Média nejsou strážcem demokracie, ale jejími hrobaři |

Sdílet článek:

Jeden z největších mediálních lynčů z poslední doby byl nepochybně na zdravotní sestru Věru Marešovou, která byla obviněna z vražd šesti pacientů v rumburské nemocnici. Již před několika lety vydal soud osvobozující rozsudek a letos v červnu soud vydal rozhodnutí o odškodném pro Věru Marešovou. Zdravotní sestra, která byla zproštěna obžaloby z vražd, zažila v roce 2014 neuvěřitelný mediální lynč a nyní se soudí hned s několika mediálními domy. Mediální domy nyní mlčí a novináři, kteří se pásli na lynči proti paní Marešové, se ani neomluvili.

Velmi známé jsou reportáže investigativního reportéra Seznamu pana Janka Kroupy. Jeho posledním počinem bylo obvinění ministra Jana Hamáčka, že chce odjet do Moskvy s plánem vyměnit mezinárodní skandál, související s útokem ve Vrběticích, za dodávky vakcíny Sputnik V a za možnost, uskutečnit v Praze vrcholný politický summit Joe Bidena a Vladimíra Putina. Byly to čiré spekulace, které se nepotvrdily a ani potvrdit nemohly. Pan Kroupa nepřinesl žádný důkaz, ani nedoložil svoje tvrzení o získané informaci například záznamem rozhovoru se zdrojem. Všichni údajní aktéři se buď od takové interpretace distancovali, nebo ji nepotvrdili. Nemění na tom nic ani skutečnost, že pan Hamáček půjde podat vysvětlení.

Za zcela nepřijatelné považuji současné zneužívání syna Andreje Babiše. Nejsem voličem ANO, kandiduji za subjekt Trikolóra Svobodní Soukromníci, ale nemohu přijmout takový způsob politického boje. Kampaň některých volebních uskupení se zvrhla v osobní útoky, zneužívání rodinných příslušníků s heslem „za volební úspěch, uděláme cokoliv“. Vůbec nejsou důležité programy stran k řešení problémů naší země. Je potřeba jen mediální lynč, pomluvy a diskreditace. Když se někdy objeví skutečně pravdivá zpráva o selhání kohokoliv, tak jí občané považují zpravidla za lživou, protože média velmi často s informacemi manipulují a ztrácejí důvěru. Média dnes nejsou strážcem demokracie, jak často sami sebe nazývají, ale spíše jejími hrobaři. Občané, pod tlakem všech možných manipulací, se mohou nakonec většinově rozhodnou pro subjekt, který jim slíbí „vládu pevné ruky a klid na práci“, a to je konec demokracie. Novináři si takto mohou sami kopat hrob.

Celou kauzu Andreje Babiše mladšího vytáhl před volbami server Seznam, i když novináři velmi dobře vědí, že v únoru policie odložila kauzu syna pana premiéra a já soudím, že asi správně. Viděl jsem několik rozhovorů s panem Babišem mladším a jsem přesvědčen, že je skutečně nemocen. Pan režisér Vít Klusák s ním určitě nebyl náhodou v Ústí nad Labem v restauraci Větruše, zrovna v době tiskové konference k zahájení kampaně, která byla určena jen novinářům. Tomu by nevěřil ani úplný hlupák. Průběh kauzy syna pana premiéra dobře popisuje server irozhlas na přiloženém odkazu. Na dalším odkazu je možné si podrobně přečíst, co nemoc schizofrenie obnáší. Nechtěl bych se, jako otec dvou dětí, dožít něčeho podobného.