Marine le Penová o atomové bombě |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Jednou za čas se politické kyvadlo doby vychýlí do druhé polohy, obvykle nikdo nedokáže odhadnout ani dobu kyvu, ani tu druhou polohu. Může to být alternativa nebo skryté možnosti systému, kterým dá iracionalita dění šanci. Merkelová nebyla žádnou Kohlovou nebo Schroederovou alternativou, ale skrytou systémovou šancí, zdálo se, že kyvadlo už vlastní vahou musí padnout někam na druhou stranu, nestalo se, a Scholz a zelení u kormidla, asistování liberály, jsou tím nejpodivuhodnějším zvnějšněním tentokrát už nemožného ducha. V Česku ještě nenastalo období politického chiaroscura, nikdo se nesplete v rozšifrování politických kmitů. Kyvadlo zde kmitá jedním směrem stále ve směru dalších systémových šancí, které jak patrné na německém příkladě, dobro nepřinesou. Kmitem do druhé polohy by byl Okamura se Stačilo a pár podlimitních stran, ale tomu brání naše domněnka, že budoucnost přinese něco lepšího.

Ve Francii trvalo desetiletí a nemožné se stává dnes možným. Politické kyvadlo dobře identifikuje alternativu a nezadržitelně míří k RN Marine le Penové. Třicet let politických pokusů znamenalo slepou cestu jedním směrem nebo prohlubování systémově stále stejného až téměř ke katastrofě hospodářské a řadě dalších. RN v předvolebních průzkumech má před ostatními náskok, který nikdo ve Francii už dlouho neviděl. Ze strany, kterou systém vykázal na okraj politiky a slušnosti se stala politická síla, kterou Francie nutně potřebuje, aby se zachránila. Přitom strana v podstatě od dob svého zakladatele moc nezměnila body programu a vůbec ne politickou ideologii. Systém zdegeneroval a potřebuje se osvěžit přirozeným.

Koncem minulého týdne publikovala vůdkyně RN Marine le Penová (MLP) ve Figaru zajímavou úvahu o francouzské atomové bombě. Už tento fakt by nebyl v mainstreamovém tisku před pár lety vůbec myslitelný. MLP se zamýšlí na Macronovým návrhem sdílet s evropskounijním konglomerátem francouzské nukleární zbraně. Macron se jaksi mimoděk rozhodl zbavit Francii podstatných národních prerogativ, podle MLP zradil své ústavní povinnosti. Macron žongluje s národními koncepty, aby je nakonec vyprázdnil. Po národní suverenitě, kterou zarputile hodlá sdílet s evropskými sousedy, je to tentokrát ještě víc nezodpovědnější, svou podivnou dialektikou se hodlá zmocnit francouzské atomové bomby. Macron útočí na poslední pilíře, na nichž stojí francouzská národní nezávislost. Nukleární odstrašení ztratí veškerý smysl, pokud bude integrováno do nadnárodních rozhodovacích mechanismů.

Předseda evropských lidovců Weber a Leyenová potvrdili touhu Německa napojit se na francouzskou jadernou sílu. Evropský parlament odhlasoval v listopadu 2023 Verhofstadtovu zprávu o vytvoření “Obranné unie”, která by byla řízena kvalifikovanou unijní většinou a která by zahrnovala vojenské jednotky pod operačním vedením EU, tj. evropská armáda nezávislá na národních vládách.

Evropeizace odstrašující síly je pro někoho všelékem na vnější hrozby. Je ovšem nutné připomenout pár detailů. Národní odstrašovací síla spočívá na parametrech, které nejsou kompatibilní s nadnárodní kolegialitou: kdo stanoví kritéria použití? Kdo rozhodne o okamžiku použití? Kdo rozhodne o konvenční nebo o jaderné odvetě? Nutně dojde k debatě a vynoří se odlišné zájmy maskované abstraktními principy a s tím i jednoduchá pravda, že žádný národ neakceptuje riziko vlastní likvidace, aby se uchoval jiný národ. Generál de Gaulle dospěl přesně k takové analýze, když se rozhodl, že vytvoří nezávislou francouzskou zastrašovací sílu mimo rámec NATO, věděl, že USA nikdy nebudou riskovat svá města, aby zachránily Evropu.

A to nejdůležitější, jak to potvrzuje institucionální a vojenská historie, jaderná moc francouzského prezidenta je odvozena z jeho zvolení lidovým hlasováním, což je nejvyšší demokratická legitimita, kterou žádná Evropská komise evidentně nemá. Spustit jaderný požár není oddělitelné od národní a lidové legitimity, potenciálního agresora odradíme tím, když ho ponecháme v nejistotě: nejistota zvolení bodu, kdy už není návratu a veškerá nejistota symbolického obsahu “životně důležitých zájmů.” Jaderný výbuch je nejvyšším stupněm suverenity, je to absolutno, které nelze relativizovat. Je tedy naléhavé skoncovat s chimérou sdíleného zastrašování. Sdílení zastrašování znamená jeho zrušení.

Jen ignorant může tvrdit, že francouzská doktrína není moderní, protože se vztahuje na národní svatyni. Macron by si měl přečíst bílou knihu Národní obrany z 1972, aby zjistil, že tomu tak není. “Francie žije v síti zájmů, které přesahují její hranice, není izolovaná. Západní Evropa nemůže nepřímo netěžit z francouzské strategie, která představuje faktor stability a bezpečnosti.” Podle MLP uchování pevných bodů národního zájmu neprotiřečí změnám ve světě, je to dokonce jediný způsob, jak se vyhnout jejich pohlcení.