Jedna věc, kterou nelze přerozdělit




Zastánci vysokého přerozdělování v ekonomice si neuvědomují, že s jistotou lze přerozdělit pouze již vytvořené bohatství. Bohatství v budoucnu je daleko složitější problém. Mnohdy přerozdělit nelze, protože nevznikne. K jeho vzniku je třeba vytvářet podmínky a dobře zalévat.

Prvním mylným předpokladem zastánců vyššího přerozdělování je domněnka, že chudoba vzniká tak, že si někdo přivlastní více, a proto na druhého zbyde méně. Domnívají se, že odstraní-li se tato nespravedlnost, vznikne lepší společnost. Opakování tohoto experimentu v extrémní variantě prokázalo, že tomu tak není a že bohatství musí někdo vytvořit.

Když Sovětský svaz zabavil bohatství ruských kulaků, následoval hladomor, který v obilnici Evropy, na Ukrajině, způsobil ve třicátých letech smrt milionů lidí. Přičtou-li se oběti v Povolží a v Kazachstánu, pohybuje se výsledné číslo mezi 6 až 8 miliony osob. Budoucí úrodu nešlo zabavit, protože lidé, z jejichž práce vznikala, ji nevyprodukovali. Spočítali si totiž, že výsledky jejich práce budou přerozděleny. O osmdesát let později přinesl identický experiment ve Venezuele stejné výsledky.

Každý má talent na něco

Druhým mylným předpokladem je, že tvořivá lidská mysl má nulovou hodnotu. Pánbůh nadělil každému dle svého uvážení a každý má talent na něco. Ti, kteří mají schopnost a odvahu přicházet v ekonomice s něčím novým, vdechují surovým výrobním vstupům hodnotu. Přesvědčení, že tomu tak není, že stačí peníze, soustruhy a pracovité ruce, může mít pro společnost fatální následky. Následky jsou o to horší, pokud si společnost neuvědomí, že průmyslová výroba není vázána na konkrétní místo. Když stát rolníkovi přerozdělí úrodu, je rolník stále svázán s půdou, na které hospodaří. Věci se však dají vyrábět kdekoli.

Díky takovému nesprávnému předpokladu vzlétl první vrtulník v Americe, a ne v Rusku.

První vrtulník mohl vzlétnout v Rusku

Igor Sikorskij se narodil v Kyjevě v roce 1889. První úspěchy slavil s dvojplošníkem S-2. Jeho šestá verze dostala v roce 1912 na moskevské letecké přehlídce nejvyšší ocenění. Firma Sikorsky, kterou Igor založil a která sídlila v Kyjevě, byla komerčně velmi úspěšná a během první světové války dodávala ruské vládě válečné letouny.

Bolševická revoluce veškeré další plány zhatila. Igor Sikorskij byl donucen uprchnout ze země, neboť mu nová vláda vyhrožovala zastřelením. V roce 1919 dorazil do New Yorku, kde začínal jako učitel. O čtyři roky později založil Sikorski Manufacturing Company. Nová firma se chytla tím, že začala vyrábět jedny z prvních dvoumotorových letadel v USA. V roce 1929 přinesl Igor Sikorskij na patentový úřad úvodní vynález z řady dalších, které vedly k první sériově vyráběné helikoptéře R-4 v roce 1942.

Lidé nejsou figurky

Má nějaký význam zabývat se tím, co se nepovedlo soudruhům v Sovětském svazu? Možná ne, ale ilustruje to velmi dobře další z mylných domněnek při úvahách o vyšší míře přerozdělení. Přesvědčení, že lidé nebudou reagovat na změněné podmínky. Nebo že bohatství bude vznikat dále v neztenčeném množství, aby mohlo být přerozděleno.

Bolševici měli absolutní moc nad vším, všemi lidmi a zdroji. Přesto nebyli schopni zabránit hladomoru, protože ti, kteří byli schopni potraviny vyprodukovat, změnili svoje chování pod vlivem nových podmínek nastolených bolševiky. Absolutní moc byla k ničemu.

Totalitní režimy mají v případě přerozdělování relativně lehkou práci. Ze dne na den zabaví. V demokratických režimech je to výrazně složitější. Lidé mají čas se na novou situaci připravit. O to více platí, že je vysoce pravděpodobné, že lidé na nové podmínky budou nějakým způsobem reagovat. Lidé nejsou šachové figurky, které je možné libovolně posouvat po šachovnici. Proto vyšší míra přerozdělování nemusí nutně přinést očekávané výsledky, když absolutní víra v blahodárný efekt státního rozhodování zabránila se ptát, zda některý z použitých předpokladů není chybný.

Je lepší rybu chytit než dostat

Argumentace proti vyšší míře přerozdělování je neskonale obtížná. Lze totiž velmi přesně spočítat, co se přerozdělí a kolik kdo dostane navíc. Ale nikdo neví a přesně nikdy vědět nebude, kolik bohatství nevznikne, protože pro to nebyly podmínky.

Všichni slyšeli rčení, že je lépe naučit chudého chytat ryby, než mu rybu dát. Znalost je totiž jediná věc, kterou lze přerozdělovat bez toho, aniž by se množství vlastněné původním majitelem snížilo. Místo výuky chytání se však zdá, že společnost podléhá iluzi, že bohatství se bude tvořit stále i bez zalévání. Proto se posouvá k myšlence, že k rybě je nutné přidat hranolky. A není překvapena, když se po ní chce ještě kečup.

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (2 hodnocení, průměr: 5,00 z 5)


>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

  • Číslo účtu: 2501976369 / 2010
  • BTC: 3ECjS5WDWwyjMtHU4ZJjMesEtmJ7eMz69N
  • ETH: 0x67B32F7DD7d084b83a28B59F3EBD2B6b2f837337

VYBRÁNO TENTO MĚSÍC: 2 500 Kč

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*