynu silně závislá a italská ekonomika je tradičně propojená s ruskou, ale to nebránilo údajně dobrému ekonomovi Draghimu, aby podporoval ty nejtvrdší protiruské sankce a dodávky zbraní na Ukrajinu ve velkém. Vítězství pravice v záříjových volbách je s velkou pravděpodobností nevyhnutelné, v novinách se často zmiňuje, že Salvini nosil obraz Putina na triku a nazýval ho nejlepším světovým politikem. Konzervativní Meloni tvrdila o Putinovi, že je ochráncem těch nejlepších evropských hodnot a křesťanství, Berlusconiho osobní vztah k Putinovi není tajemstvím. V italské společnosti vždycky vládly proruské sympatie, ty konečně ventiluje i levicový Conte, jeho hnutí M5s se rozpadlo právě z důvodů Draghiho rozhodnutí poslat na Ukrajinu zbraně, malá část kolem protiruského ministra zahraničí di Maia z hnutí odešla a založila vlastní stranu.
Není pochyb o tom, že příští pravicová vláda oslabí válečnický blok unifikovaného Západu, Salvini mluvil o mírové misi do Moskvy, po kritice levičáků Partito Democratico od návrhu ustoupil, pokud bude vedoucí figurou příští vlády, k misi určitě dojde. Politická konstelace, která se na podzim v Itálii rýsuje, posílí západní země, které jsou nakloněny míru na Ukrajině, na úkor pozice USA a zemí válečného tábora, kam bohužel patříme. Se všemi důsledky, které tato hra přináší, levný plyn pro země s normálnějším chápáním věcí a drahý plyn nebo zimu bez plynu pro válečný tábor. Od příští italské vlády nelze očekávat, že podpoří další sankce proti Rusku. O nějakém referendu o vystoupení z EU se v Itálii pro nejbližší dobu nedá hovořit, ale Salviniho Lega a Meloni FdI, to mají de facto v programu. Pravicová vláda se bude zabývat ryze italskými problémy, jako je ekonomika, energie, velká středozemní imigrace a teroristické hrozby v této oblasti, dodávky zbraní na Ukrajinu nejsou italským zájmem. Italský politický systém přivede k moci vládu, která zrealizuje vůli lidu, Draghi realizoval záměry byrokratů v Bruselu.
Libor Číhal
Be the first to comment