Lesk a bída západní inkvizice zvané žurnalistika




Sdílet článek:

TOMÁŠ TYL

Už několik dní mne nepřestává udivovat, jaká stavidla ryzího šaškovství dokázal rozhovor Tuckera Carlsona s Vladimirem Putinem otevřít.

Nemohu před sebou nevidět rok 2015, kdy dělal ne nepodobný rozhovor Michal Kubal z ČT s Bašárem Asadem v Sýrii. Kubal je pravověrný mainstreamový žurnalista, ale i přesto to tehdy schytal ze všech stran: Proč nebyl k Asadovi tvrdší, proč mu nedával ostřejší otázky, proč ho nechal tak moc mluvit, proč ho nepřerušil, když podle nás (a my máme vždycky pravdu) lhal nebo neříkal celou pravdu a celkově – proč Asad neříkal, co chceme slyšet my a když to neříkal, tak proč s ním dělal Kubal rozhovor?!

U Carlsona je to jak přes kopírák – v podstatě to vypadá, že když děláte rozhovor s někým, koho tzv. „kolektivní Západ“ nemá rád, je vaší povinností mu podat ruku, u toho jej kopnout do rozkroku, ruku mu zkroutit za zády, pak ho natáhnout na skřipec a „on už nám poví, co budeme chtít“.

Kdo by kdy tušil, že podle našich novinářů 21. století bude představa ideálního rozhovoru „s diktátorem“ vypadat jako Tereziánský návod z 18. století k provádění práva útrpného?

Až se člověk zamýšlí, zda se někteří lidé, kteří o sobě tvrdí, že jsou novináři či žurnalisté, neminuli povoláním… Možná by se jako inkvizitoři uplatnili lépe. A jistě by jim to i neméně šmakovalo.

Ještě legračnější jsou vývojová stádia reakcí těch, kterým se rozhovor s Putinem nelíbí.

  1. Jak to, že Putin dává rozhovor Carlsonovi, když my jej o rozhovor žádáme už celé měsíce a on s nikým nechce mluvit?! („…zpravodaj BBC v Rusku Steve Rosenberg uvedl, že stanice v posledních 18 měsících podala Kremlu několik žádostí. „Vždy jsme dostali odpověď ‚ne‘,“ napsal Rosenberg. Citace z textu.
  2. Putin řekl to, co jsme věděli, že řekne, takže rozhovor byl zbytečný.
  3. Protože jsme neslyšeli to, co jsme chtěli slyšet, rozhovor vůbec neměl vzniknout.

Asi nepřekvapí zuřivé rozbory Alexe Švamberka na Novinkách, které vyčítají Putinovi ne, co řekl, ale paradoxně to, co neřekl. Švamberk se pohoršuje nad tím, že Putin uvedl, že Polsko spolupracovalo s nacistickým Německem a neuvedl, že tak učinil i Sovětský svaz podpisem Molotov-Ribbentrop. No, to nepochybně – ale stačí si do Googlu zadat „smlouva německo pilsudski“ a vypadne vám text „Šestadvacátého ledna 1934 byl podepsán pakt o neútočení mezi Německem a Polskem. Jeho součástí byl závazek na mezinárodní úrovni jednat bilaterálně či deset let klidu zbraní. Důležité bylo i uznání polských hranic, určených Versailleskou mírovou smlouvou, či konec celních válek mezi oběma státy.“ – aneb Německo-polský pakt o neútočení zde.

Ano, Putin neřekl celou pravdu, ale to přece neříká ani naše strana. Už athénský dramatik Aischylos víc než 500 let před naším letopočtem napsal „První obětí každé války je pravda.“ Okolnosti vypovězení této smlouvy jsou dobře známy – šlo právě o Československo, kdy nám v rámci výsledků Mnichovské konference Poláci zabrali Těšínsko.

Škoda, že naše předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová – Adamová neumí pracovat ani s Googlem a veřejně se ztrapňuje, když tvrdí, že spolupráce Polska s nacistickým Německem je „alternativní historickou realitou“. No, ona je to prostě pravda. A že to neví předsedkyně Sněmovny – to je více než smutné.

