Energetické zpravodajství je vzhůru nohama

Energetika platí za obor, v němž je nezbytná stabilita a možnost dlouhodobého plánování. Přesto nyní čelí překotným změnám, které se odrážejí i v českém energetickém zpravodajství. Během pár let se zásadně proměnila témata i tón, v jakém se o energetice píše.

Pro opravdové potvrzení slov z úvodu textu by byla zapotřebí komplexní obsahová analýza, třeba se jí nějaký student zhostí. Pro potřeby komentáře si však vystačím s vlastní empirickou zkušenost a pamětí. Je to totiž doslova jen pár let, kdy se u nás o energetice psalo zcela jinak než dnes.

V čem je změna nejviditelnější?

Před pár lety si nikdo ani náznakem nepřipouštěl, že by elektřiny či plynu mohl být nedostatek. Bralo se za samozřejmost, že obojího je a bude dost. Jak se často poněkud výsměšně říká, elektřina je zkrátka v zásuvce a plyn ve sporáku. Jenže nyní už několik měsíců víme, že brzo už být nemusí. Jsme vyzýváni k šetření s energiemi. Horečně se plní plynové zásobníky. Čteme v médiích o jednáních s Katarem, o výstavbě LNG terminálu na německé Rujáně. Ten se staví i přes odpor místních obyvatel a ekologů. Sousloví zemní plyn bylo nepochybně v posledních měsících v českých médiích jedno z nejskloňovanějších.

Elektřiny máme zatím stále dost. Dokonce můžeme vyvážet sousedům, kteří té svojí dost nemají, hlavně Rakušanům a Němcům. Jenže ve vzduchu stále visí plány na uzavírání uhelných elektráren. A pokud zatím nebudou naplněny, protože náhrada je v nedohlednu, tak je zde Damoklův meč v podobě hrozící nerentability. Uhelné elektrárny se nejspíš již za dva či tři roky přestanou vyplácet provozovat. Podnikat se ztrátou je logický nesmysl. Náhrada ovšem v té době s jistotou nebude žádná. Proto bude muset zasáhnout stát. Vládu nejspíš čekají složité debaty s Bruselem, ale příklad Němců či Poláků ukazuje, že všechno jde, když se chce. Nebo spíš, když je to nutné. A Nutné to určitě je, protože dovážet elektřinu nebude zejména v zimě odkud. A stačí si v médiích přečíst, jaký chaos nadělal byť krátký blackout v Brazílii.

Ale zpátky k českému energetickému zpravodajství

Před pár lety jste v médiích prakticky nenarazili na to, že by se někdo zabýval cenami energií. Ty byly totiž natolik stabilní a nízké, že nepředstavovaly téma. A tak se řešili spíše energošmejdi, solární baroni na straně jedné a nutnost rozvoje OZE na straně druhé. Mnoho slov bylo napsáno o tom, jak je uhelnou elektroenergetiku a hlavně teplárenství nutné rychle transformovat na „ekologický a levný zemní plyn“, který měl pocházet samozřejmě z Ruska. Dnes již víme, nebo alespoň tušíme, kolik byli Rusové do této kampaně ochotni investovat. A nejen u nás, ale zejména v Německu a Rakousku našli spoustu ochotných pomocníků.

Nyní je ale všechno jinak. Ceny energií se staly zásadním tématem nejen mediálních výstupů, ale i debat v hospodách a kancelářích. Můžeme téměř online sledovat úpornou snahu například měst, krajů či různých státních institucí nakoupit levnější energie. Jejich počínání začíná připomínat burzovní spekulanty. Je to ale logický důsledek toho, že ceny vyletěly do takových výšin, že se z naprosto nezajímavé položky rozpočtu staly položkou zásadní. Úplně stejné je to pochopitelně u soukromých firem a domácností. Média o tom informují téměř denně.

O čem se však naopak píše málo, je kontext a příčiny

Coby hlavní příčina ohrožení energetické bezpečnosti a vysokých cen je často jak politiky, tak novináři uváděna ruská agrese na Ukrajině a související aspekty. Odborníci ale upozorňují, že to je dezinformace. Válka totiž průšvih jen eskalovala a obnažila. Opravdovou příčinou je totiž dlouhodobé oslabování Evropy v oblasti stabilní výroby elektřiny a zvyšující se závislost na dovozu surovin i obnovitelných zdrojích. Toto téma je však poněkud tabu, protože nabourává zelené dekarbonizační nadšení.

Stejně tak se v médiích velmi málo mluví v globálním kontextu. Ten je přitom naprosto klíčový jak z ekonomického, tak ekologického pohledu. Když slyšíme některé politiky či aktivisty říkat, že je nutné kvůli hrozící změně klimatu zavřít české uhelné elektrárny, je to naprosto směšné při pohledu do Číny, Indie a dalších zemí na jiných kontinentech. Za pouhé dva roky, loňský a letošní, například Čína spustí nové uhelné elektrárny se zhruba desetinásobným výkonem, než mají všechny české uhelné elektrárny dohromady. V souvislosti s tím se zvyšuje pochopitelně i objem těžby uhlí a to v množství, oproti němuž je česká těžba směšnou kapičkou v moři.