Morálka v české i světové politice

Američan Aaron Hass napsal knihu Morální inteligence na sklonku devadesátých let minulého století. Zabývá se tím, co by měl člověk sám se sebou podnikat, aby byl možná o něco lepším člověkem. Kniha je to čtivá se spoustou příkladů, jak se člověk chová a jak by se mohl chovat, pokud by se řídil „obyčejnými“ pravidly slušnosti. Jsem teď asi v polovině knihy a napadlo mě, co by se asi stalo, kdyby se pravidly morální inteligence řídili politici nejen světových velmocí. Obávám se však, že pokud to ve vztazích mezi lidmi občas zaskřípe, vztahy mezi státy jsou podřízeny zcela jiným pravidlům, kde se o morálce sice také hodně hovoří, ale málokdo se morálkou, kterou hlásá, i řídí.

Nemusíme chodit ani moc daleko a máme tu náš „případ Polčák“. Martin Fendrych, který je znám jako tvrdý kritik bývalé Babišovy vlády, dokonce „případu“ Polčák věnoval svou poznámku, a nebere si vůči europoslanci Stanislavu Polčákovi žádné servítky, ostatně, jak je u Fendrycha běžnou praxí. Jen ve zkratce připomíná, o co šlo: Ve čtvrtek 24. března, dvacet minut po půlnoci, byla zveřejněna zpráva, že se europoslanec Stanislav Polčák rozhodl rezignovat na funkci místopředsedy hnutí STAN. Odstoupil kvůli smluvní odměně 2,5 procenta z 309 milionů korun. Sumu 7,75 milionu korun měl inkasovat jako advokát za právní pomoc při prosazení zákona o odškodnění pro obce za výbuch muničních skladů ve Vrběticích. Ve zprávě, kterou v loňských sněmovních volbách vysoce úspěšné hnutí STAN zveřejnilo, Polčák píše: “S ohledem na tlak, kterému jsou vystaveni kolegové starostové z dotčených obcí, jsem se rozhodl od uzavřených smluv odstoupit, obce jimi tedy nebudou dále vázány.” Jak známo, finanční odměny se pak vzdali i další „spolupracovníci“ Polčáka a zůstala jim jenom ta ostuda. Hnutí STAN si Polčáka za rámeček nedá a je v této souvislosti docela zajímavé, že od STAN „odpadla“ další známá politička, a to Hana Marvanová. Ta už vystřídala řadu partají a nyní od STAN utíká ke koalici SPOLU.

Nicméně, obraťme nyní pozornost k politice světové. Těsně po teroristickém útoku na Dvojčata v New Yorku se zdálo, že morálka a pravda je jasně na straně Západu na čele s USA. Intervence v Afghánistánu a později v Iráku se však protáhly, USA nejdříve opustily Irák v době prezidenství Baracka Obamy a před necelým rokem odešly za velmi problematických okolností i z Afghánistánu, po téměř dvaceti letech. Irák mezitím prošel fází „Islámského státu“ a vše se na Blízkém a Středním východě nějak hodně „zamotalo“. Zbavit Afghánistán vlády Tálibánu se nakonec nepodařilo a ten dnes vládne na celém území a prosazuje svou konzervativní islámskou politiku, zejména vůči ženám.

Podle některých zdrojů., o kterých jsem se zmínil zde, se naopak chystá nová dohoda o jaderném programu Íránu. V rámci této dohody se dokonce údajně vytvářejí speciální podmínky pro Rusko, jako signatáře dohody, a sankce Západu vůči Rusku mají být pro případ obchodu Íránu s Ruskem „zneplatněny“. Výše uvedené jevy jsou opět dokladem toho, že pojem „morálka“ je i ve světové politice velmi pružně ohýbán podle potřeb.

