Kříž děsí

FRANTIŠEK SCHILDBERGER

Vedle ostatních kauz, které se v těchto dnech odehrávají na scéně našeho veřejného života, je to vlastně kauza maličká: vedení pražské Akademie výtvarných umění rozhodlo o jakémsi vyhnanství pro sochu Ukřižovaného od klasika českého sochařství Josefa Václava Myslbeka – respektive rozhodlo o přemístění tohoto velikého, svrchovaného uměleckého díla z nějaké prý hodně frekventované chodby na AVU na jiné méně frekventované místo – ale pořád prý na AVU…

Důvodem měla být ochrana Myslbekovy sochy, protože ta na svém místě (na kterém, ani se mi to nechce věřit, prý vydržela i přes celou éru komunismu) byla prý několikrát terčem útoků ze strany studentů (snad i pedagogů?) a byla poškozována…

Studenti – pardon: studentky a studenti – AVU se na sociálních sítích proti soše Ukřižovaného vymezovali: zobrazuje prý násilí, že prý je děsí – a jedna studentka napsala, že je morbidní…

Já nevím, nikde dnes člověk v umění na žádné násilí nenarazí – jenom na chodbě AVU? Neviděla studentka nikdy žádný film Jana Švankmajera, například?

Nejde o násilí, jde o to, že je to Kříž Pána Ježíše Krista. Každý Kříž křičí, volá, obviňuje: ať již jde o výrobek řemeslné dílny nebo umělecké dílo. Nacisté & komunisté proto Kříže odstraňovali, kde jen mohli: za prvé z nemocnic. Ale i z krajiny – kolik jen Křížů zmizelo z rozcestí, z polí, z návsí i z ulic měst (mohl bych uvádět příklady ze svého domovského Brna!). Ale pryč musely i Kříže ze spilek pivovarů, kde také tradičně měly své místo…

A nejde ani o to, že kříž je prý symbolem čehosi nenáboženského, že je to jaksi obecná připomínka lidského utrpení, ochoty obětovat se za druhé – jak jsem se také dočetl na sociální síti. Ne – jde o symbol výsostně náboženský, symbol víry, tak to bral i sám Josef Václav Myslbek, a právě jako takový Kříž provokuje…

Ovšem je možné si na zobrazení Ukřižování zvyknout a už je ani nevnímat – to je možná horší, než když někdo, kdo se cítí Křížem osloven, ale oslovení odmítá a Kříž poškozuje…

Ovšem Kříž pro nás věřící není jen zobrazení konce. Každý Kříž nám také připomíná Ježíšovo zmrtvýchvstání a budoucí život spolu s ním v nebi.

Takže ano, umělkyně a -ci – když nechcete po smrti přijít do nebe, nechcete. Bůh, který se za nás obětuje, abychom do nebe jít mohli – nikoho k ničemu nenutí. Ani ke slušnosti. Bůh každého nechává prožívat jeho dny v sebeklamu soběstačnosti – i v ideologii, která přichází z temnoty. Ale jednou bude muset skládat účty – právě před Křížem.

(23 votes, average: 4,83 out of 5)

Loading...