Lidem už to začíná docházet …

• V Německu mají za sebou rušný týden. V pondělí na celý den ochromila hlavní město Berlín stávka zemědělců, od středy až do pátečního večera se kvůli stávce strojvedoucích téměř zastavila železniční doprava. Zemědělci se chystají protestovat až do zítřka, kdy se v Berlíně uskuteční velká demonstrace. Zatímco strojvedoucí stávkovali za vyšší mzdy a kratší pracovní dobu, farmářům se nelíbí hlavně zrušení daňového zvýhodnění nafty pro zemědělské stroje. Když připočteme sebevražedný charakter zelené tranzice s názvem Energiewende, co to může pro už takhle chřadnoucí německou ekonomiku znamenat?

Víte, tohle je velmi vratký terén. Na jednu stranu je jasné, že tyto protesty jsou důsledkem chřadnutí německé ekonomiky v důsledku ESG ideologie, do které patří Green Deal, woke agenda, cancel culture, a tak dál a dál. Lidé chudnou, klesá jim životní úroveň, společnost se polarizuje, znovu se rozděluje na my – oni, v jistém děsivém smyslu to začíná připomínat předválečné období, kdy se společnost začala dělit na Židy a ty „ostatní“. Tato všeobecná frustrace plynoucí z rozkladu tradičních kotev a hodnot se projevuje mnohými výbuchy násilí, od střelby pomatených jedinců, až po chudnutí zemědělců, kteří se naprosto logicky rozzuří a jdou se bránit.

Na druhou stranu je třeba vnímat situaci pragmaticky. Nesmíme podlehnout přístupu, obrazně řečeno, že „nepřítel mého nepřítele je mým přítelem“. V tomto kontextu nesmíme podlehnout dojmu, že když někdo protestuje proti výplodům ESG, má automaticky správné požadavky. Ďábel je schovaný v tom, že strojvůdci i zemědělci napadají ESG agendu zleva. Neboli když to řeknu obrazně, jako kdyby řadové komunisty kdysi kritizovali trockisté nebo Rudí Khmérové, že jsou málo levicoví.

Jinými slovy, je v pořádku a správné, že se zemědělci brání své likvidaci. Nejsou ale správné požadavky, které zvolili. Když to převedu na něco, co my známe a je nám blízké: Když nedávno protestovali lékaři proti vysokému počtu bídně placených přesčasů, měli sympatie veřejnosti, jenomže pak to úplně zazdili – promiňte mi to slovo – idiotským a levičáckým požadavkem na výsluhovou penzi… Takže nesmyslné požadavky dovedou zničit i na počátku spravedlivé rozhořčení.

• Zaujmout ve světle toho k protestům v Německu ať už odmítající, či sympatizující postoj, tedy ani nejde?

Právě proto mám z německých protestů ambivalentní pocity. Na jedné straně je dobře, že Němci konečně začali protestoval proti ničení své ekonomiky. Na druhou stranu mě děsí, co požadují – protože naplnění jejich požadavků by ekonomiku poničilo ještě více. Ale tomu oni nerozumějí, jsou ekonomicky dezorientovaní, takže jen vědí, že něco je špatně, ale neumí najít ten správný recept.

Ptal jste se, k čemu to může vést. A to je právě to; řekla jsem, že Němci vědí, že něco je špatně, ale neumí najít ten správný recept. Bojím se, aby se nenašel nějaký populista typu Hitler, který jim ten údajný „recept“ dá. Něco typu: Bijme dezoláty. A podobně. Zkrátka hloupé pseudořešení, které se bude líbit zfanatizovanému davu. Přitom řešení je jediné – transformace celé ekonomiky zpět ke kapitalismu a k volnému trhu.

• V Polsku se ve čtvrtek v centru Varšavy sešlo na demonstraci svolané opoziční stranou Právo a spravedlnost (PiS) kolem sta tisíc lidí, na Slovensku pokračovaly protivládní demonstrace s dvacetitisícovou účastí v Bratislavě. K tomu zmíněné stávky v Německu. Čemu vděčíme za to, že obklopeno těmito zeměmi působí Česko jako oáza klidu?

No, nezdá se mi, že bychom byli taková oáza klidu. Vzpomeňte na demonstrace, které se odehrávaly v loňském roce. Jen tedy nejsme časově zharmonizovaní s okolím. Ale lidé se probouzejí z iluze po celé Evropě. A nejen v Evropě. Vzpomeňte na protesty farmářů v Kanadě. Vzpomeňte na obrovské napětí mezi republikány a demokraty v USA, které se provalilo třeba při bitce u Kapitolu po zvolení Bidena. Vzpomeňte na protesty dánských farmářů. A tak bychom mohli pokračovat.Lidem začíná konečně docházet, že kartelové korporace jedoucí v ESG agendě s nimi hrají pěkně špinavou hru. Že Green Deal je podvod století. Že gender agenda je pouhou snahou o atomizaci společnosti, aby se zpřetrhaly tradiční vazby a aby lidé, vytržení z tradiční mezilidské sítě, byli lépe ovladatelní… A protože u nás ten tlak na rozvrat společnosti dosud není tak velký jako v západní Evropě nebo v Severní Americe, také ten odpor dosud není tak velký. Ale zvedá se.

