Je nenávist znakem správného občana?

Vnímala jsem to i v roce 1989, když jsem na náměstí v Žilině viděla zpívat hymnu s rukou na srdci i lidi, kteří ještě před pár dny bouřili proti studentům a proti rozvracení socialistické republiky.

Někdy je hněv davu postaven na oprávněné rozzlobenosti a je vyvrcholením dlouhé cesty. Pravda většinou roste pomalu a z menšiny a holt to trvá. Někdy ale dav jen následuje špatné emoce, které v nich vyvolávají manipulátoři. A je jen na nás to rozeznávat. Je-li hnutí a pnutí davu postaveno na nenávisti, je to VŽDY špatně. Tady není co řešit a zkoumat. Zvláště, je-li ta nenávist nasměrovaná na někoho, kdo vlastní jaderné zbraně…

Manipulátoři na tom pracovali dlouho, aby nenávist k Rusku prostoupila veřejný prostor zcela nekompromisně. Vzpomeňme na všechny ty americké filmy, kdy zápornou postavou je vždy Rusák nebo aspoň někdo z Východu. Na Rusech a Rusku jsme si vždy dokazovali, jak jsme lepší a šikovnější, taky se Rusové svezli s komunismem a stali se symbolem totality. Věci se ale mění, i Rusko prošlo nějakým vývojem a stejně jako Němci dnes nedostávají “na prdel” za druhou světovou, neměli by ani Rusové dostávat “na zadek” za komunismus.

Je to tak kontraproduktivní! Nic se tím nedá získat, jen ztratit. Smutné ale je, že většina lidí už nedokáže fungovat v jiném režimu. Zaměňují svou nenávist s oprávněným a jediným možným politickým postojem. Když odmítáte kohokoliv nenávidět, považují vás za slabocha nebo dokonce agenta cizí mocnosti. A vůbec jim nedochází, že jsou jen manipulováni přes emoce, které vypínají mozek.

Copak není ta halasná nenávist k Rusům a ke všemu ruskému jen prachsprostou kolektivní vinou? Copak jsme zapomněli, kde ty kolektivní viny končí? Když odmítnete nenávist jako politický program, okamžitě vás to vyčlení ze společnosti. Pochybovat není možné. Ale právě ty pochybnosti, které mě nutí zkoumat chování davu, vás dovedou k informacím, k faktům k jiným kontextům. Najednou vidíte, jak je zahraniční politika České republiky trapná a směšná a především nebezpečná. Najednou vidíte, že jen díky uvážlivosti vedení Ruska nenastal nějaký děsivý Armageddon. Jak dlouho ale na to můžeme spoléhat? Dav ale nic takového nevidí, šturmuje k útoku. Mimo jiné i proto, že informace o skutečném stavu věcí nemá. Což je mimochodem velké pochybení médií.

Řekněme si otevřeně, bez velké spoluúčasti médií na vyvolávání nenávisti by se dav tak dlouho nedržel té zlé emoce. Dav má jednu vlastnost – můžete ho zmanipulovat a ovládnout na nějakou dobu, ale ne na pořád. Akorát ta “nějaká doba” může klidně trvat několik desítek let. Pokud se spojenci ve lži stanou i veřejná a mainstreamová média. A to jsou. Takže se můžeme jen modlit, aby na straně Ruska bylo víc rozumu jak na straně Západu. Ale jak převáží nenávist i na jejich straně, bude to konečná…