Litevské zakleknutí neočkovaných

Porušování základních lidských práv a špatné zacházení s lidskými bytostmi nejsou novým aspektem lidství. Stalinističtí vrahové, deportace milionů lidí do sibiřských gulagů a anexe zemí Sovětským svazem jsou jen bolestivými příklady lidské historie. Litva si to zajisté vše zkusila, včetně padesátileté komunistické diktatury. Jak se Sovětský svaz hroutil, Litva jako první vyhlásila svoji nezávislost – 11. března 1990.

13. ledna 1991 tisíce neozbrojených Litevců stály proti sovětským tankům poté, co země vyhlásila svoji nezávislost, na ochranu svého parlamentu a televizní věže, která nepřestávala vysílat zprávy do světa. Čtrnáct lidí zemřelo a stovky byly zraněny, protože Litevci odmítli ustoupit útokům a sporadická palba pokračovala přinejmenším 90 minut. Právě před zavřením rádia, hlasatel řekl: “Obracíme se na všechny, kteří nás poslouchají. Je možné, že (armáda) nás může násilím přerušit nebo zavřít naše ústa, ale nikdo nás nepřinutí, se zříci svobody a nezávislosti.” Sověti se stáhli.

Litevské uvědomění podnítilo sousedy – totiž blízké sousedství Běloruska a ruské provincie Kaliningrad (Královce) zůstává. Za třicet let Litva rozkvétá do jedné ze světově nejvíce inovativních ekonomik. Země má nejvyšší úroveň vzdělání v Evropské unii, 92 % ekonomicky aktivní populace má střední nebo vyšší vzdělání a jednu z nejvyšších rychlostí internetu na světě. V roce 2017 časopis Forbes umístil Litvu na 15. místo na světě ve svém každoročním seznamu nejlepších zemí pro podnikání.

A přesto se během uplynulého roku epidemie kovidu vynořily zbytky starého sovětského systému: kult osobnosti nebo spíše kult vlády, které se neodporuje. Nic jiného, než parafráze Shakespeara zde nepřichází na mysl: „Něco je shnilého ve státě litevském.“ Litevská vláda zkoumá nové způsoby omezování lidských práv téměř 50 % Litevců, kteří nejsou očkovaní.

10. srpna až šest tisíc Litevců z celé země přicestovalo do Vilniusu, hlavního města Litvy a shromáždilo se nedaleko sídla parlamentu, kde vláda projednávala dodatky ke státní legislativě, které byly navrženy tak, že by odepřely neočkovaným lidem, včetně školní mládeže, přístup do veřejné dopravy, do institucí základní a sekundární lékařské péče, přístup k veřejným platbám nemocenského pojištění, do zaměstnání, k jakémukoliv obchodu a službě, při kterých je lidský kontakt delší než 15 minut a přístup do škol, universit, knihoven, museí, na koncerty, do divadel a všech obchodů s méně důležitými životními potřebami a obchodních center s plochou větší, než 1 500 čtverečných metrů.

Protest spojil občany všech věkových kategorií a národností, včetně některých lidí, kteří byli očkováni. To bylo proto, že tento boj se nevede proti očkování, ale ve prospěch svobody činit svoje vlastní volby stran svého zdraví a  respektu k těmto volbám bez ztráty důstojnosti a zákonných práv. Vláda již musela částečně zrušit omezení ve veřejné dopravě, kompletně odvolat zákazy na vstup neočkovaných do lékařských institucí a škol a změkčit menší restriktivní opatření.

Plánované změny v zákoníku práce a ve veřejném nemocenském pojištění musí být ještě přehodnoceny. Realisticky, velmi málo protestujících zůstává absolutně v klidu, když se jich shromáždí tisíce (Litva má jen asi 2,8 milionu obyvatel, i tisíce demonstrantů je zde docela dost, pozn. překladatele). Ale Litevci drželi klid po téměř 12 hodin, než byly povolány speciální veřejné bezpečnostní síly. Podporovatelé nařízení ohledně očkování, nicméně projevovali snahu líčit protestující proti těmto nařízením jako nepřátele litevské nezávislosti. Pro příklad litevská ministryně vnitra Agnė Bilotaitová nazvala protesty blízko parlamentu jako hybridní útok, spojila je s aktuální situací s ilegálními imigranty přicházejícími do Litvy přes Bělorusko. (Opakující se důraz na nebezpečí z Ruska a Běloruska je pochopitelný, když vezmeme v potaz historii země. Šťastně se to však nevztahuje na případy osobní roviny: otec litevské mluvčí parlamentu Viktorije Čmilyté-Nielsenové byl na seznamu reserv KGB.) Ministryně Bilotaitová šla tak daleko, že tvrdila, že někteří poslanci by neměli vycházet a hovořit s protestujícími. Podle ní takoví zákonodárci páchají akty proti státu.