Na své nové dno si však sáhl například letitý redaktor ČT Miroslav Karas, který na otázku iDnes: „Interview Tuckera Carlsona s Vladimirem Putinem zhlédlo jen během prvních pár hodin na síti X přes 100 milionů lidí. Co na něj říkáte?“ zcela otevřeně odpověděl: „Působilo to na mě jako rozhovor, který provedl člověk, který se vzdaluje od novinařiny a který ze sebe udělal jen užitečného idiota. Zazněla jen prázdná slova, respektive Putinova tvrzení, jež jsme už všichni mnohokrát slyšeli, a celkově to byl nekvalitní rozhovor, ke kterému vůbec nemělo dojít.“ (Citace z textu).

Zkrátka, když se Vám nelíbí odpovědi, vůbec se nemáte ptát!

Myslím, že tím Miroslav Karas jako hlas celého mainstreamu povýšil na novou úroveň rčení „Bav se s volem o sobotě, když jde v pátek na porážku“. Možná by bylo lepší, kdyby si ty odpovědi psali rovnou sami „novináři“, ne?

Deník TO

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (70 votes, average: 3,06 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

5 Comments

  1. Aťsi prskají. Sranda je, že oni tu roky budují mediální obraz krvežíznivého Ruska – a jediný rozhovor ho rozbourá jako domek z karet. Bodejť by neprskali!

    • Není divu, není divu. Takový práce! Toho intelektuálního vypětí – a všechno v kélu.

  2. V lednu 1939 Józef Beck, velký obdivovatel Německa a německého národního socialismu nabízel Adolfu Hitlerovi při návštěvě Říše vojenskou pomoc při dobývání Sovětského svazu. Chtěl za to po Hitlerovi jen “málo”; část Běloruska, Ukrajiny a přístup k Černému moři. Byl tehdy, ke svému překvapení, Vůdcem odmítnut. Hlupák nepochopil, že Němci mají s Polskem úplně jiné plány. Později, při neúspěšném několikaměsíčním jednání o spojenecké smlouvě proti Německu, které vyvrcholilo příjezdem britsko-francouzské delegace 10. srpna do Moskvy (admirál Reginald Drax) a vinou Britů a Francouzů zkrachovalo 19. srpna, bylo Polsko zemí, která tuto smlouvu pomohla torpédovat. Shodou okolností se Draxovo ostudné memorandum dostalo na Stalinův stůl 20. srpna, jen pár hodin před dopisem Adolfa Hitlera…

    P.S. Komedií byl už příjezd delegace do Ruska, jejím nekompetentnost pak byla urážkou Sovětů. Jediné na co se západní historici dodnes zmůžou, pokud vůbec tuto epizodu přiznají, je blábolení o tom, že kdyby “západ” věděl o Hitlerově dopisu (přišel až den po krachu jednání), určitě by se víc snažil!

    • Díky za exkurs. Vidíte, o tom jsem například nikdy neslyšela. Kechlibar zpracovává takové zapomenuté příběhy – není to žádná historická práce, spíš vyprávěnky, ale právě ty jsou stravitelnější a přečte si je víc lidí. Nechcete mu to přihrát?

  3. Pane Tyl, krásně jste to rezebral. Dnes už nějaká opravdová žurnalistika neexistuje. Jsou to spíš pisálkové, kteří musí neustále slnit prst a hlídat odkud vítr vane, aby jako správné korouhvičky rychle nabrali správný kurs.Třeba Karas se mi ještě před léty docela líbil, měl zajímavé postřehy, ale dneska je to jen onuce, která plká a píše podle notiček, které dostane. Kubal, to je úplně jasné, ten patří do v uvozovkách, zdravého jádra ČT.Švamberk, to je v bleděmodrém to samé. No a Pekarová, tak žádné komentáře potřeba nejsou. Vše co vypustí z huby jsou absolutní bláboly. Tahle blbka je ve svém neotřesitelném sebevědomí tak pitomá, že si ani neprostuduje téma o kterém mluví a plácá od boku, co jí slina na jazyk přinese.Bohužel takových exotů jako je tahle nevzdělaná nána je mnohem víc .

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*