Karel Marx udělal ve svých dedukcích chybu

Marx při svých analýzách zcela opomíjí přidanou hodnotu majitele výrobních prostředků, kapitalisty. Proces výroby pro něj začíná tím, že člověk , dělník, vezme do ruky prkno a na nějakém stroji z něj svoji prací vyrobí stůl. Za svoji práci dostane odměnu, která je nižší než hodnota stolu. Rozdíl mezi náklady na jeho odměnu a hodnotou stolu je zisk, který si přivlastní kapitalista. Podle Marxe a jeho následovníků neprávem.

Chybou této analýzy je tvrzení, že výrobní proces začíná prknem zasunutým do hoblovačky. Thomas Sowell nazval takové opomenutí „mylným předpokladem o důležitosti fyzické hmoty”. Aby něco mělo hodnotu, nemusí to nutně být pouze věc, které se lze dotknout. Někdo musel dávno před tím, než odletěla první hoblina, učinit řadu těžkých rozhodnutí. Jak bude ten stůl vypadat. Z jakého dřeva se bude dělat. Na jakých strojích. Jak se to bude financovat. A milion dalších rozhodnutí, které musí udělat každý, kdo chce cokoli vyrábět nebo nabízet nějakou službu.

Podle Marxovy teorie mají tato rozhodnutí a úsilí či rizika, která je provází, nulovou hodnotu. Pokud si ten, který je učinil, činí nárok na nějakou odměnu, v jeho případě zisk, okrádá člověka, jež stůl vyrobil, o Marxovu známou nadhodnotu.

Příběh Walta Disneye

Thomas Sowell uvádí jako důkaz svého tvrzení příběh Walta Disneye, zakladatele zábavního imperia Disney.

První postavičkou z dílny Walta Disneye, která dobyla Ameriku, byl králík Oswald. Stal se nesmírně populární, protože byl úplně jiný, než na co byli Američané dosud zvyklí u kreslených postav. Dokázal se zamilovat, bojoval proti bídákům a mnohokrát unikl jisté smrti. Walt Disney ho vytvořil v roce 1927 poté, co se přestěhoval z Kansasu do Hollywoodu.

O rok později odjel Walt Disney do New Yorku, aby dojednal se svým distribučním partnerem prodloužení smlouvy na králíka Oswalda. Vzhledem k jeho obrovskému úspěchu chtěl také požádat o větší podíl na zisku.

Jaké bylo jeho překvapení, když mu distributor oznámil, že nejenže nedostane přidáno, ale že se smlouva ruší. Stroze mu řekl, že má za zády silného finančního partnera, Universal Pictures, a že se jim podařilo přesvědčit většinu jeho zaměstnaců, aby přešli do nové firmy. Aby toho nebylo málo, dorazil Walta Disneyho tím, že podle jejich původního kontraktu vlastní autorská práva na králíka Oswalda Universal Pictures.

Walt Disney měl dvě možnosti. Opustit vlastní studio a nechat se zaměstnat, nebo nechat svoji nejznámější a komerčně nejúspěšnější postavičku králíka Oswalda firmě Universal Pictures. Walt Disney se rozhodl vrátit se do svého studia a začít znovu.

Tak vznikla kreslená postava, kterou dnes všichni znají jako Mickey Mouse. Králík Oswald zmizel v propadlišti dějin až do roku 2010, kdy byla uvedena video hra, ve které znovu vystupoval.

Tvořivá mysl má hodnotu

Co to dokazuje? Že bez tvořivé mysli Walta Disneye neměly výrobní prostředky žádnou hodnotu. Firma Universal Pictures měla všechno. Papíry, tužky, barvy, většinu zaměstnanců Walta Disneye, prostě všechny výrobní prostředky a pracovní sílu. Ale bez tvořivého ducha Walta Disneye nemělo to, co vzniklo, žádnou hodnotu. Nemělo to hodnotu, protože to nikdo nechtěl. Podle Marxovy teorie byla však hodnota „nového” králíka Oswalda rovna množství práce, kterou do něj zaměstnanci Universal Pictures vložili.

Marx tento rozpor neřešil. V praxi to vyřeší nedostatek konkurence. Když nebude k dostání zábavný Mickey Mouse, lidé jsou nuceni koupit i nudného králíka Oswalda.

Statistika je důležitá

Dalším nedostatkem Marxových analýz je výběr statistického vzorku. Marx při vytváření své teorie analyzoval pouze kapitalisty, kteří nějaký zisk vytvářejí. Složitý proces vzniku něčeho, co si ostatní dobrovolně koupí za cenu, která je vyšší než náklady, ignoroval. Stejně tak jako ignoroval, že velmi často žádná hodnota nevznikne. Nebo že je dokonce záporná. Že zápornou nadhodnotu zaplatí většinou kapitalista, třeba domem, který zastavil bance.

Nějaká nadhodnota může vzniknout pouze ve složitém procesu zvaném konkurenční prostředí. F. Hayek nazval konkurenci objevným procesem. Procesem, který metodou pokus omyl zjišťuje, čemu lidé přikládají jakou hodnotu. Pokud v konkurenčním procesu firma zjistí, že ano, že lidé si ten stůl cení výše než náklady na jeho výrobu, vznikne nadhodnota. Dopředu ale není nikdy možné s jistotou zjistit, zda nadhodnota vznikne, nebo ne. „Výsledky konkurenčního procesu jsou nepředvídatelné.” Kdyby byly, stačilo by najmout skupinu expertů, aby to spočítali. Walt Disney by nebyl třeba.

Ekonomika není statická

U firem, které nadhodnotu vytvářejí, se Marx vůbec nezabývá časovým faktorem. Stůl, který se jeden den úžasně prodává, může být další měsíc propadák. Marx vychází z předpokladu, že cena je prostě vyšší než náklady, a to napořád. To je nesprávný závěr. Cena bude vyšší než náklady pouze tehdy, pokud to, co firma dělá, bude lepší než konkurence i zítra.

Důkaz, že se Marx mýlí? Kde je dnes výrobce kinofilmů Kodak? Nokia? Král walkmanů Sony?

Proto mají Marxovy závěry stejnou hodnotu jako tvrzení, že průměrný výdělek tenisty jsou miliony dolarů ročně a procento vyhraných setů 95%. Tvrzení nepochybně pravdivé, pokud si pro analýzu vybereme trio Nadal, Federer a Djokovic. Marx prostě ve své teorii popisoval hru zvanou tenis na základě analýzy pouze nejlepších tenistů.

Přesto zůstává Marxův popis tenisu nadějí lidstva. Stačí tvrzení: Věřte nám, tentokrát to již vyjde!