Naštěstí v tomto věku kamer a sociálních medií, přímého překládání, nahrávání a fotek z dané události, výše uvedená tvrzení o kolaboraci s cizími mocnostmi je dosti sporné. Od kdy jsou politické rozhovory s dotčenými lidmi anebo nesouhlas s vládou hrozbou pro stát? Mezitím, bylo důležitým úředníkům a zaměstnancům litevského parlamentu, kteří nebyli očkovaní, zablokovány v pátek 6. srpna vstupní identifikační karty a nebude jim dovolena návštěva parlamentních sezení. Budou opoziční poslanci dalšími v pořadí?

Pokrytectví může jednoduše zajít do oblasti nenávisti. Členka Evropského parlamentu Rasa Juknevičienová nedávno nabádala Litevce k přerušení kontaktu s neočkovanými lidmi, kteří jsou “nebezpečím pro naše zdraví, státní ekonomiku, podnikání a život.” Ironicky Juknevičienová je lékařskou a měla by míti předstih před průběhem zpráv o tom, že také očkovaní lidé mohou kovid šířit. Jiný člen Evropského parlamentu Andrius Kubilius, šel ještě dále, řekl, že neočkovaní by měly mít svoje hroby připravené v předstihu. Ví, že mluví téměř o 50 % Litevců? Vitriol se zdá být populárním mezi litevskými členy parlamentu EU: Aušra Maldeikienová řekla, že “obhájci tradičních rodin (včetně kardinálů, biskupů, kněží a kostelníků) jsou primitivní a chlípní.” Divná slova od členky Křesťanské demokratické strany.

Nepřichází to jako překvapení, že Litevci se více a více soustředí a spojují na mnoha úrovních spíše, než aby se stávali rozdělenými. Zkoumání z 5. srpna ukazuje, že jen 24,8 % populace věří médiím hlavního proudu, neméně od roku 1998. Statistiky jsou ohebné a v tomto bodě Litevci vyhledávají fakta a elementární matematiku. Proč je tomu tak, když země se 4 451 celkovými úmrtími za celou dobu epidemie, rozprostřenými do téměř 20 tisíc sídel, plánuje další omezení, spíše než to, aby je odvolala? Potom všem, když zde bylo za celou dobu epidemie jedno úmrtí na pět sídel. Jedna smrt je vždy příliš mnoho, samozřejmě, ale nikdo nevolá pro omezování lidských práv pro přenašeče žloutenky anebo chřipky? Takovéto otázky musí být zodpovězeny.

Musíme také poznamenat, že Světová zdravotnická organizace (WHO) varovala, že jak očkovaní, tak neočkovaní lidé můžou být přenašeči a rozšiřovateli, v kterémžto případě jsou obě skupiny podobně nebezpečné pro společnost, ačkoliv jen jedna dostává privilegia – a to zřejmě kvůli žádnému jinému důvodu, než je poslušnost.

Musí být také položeny právní otázky ohledně vládních ujednání s dodavateli vakcín. Litevská vláda, podobně jako mnoho jiných evropských států, vstoupila do široce rozmanitých kontraktů za velké peníze s dodavateli vakcín jako je Pfizer. Pravděpodobně ne náhodou, litevský právní expert mimořádný profesor Vaidotas Vaičaitis ve své analýze kontraktu na vakcínu Pfizer navrhuje “přímé spojení mezi [smluvenou] povinností používat tyto vakcíny” a karanténou nebo “jinými zvláštními právními režimy omezujícími lidská práva a jiné ústavní hodnoty” v členských státech Evropské unie.

Litevská vláda může přepsat celou ústavu, ale měla by si pro začátek připomenout rezoluci č. 2361 (rok 2021) Rady Evropy (o nepovinnosti očkování), Úmluvu o lidských právech a biomedicíně (Oviedo Convention) a Všeobecnou deklaraci lidských práv.

Statečný národ, který kdysi rozbil Sovětský svaz, se nyní stává předmětem neoprávněné domácí represe. Může se zdát, že diktatura v malé zemi rychle a tiše vyklíčí, ale čím menší tato země je, tím méně pravděpodobněji budou lidé apatickými přihlížejícími. Model předvídající diktatury neexistuje, ale varovné známky a náchylné faktory by neměly být ignorovány.

bawerk.eu

(9 votes, average: 4,67 out of 5)

Loading...