Jak Marx s Mohamedem dobývají Ameriku 3.

Letecký sebevražedný útok islámských teroristů na newyorská „dvojčata“ 11. září 2001, při němž zahynuly téměř 3 tisíce lidí, vyprovokoval Ameriku ke třem pozoruhodným jevům. Jedním byl nástup protináboženského hnutí, které si říkalo New Atheism. Jeho hlavními tahouny byli biolog Richard Dawkins, televizní moderátor Bill Maher a novinář Christopher Hitchens. S hesly jako:

• „Náboženství musí zahynout, aby lidstvo mohlo žít.“ (Maher)
• „Náboženské víry jsou iracionální, debilní a superdebilní.“ (Dawkins).
• „Náboženství je všeotravující jed.“ (Hitchens)

Jejich knihy The God Delusion (Dawking) a God Is Not Great (Hitchens) a TV program Religulous (Maher) se staly okamžitými bestsellery.

Konstruktivní na „novém ateismu“ bylo poznání, že islámský terorismus je inspirován islámským náboženstvím. Nešťastné bylo vhození všech náboženství do jednoho pytle s islámem.

Křesťanství a kapitalismus

Nového ateismu těchto a dalších respektovaných osobností využila intelektuální levice jako zbraně – ne k obraně před fanatickým islámem (jak by se logicky mohlo očekávat), nýbrž k útoku na křesťanství jako ideovou bázi nenáviděného kapitalistického západu a bělošské nadřazenosti.

Druhým jevem byla pomalu se rodící fascinace islámem, omlouvání islámu jako „náboženství míru s jen nepatrnou menšinou radikálů nemajících s opravdovým islámem nic společného“. I sebenesmělejší upozorňování na jakýkoli agresivní čin jakéhokoli muslima se klasifikovalo jako předsudek a nenávist k islámu jako náboženství. I když se prakticky žádné odvetné útoky na muslimy nekonaly, po každém islámském teroristickém činu se ozývaly stížnosti na údajně sílící islamofobii a výzvy k jejich potlačení nebo trestání.

Zatímco všechny protináboženské útoky ateistické levice mířily na reakční a rasistické křesťanství, islám si u ní získával auru pokrokového, rasově tolerantního, jen ty hnusné bělochy stejně nenávidícího spojence. Ve spolupráci s marxifikovanými pedagogy začala do státních škol prosakovat propagace islámu a populárněly náboženské konverze na islám.

Tak se boj liberální levice proti všem náboženstvím coby totalitním ideologiím proměnil ve spojenectví s náboženstvím nejtotalitnějším. Toto spojenectví dosáhlo absurdity podporou islámu od všech těch pokrokových hnutí zastřešených duhovou vlajkou a zkratkou LGBT+, jehož samotná existence je ve většině islámských zemí trestná, v některých smrtelně.

Možná k tomu přijetí islámu ateisty bezděky a s opačným úmyslem přispěl historik náboženství Peter Hammond svou knihou Slavery, Terrorism and Islam, v níž z islámských dějin vyrozuměl toto:

„Islám není náboženství a dokonce ani kult. Ve své plné formě je to kompletní, totální 100% systém života, s komponenty náboženskými, právními, politickými, ekonomickými, sociálními a vojenskými. Ten komponent náboženský je jen plnovous na těch všech ostatních.“

Kompletní totální systém života. Konečně skvělá a jasná náhražka za poražený komunismus, v níž se mohou uvelebit lidé, kteří po totálním systému života touží, protože svoboda jim připadá příliš namáhavá.

Nenáviděná Amerika

Tím třetím jevem byla „válka proti teroru“, kterou vyhlásila pravicová vláda prezidenta Bushe. Pozoruhodné na ní bylo to, že ani ona si netroufla vyslovit skutečnost, že na západní civilizaci neútočí nějaký vágně abstraktní „teror“, nýbrž velmi konkrétní a k novému agresivnímu sebevědomí probuzený islámský svět. A tak zatímco se donkichotsky válčilo proti teroru, islám sílil. A s ním jeho pátá kolona domácí levice a početně narůstající islámské imigrace.

Válka proti teroru byla jedna z prvních zahraničně politických akcí, kterou Barack Obama zrušil. S pozoruhodnými výsledky. Odchodem americké armády z Iráku přenechal moc bývalým – Bushovou vládou odstraněným a nevyužitým – Sadámovým generálům. Ti se promptně spojili s protiasádovskou opozicí v Sýrii a vytvořili teroristický „Islámský stát“. V Egyptě pomohl nastolit teroristickou vládu Muslimského bratrstva, před níž pak svou zemi zachraňoval vojenským převratem generál al-Sisí, jemuž Obama ihned zastavil finanční pomoc.

Pod pokrokovou maskou lidového osvobozenectví se Obama pustil do svrhávání diktátorů a jejich nahrazování teroristickými radikály ve svobodných volbách, jež vyhrávali díky neexistenci dostatečně početných demokratů. Během několika let proměnil islámský svět v chaos a sud střelného prachu. A zněkolikanásobil tak nenávist k Americe, ve světě i doma.

Do konce svého druhého prezidentství svůj národ „fundamentálně transformoval“ ve dvě nesmiřitelně entity: Američané a Antiameričané. A jak po něm natvrdo zjistí překvapivě a téměř nepochopitelným nedopatřením zvolený Donald Trump, ti Antiameričané mezitím stačili ovládnout nejen Demokratickou stranu, ale i zdrcující většinu byrokratických institucí tvořících onen „podpovrchový stát“, téměř všechna média, velkou část školství, kultury a zábavního průmyslu.

Zbývá mu jen ta mírně nadpoloviční většina neosvícených lidových dezolátů (deplorables, slovy Clintonové), bláhově ještě věřících ve „velikost“ Ameriky. Trumpovo prezidentství tak bude nepřetržitou obranou před jejich útoky. A bude i zázrakem, že se mu v něm podaří vytvořit cokoli, tím méně gigantické úspěchy, jakými budou „Abrahámovské“ mírové dohody Izraele s třemi arabskými státy, nebo po dlouhé době jediné prezidentství bez války.

Pokračování příště