Hledá se čtvrtý prezident

Havel, Klaus, Zeman. Kdo bude čtvrtým v řadě? Netuším. A kdo by čtvrtým v řadě měl být? To už trochu představu mám. Odvíjí se od toho, jaké pravomoci má prezident v našem ústavním systému a jaké má postavení ve společnosti.

Hlavními pravomocemi prezidenta jsou navrhování soudců Ústavního soudu ČR (a jmenování soudců Nejvyššího i Nejvyššího správního soudu), jmenování členů Bankovní rady ČNB, jmenování velvyslanců ČR v zahraničí a prezident také zastává roli vrchního velitele ozbrojených sil.

Vidět rozdíl mezi přirozeným právem a právním pozitivismem

Pokud jde o nominování soudců Ústavního soudu, přál bych si, aby prezident jmenoval právníky, kteří jsou si vědomi rozdílu mezi přirozeným právem a právním pozitivismem, a stojí na pozici přirozeného práva. Takže když jim dá prezident otázku „Co/kdo je zdrojem práva, spravedlnosti?“ a oni odpoví „…lid, vůle lidu, demokratická většina, parlament či státní moc obecně“, pak se již nemusí dále obtěžovat, neboť prezident je vyloučí z okruhu možných nominantů. Když však odpoví „…Bůh nebo lidská přirozenost nebo vnitřní důstojnost každého člověka, a státní moc, parlament, takto rozumem a svědomím poznané právo a spravedlnost kodifikují a vynucují“, pak mohou postoupit dále, do Senátu, ke schválení.

Prezident by měl jmenovat členy Bankovní rady ČNB, kteří budou provádět monetární politiku, ehm, konzervativní. Tedy dbát na stabilitu měny a nepodlehnout případným tlakům případné populistické vlády, aby měnovou politiku rozvolnili, vrhli do ekonomiky peníze a způsobili tak inflaci. Je nutno říci, že doposud si ČNB svou nezávislost na vládách střežila a uhájila, takže funguje, jak zamýšlel ústavodárce. Není to nutné, ale taky by neškodilo, kdyby členové Bankovní rady měli ve svých kancelářích vyvěšené obrázky Hugo Cháveze, R. T. Erdogana, Alexandrie Ocasio-Cortez či jiných inflátorů a v rámci své relaxace se do nich strefovali šipkami či plastikovými kuličkami z pistolek.

Ohledně zahraniční politiky čeká čtvrtého prezidenta důležitá práce. Prezident třetí se totiž nebezpečně odklonil od tradiční československé a české polistopadové prozápadní orientace až příliš blízko k čínským a ruským vodám.

Naštěstí naše vlády i Parlament pozici držely. Nový prezident však bude muset prozápadní kurz Hradu obnovit; aby Hrad zastával pozici, která jasně dává najevo, kdo jsou naši přátelé a kdo nejsou: našimi přáteli jsou země NATO, EU a Izrael (v tomto posledním je třetího prezidenta nutno ocenit); ale Čína a Rusko našimi přáteli nejsou.

Vrátit úřadu důstojnost

Tolik základní ústavní funkce a nyní k postavení prezidenta ve společnosti. Z titulu své funkce se osoba prezidenta, ať už jí je kdokoli, těší ve veřejnosti automatické vážnosti a je vnímána jako morální autorita. V pohledu na svého prezidenta jsou Češi hluboce monarchistickým národem. Částečně tomu napomáhá i sídlo prezidenta, Hrad na kopci nad řekou (což má Praha společné s Bratislavou, Budapeští, Krakovem i Lublaní; ale kupodivu ne s imperiální metropolí Vídní, v níž Hofburg i Schönbrunn jsou v rovině), ale i tradice, kterou založil Masaryk: jízda na koni, polovojenská „uniforma“, nechat se oslovovat jako „tatíček“, atd. Takže kvůli svému postavení by prezident měl být především d ů s t o j n ý. Tady bude muset čtvrtý prezident po tom třetím taky něco napravovat.

Tyto čtyři kvalifikace by měli pro přijatelného prezidenta stačit. Ale dovolím si zmínit ještě i pátou, která není nutná, ale určitě by byla nápomocná. Podle naší ústavy může člověk sloužit dvě pětiletá volební období po sobě. Přitom u našich dosavadních prezidentů Havla, Klause a Zemana byla jejich druhá období o poznání horší a slabší než to první. Zároveň Havel, Klaus i Zeman, každý svým způsobem, byli tři dominantní politické postavy polistopadového vývoje. Žádná čtvrtá nebyla – a ani ji nepotřebujeme. Proto by bylo potěšující, kdyby příští, čtvrtý/čtvrtá prezident/ka ještě jako kandidát/ka na tuto funkci veřejně oznámil/a – a pak to taky splnil/a –, že bude kandidovat jen na jedno prezidentské období a za pět let již o znovuzvolení usilovat nebude; nechá občany, ať si zvolí někoho jiného, dalšího, pátého.

Odvaha kandidovat na jedno období

Tímto stanovením si limitu sobě samé/mu by v určité perspektivě své tři předchůdce překonal/a. A kdo ví, kdy by se jeho či její nástupce, prezident pátý, ukázal být nehodným, mohl/a by za deset let od svého zvolení a za pět let od odchodu z funkce vyslyšet hlas lidu, nostalgicky vzpomínajícího na jeho či její slušné, důstojné a kompetentní působení v roli prezidenta, a kandidovat opět.

Takže jemu – nebo jí – přeji tu sílu oznámit, že hodlá kandidovat jen na jedno volební období a neusilovat o znovuzvolení. Máme mít vládu zákonů a institucí, nikoli kdejakého namyšleného ješity.