Nakonec se logicky musíme podívat optikou morálky na válku na Ukrajině. Ruská invaze vytvořila jasnou počáteční situaci – Rusko je agresor a Ukrajina oběť. Tak, jak se ale válka vyvíjí, a zatím výrazně v neprospěch Ukrajiny, se úměrně tomu začíná vzdalovat šance na uzavření míru. Ukrajina je dnes okupována ruskou armádou na desítkách tisíc čtverečních kilometrů. Podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského se Rusko snaží Donbas zničit. Pravdou je ale něco jiného, Rusko se snaží Donbas zcela ovládnout a získat tak pozemní přístup k poloostrovu Krym. Západ mění strategii a podporuje Ukrajinu v jejím dlouhém zápasu s Ruskem. Cílem americké administrativy je „oslabit Rusko tak, aby nemohlo podnikat další agrese“ – tolik ministr zahraničí Anthony Blinken. Opatrný postoj USA byl podle východoevropských činitelů velmi frustrující, uvádí s odvoláním na své zdroje stanice CNN. „Jediné řešení tohoto je, aby Ukrajina vyhrála,“ cituje jednoho z nich.

A tady se dostáváme do úplně jiné hry. Boj Západu proti Rusku prostřednictvím Ukrajiny je totiž nyní naprosto jasně preferován. Už se nehovoří o mírových jednáních, cílem je, aby Ukrajina Rusko porazila. To má ale ne jeden ale mnoho háčků. Ukrajina již údajně podle médií podnikla útoky na ruské cíle v Rusku. Naposledy se jednalo o skladiště ropy. Podle Blinkena jsou již oprávněné ukrajinské útoky přímo na cíle v Rusku. Rusko reagovalo ostřelováním Kyjeva. Oplatí Ukrajina raketovým útokem na Moskvu? Zdá se, že právě takový „otevřený“ vývoj je nyní ve hře.

Zatímco počáteční fáze války na Ukrajině má jasného viníka-Rusko, takováto fáze války skýtá řadu vážných nebezpečí jak pro mír v Evropě, tak na celém světě. Představa, že Ukrajina Rusko porazí pomocí amerických zbraní, je sice na první pohled velmi lákavá, ale stěží realizovatelná. Zatím ruská armáda na Ukrajině postupuje sice pomalu ale vytrvale. Konflikt nyní může eskalovat do nových rozměrů a jsme opět zpátky u morálky. Jestliže bude konflikt trvat měsíce či dokonce roky, nezapomene se na původní cíle tak, jak se to stalo v Afghánistánu, Iráku či Libyi? Je vůbec možné kalkulovat s tím, že válka na Ukrajině skutečně zůstane „jenom“ tam. A co lidé, kteří na Ukrajině žijí? Jak bude moci fungovat ukrajinská ekonomika zaměřená výhradně na válku s Ruskem s podporou NATO a USA zvláště. Spoléhat se na to, že Ukrajina vyhraje, by se USA nemuselo vyplatit podobně, jako se nevyplatila americká intervence v Afghánistánu. Opět se může ukázat, že cíle Západu na Ukrajině jsou nereálné, a navíc budou hrozit další územní ztráty. Dnes se Ukrajině zdá, že uzavřít příměří s Ruskem není možné kvůli současným územním ztrátám. Nebyl by ale „špatný“ mír lepší než „dobrá“ válka s nejistým výsledkem?

A nakonec se musíme vrátit úplně na zem a zamyslet se nad tím, jaký bude za této situace život Ukrajinců? Ukrajina ztratila od roku 2000 do roku 2021 několik milionů lidí migrací – Počet obyvateľov Ukrajiny klesol podľa najnovšieho sčítania ľudu od roku 2001 o takmer štvrtinu. Na poklese sa podpísala nielen migrácia, ale aj nemožnosť započítať obyvateľov žijúcich v oblastiach, ktoré sa nenachádzajú pod kontrolou Kyjeva. Informovala o tom agentúra AFP. Vlivem války dosud podle zpráv opustilo Ukrajinu dalších 5 milionů osob, převážně žen a dětí. Co tito lidé mohou od života v podmínkách trvalého konfliktu s Ruskem očekávat. Obávám se, že pro obyvatele Ukrajiny je „vietnamizace“ konfliktu na desetiletí tím nejhorším možným scénářem.

Morálka a politika jsou ve stálém sváru – a to jsme se ještě nezabývali bojem s kysličníkem uhličitým a kroky na záchranu planety. Tady se o morální povinnosti hovoří snad nejvíce – zachránit planetu pro budoucí generace – ale obávám se, že nehledě na mé pochybnosti o tom, zda je kysličník uhličitý skutečně viníkem, budeme svědky velkohubých prohlášení a nulových výsledků.