Nebe a dudy |

Sdílet článek:

IVO STREJČEK

Dnešní české deníky jsou přeplněné nadpisy hlásajícími, že „zrušení daňových slev trefí rodiny s dětmi“, „zvýšení odvodů míří primárně na OSVČ ve firmách“, „začíná peklo: vydrží opozice tři týdny?“ nebo „rozpočet: vzduchem létají desítky miliard“. Tyto zprávy reagují na vládní plány „udělat něco s rozpočtem“. Dnes mi ale nejde o glosování vládních snah, dnes mi jde možná o trochu netradiční glosování. Chtěl bych se pokusit zhodnotit dvě události, které souběžně proběhly v pondělí 27. 2. 2023 v podvečer, které – podle mého soudu – mohly a měly mít obsahově leccos společného. Neměly.

Institut Václava Klause pořádal seminář s názvem „Hospodaření státu na šikmé ploše“, který se konal v prostorách ČNB a kterého se zúčastnilo více než 350 kultivovaných posluchačů (nepočítám další stovky sledující akci v přímém přenosu na internetu). Téma bylo zvoleno záměrně, dlouho si uvědomuje a stejně dlouho veřejně varujeme před obtížemi, do kterých se naše země propadá stále hlouběji.

Co zde, mimo jiné, zaznělo?

Nejprve od Václav Klause:

– Velmi silně si uvědomujeme nebezpečí plynoucí z jednoho z nejzáludnějších problémů dnešní doby, z inflace;

– Dynamiku inflace u nás dnes více předurčuje politika rozpočtová, než politika měnová, tedy vláda spíše než centrální banka;

– Rozpočtová politika státu brzdit ještě nezačala;

– Klíčovou příčinou naší dnešní vysoké inflace je už řadu let prováděná proinflační rozpočtová politika českého státu charakterizovaná – v minulosti nepředstavitelně velkými – deficity státního rozpočtu;

– Musíme primárně usilovat o snižování míry přerozdělování, vláda si nesmí pohrávat se zvyšováním daní. Vláda však daně zvyšovat chce a výdajů se dotýkat nechce;

– Je třeba zahájit radikální rozpočtovou restrikci.

Martin Slaný (na základě představení robustní sady ekonomických dat):

– Vláda by měla škrtat ne selektivně, ale plošně;

Jiří Weigl:

– Přestože aktuálním hlavním problémem ČR je vysoká inflace, … vláda proti zjevně expandující inflaci dosud nepodnikla prakticky nic;

– Vládní pasivitu a alibismus potvrzuje také skutečnost, že debatu o nezbytné stabilizaci veřejných financí začíná spouštěním diskusí o parametrech důchodové reformy, což je sice věc potřebná, ale s efekty působícími v horizontu dekád, což s dnešními schodky nemůže nijak pohnout.

Semináře se také zúčastnili a se svými výraznými projevy vystoupili místopředseda PS PČR a první místopředseda ANO Karel Havlíček a předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala.

Souběžně se seminářem našeho institutu probíhala Výkonná rada vládní strany ODS. Zatímco jednotliví vystupující na našem semináři si uvědomovali vážnost problémů, ve kterých se naše země nachází, poctivě a přesně je snažili popsat a navrhovat řešení, ODS – premiérská strana, strana ministra financí, ve vládě prý vůdčí – vydala ze svého včerejšího jednáníprázdné a bezduché usnesení: sice podporuje vládu ve snaze o nápravu stavu veřejných financí (vágně a bojácně vyzývá k úsporám na straně státu), chválí vládu za navrhovanou valorizaci důchodů, vyzývá opozici k ukončení „nesmyslné obstrukční politiky“, ale zejména děkuje občanům za „solidaritu, kterou projevili Ukrajině a válečným uprchlíkům“.

Jako nebe a dudy tak vedle sebe stojí dvě akce, které měly být svým obsahem důležité. Nebyly. Politické jednání a argumentační plytkost ODS jsou už léta zoufalé a beznadějné. Vývoj a dnešní stav tétostrany potvrzuje i to, co Václav Klaus včera řekltaké: „Mimořádně mě trápí defekt politický … faktická absence standardních politických stran“.

Možná by některým členům Výkonné rady ODS,této kdysi ekonomicky vybudované a politicky srozumitelné strany, prospělo, kdyby včera dali přednost semináři IVK. Z ODS jsem tam ale mezi těmi stovkami nadšených a spokojených posluchačů neviděl ani jednoho.

Z toho mi smutno není, o ODS mi nejde, jde mi o tuto zemi.

Na závěr dnešních glos bych chtěl připomenout, že 28. února 2003, tedy přesně před dvaceti lety, byl zvolen prezidentem České republiky Václav Klaus. Začalo desetileté důstojné, občansky civilní prezidentské období, které Václav Klaus naplnil doma i v zahraničí péčí o Českou republiku, začalo období, na které můžeme a máme být hrdí.