• Do toho mnou zmíněného zdání klidu zapadá i prohlášení ministra financí Zbyňka Stanjury, že vláda chce měnit Česko, ale žádné výrazné reformy od ní už v tomto volebním období čekat nemáme. Podle něj voliči ani žádné výraznější reformy nechtějí. A tak se vláda ve druhé polovině funkčního období soustředí na ozdravování veřejných financí, digitalizaci a snížení byrokracie. Je to rozumný přístup?

O ozdravení veřejných financí mluví vláda, která zvyšuje veřejný dluh? O snížení byrokracie mluví vláda, která zvyšuje počet státních úředníků? A ta příští bude o Karkulce?

• To netuším. Tak pojďme ke střetu mezi zastánci zachování koruny a přijetí eura. Skoro mi připadá, že to prezident Petr Pavel odstartoval v novoročním projevu záměrně, aby se pozornost věnovala jen tomu a na jiné trable aby se zapomínalo. Jeden den jsem si přečetl, že česká koruna je podle dat švýcarské Banky pro mezinárodní platby od začátku roku 2020 nejvýkonnější evropskou měnou, předčí i švýcarský frank nebo euro; druhý den, že za rok 2023 největší zhodnocení z rozvíjejících se evropských měn vůči euru vykázal polský zlotý (+7,8 procenta) následovaný maďarským forintem (+4,3 procenta), zatímco česká koruna vůči euru oslabila o něco málo přes dvě procenta. Je to tak, že pro podepření jakéhokoli názoru se potřebná statistika vždy najde?

Ano, statistika ohebná; stačí, abyste si správně zvolil časovou periodu, a dokážu vám, že koruna dramaticky oslabuje, ale když zvolím jinou periodu, zase vám ukážu, že koruna dramaticky posiluje. A celé to bude úplně hloupounké, protože to, jestli měna posiluje, nebo oslabuje, je absolutně irelevantní pro rozhodnutí o tom, jestli daná měna je, či není, pro danou zemi výhodná; relevantní je jen a pouze to, že kurz dané měny dělá přesně to, co se od něj očekává, totiž fluktuuje. Fluktuuje podle tržních sil! Chápete?

To je to, co se od měny chce: Aby vyrovnávala přetlaky v ekonomice. Kurz působí jako tlumiče u auta, občas musí posílit, občas musí oslabit. Takže je nevýslovně hloupoučké, nevzdělané, když někdo si vezme jeden druh jejího pohybu jako „argument“ pro její ponechání, či zničení.

To, že vznikla znovu debata o zrušení české koruny, je vskutku odvádění pozornosti, nic jiného. Předhoďte hlídacím psům ohlodanou kost, ať se o ni mohou rvát, a zloději zatím mají klid na vykradení domu.

Nyní kolují na sociálních sítích takové pseudoargumenty: „Koruna je symbolem naší státnosti, a když se jí vzdáme, přijdeme o poslední zbytky státnosti…“ A blá blá blá. Co to probůh je?! To je, jako když ve středověku léčili zaříkáním. Je mi zle z toho, jak se lidé jsou ochotni nechat zfanatizovat a opustit racionální rozum tam, kde rozum je to jediné, co má právo rozhodovat.

Racionální poznatky jsou jednoznačné a už jsem je i na tomto místě opakovala tolikrát, že je nebudu opakovat znovu, neboť každý si je může najít v předešlých IMŠ. Prostě závěr zní, že přijetí eura by českou ekonomiku nevratně poškodilo a zničilo by náš průmysl a prosperitu.

• Agentura Bloomberg varuje, že Česká republika selhává v lákání zahraničních investorů, výrazně zaostává i za Maďarskem a Polskem a může se stát kvůli nástupu elektromobility „Detroitem Evropy“. Jak reálný je tento scénář a co se dá udělat pro to, aby se nenaplnil?

Je reálný. My už ale nejsme ve stavu jako na začátku devadesátek, kdy musíme škemrat o zahraniční kapitál, aby k nám přišel a zachraňoval nás. Ono by bohatě stačilo, kdyby se české firmy rozvíjely – k tomu by jim ale muselo být dáno prostředí. To znamená, musely by se zrušit dotace dneska obsahující cca 1/3 výdajů státního rozpočtu, musely by klesnout daně, museli bychom odmítnout Green Deal, museli bychom odmítnout ESG. Museli bychom projít ekonomickou transformací směrem k obnovení tržní ekonomiky.

• Při veřejném projednávání návrhu hnutí ANO na zrušení vládní novely, která loni snížila červnovou valorizaci důchodů, zajímalo ústavní soudce, jak předvídatelná byla tak vysoká inflace za leden 2023. Ministr práce Marian Jurečka tvrdil, že ji očekával kolem 6 procent, ministr financí Zbyněk Stanjura prý předpokládal pětiprocentní meziroční inflaci, ačkoli ta ve skutečnosti dosáhla 17,5 procenta. Co si o tomto jejich svědectví před Ústavním soudem myslíte?

Věřím tomu, že Marian Jurečka i Zbyněk Stanjura čekali, co čekali. Marian Jurečka ani Zbyněk Stanjura totiž nejsou informovaní ekonomové, nýbrž neinformovaní politici bez ekonomického vzdělání.